Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Podle údajů organizátorů akce Suchej únor se loni na začátku února dočasně vzdalo alkoholu na 1,2 milionu dospělých lidí, o třetinu víc než v roce 2023. Necelá polovina registrovaných účastníků akce i po roce hlásila, že jejich spotřeba alkoholu je nižší než před zapojením. To není vůbec špatné.
V této souvislosti stojí za to připomenout, že prevence rizikového chování (kam nepochybně patří i konzumace alkoholu) a civilizačních chorob (mezi jejichž příčinami je také alkohol) je jednou z priorit současné vlády.
Ve zdravotnické části programového prohlášení se slovo prevence či preventivní vyskytuje desetkrát. A i tam, kde se zrovna nevyskytuje, se například píše: „Vytvoříme prostředí podporující zdravý životní styl a návrh realizace se zapojením všech relevantních složek společnosti, zejména pojišťoven, škol, zaměstnavatelů a neziskového nevládního sektoru.“
Realita? Zatímco nevládní sektor zahajuje 13. ročník kampaně Suchej únor, ministr kultury Martin Baxa ve stejnou chvíli slavnostně oznamuje, že schválil zapsání české pivní kultury na tuzemský seznam nehmotného kulturního dědictví. Což je podmínka nutná, nikoli dostačující pro usilování o zápis do mezinárodní databáze UNESCO. Lepší načasování skutečně nešlo vymyslet.
Nejde ale jen o načasování. Absurdní časová souhra jenom naplno nasvítila mnohem širší problém – vláda o prevenci a zdravém životním stylu často mluví, ale jedná zcela opačně. Po více než třech letech u vesla už to lze říci zcela zodpovědně.
Přes velkohubé sliby o podpoře prevence závislostí se na tuto problematiku nenašlo v rozpočtu na letošní rok ani pár set milionů korun navíc. Připomeňme, že podle dat zdravotních pojišťoven tvoří právě alkoholici dvě třetiny ze zhruba 50 000 lidí, kteří každý rok vyhledají pomoc s léčbou závislostí.
Náklady zdravotního pojištění na léčbu závislostí se pohybují kolem dvou miliard korun ročně. Vládou slíbené programy prevence závislostí by vyšly na necelou polovinu této částky, ale peníze v rozpočtu se na ně prostě „nenašly“.
Když společnost PAQ Research vypracovala nadupanou studii s návrhem rozumnějšího zdanění alkoholu, nikdo ve vládě ani nepozvedl obočí. Státní rozpočet nadojil pár miliard tradičním zvednutím sazeb spotřební daně, ale nikdo z relevantních politiků se ani na okamžik nezamyslel nad tím, že část zkonzumovaného lihu daníme jako metlu lidstva, část jen tak naoko a část z nějakých blíže neznámých důvodů daňově zcela pomíjíme.
O tom, jak tragikomicky dopadla debata o zavedení nenulové spotřební daně na tichá vína, snad není třeba se příliš rozepisovat. Ministr financí ji nejprve prosazoval jako součást konsolidačního balíčku, ale později se z billboardů dozvěděl, aby v takovém případě „nejezdil domů“.
Vznikly apokalyptické videoklipy ukazující Moravu jako něco mezi mrtvou měsíční krajinou a zombie apokalypsou – to vše v důsledku možného zavedení nenulové spotřební daně. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, velký milovník řečí o prevenci, se neomylně postavil na stranu vinařů a odpůrců zdanění tichého vína. Lobbistický majstrštyk byl dokonán a nikdo už si o spotřební dani netroufne zase pár let ani ceknout.
Po triumfu vinařské lobby nebylo divu, že příležitost zavětřili také výrobci piva, tekutého chleba českého lidu, jak praví klasik (nebo také Vasil Biľak). Chopili se iniciativy a začali přesvědčovat Ministerstvo kultury, že česká pivní kultura, ono chození „na jedno“, je pamětihodné kulturní dědictví, které si zaslouží oficiální posvěcení a příslušnou ochranu.
Pivovarníci k tomu sepsali materiál, za který by se nemusel stydět žádný student druhého ročníku některého z humanitních oborů: „V České republice je pivní kultura živý fenomén založený na odborné i laické pospolitosti, sdílení, sdružování a předávání poznatků, zkušeností, nadšení, zájmů, symbolik a identity. Celý cyklus je živou interakcí mezi výrobci a konzumenty nesoucí znaky regionality a života v komunitách.“
Inu, nemusíme se napínat, spoiler byl už v úvodu textu – povedlo se. Nejen krajinotvorná funkce chmelařství nebo řemesla související s pivovarnictvím jako dřív, ale teď už přímo konzumace piva dostala od vlády „kulturní“ štempl v rámci uchovávání cenného kulturního dědictví.
V zemi, která se pravidelně umísťuje na čelných příčkách mezinárodních žebříčků konzumace alkoholu a která má míru pití mezi nejhoršími ukazateli onkologických rizik. V zemi, která se zaklíná nutností propagovat zdravý životní styl. V zemi, jejíž zdravotnictví neudržitelně krvácí na léčbě preventabilních chorob, jimž by se právě zdravějším životem dalo snadno předcházet. V zemi, která má velký problém s obezitou i kvůli kalorickým bombám skrytým v půllitrech se zlatavým mokem. Tak v takové zemi vyhlásí ministr vlády pití piva kulturním „živým fenoménem“.
Kroky, jako je kašírované posilování preventivních fondů zdravotních pojišťoven nebo zahajování nových screeningových programů (naposledy výduť břišní aorty), působí v kontrastu s každodenní vládní politikou úplně směšně.
Vláda v propagaci zdravého životního stylu selhala na celé čáře a vycouvala před každou překážkou, která se před ní objevila. Kulturní oslava pití piva v závěru volebního období tomu celému jenom dala korunu.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
