Hlavní obsah

Vizita: Nová platforma rozjíždí zásadní debatu o budoucnosti zdravotnictví

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Shutterstock.com

Kam ve zdravotnictví paměť sahá, takto široká koalice různých zájmů kolem volání po systémové reformě nikdy nevznikla.

Ve veřejné debatě o českém zdravotnictví se většinou střídá jen rezignovaný pesimismus s opatrnou radostí z drobného pokroku. Možný silnější impuls ke změně teď ale nabízí nová Platforma pro udržitelné zdravotnictví.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!

Pesimistický názor je založen na tom, že experti a vnější pozorovatelé systému už přes dvacet let upozorňují v zásadě na tytéž problémy (demografie, prevence, spoluúčast, měření kvality, efektivita), aniž by se na politické scéně kdy našla odvaha, vůle či alespoň kompetence tyto problémy skutečně řešit. Vzácné výjimky se tříští o přehnanou opatrnost koaličních partnerů, populismus opozice nebo jepičí politickou životnost ministrů. A systém za strmě rostoucích nákladů dál postupně zahnívá.

Optimističtější pohled si dokáže všímat jistých posunů, dílčích zlepšení v konkrétních oblastech i nových témat, nebo alespoň akcentů, které se v diskuzi objevují. Sám jsem za těch 15 nebo kolik let, co o zdravotnictví píšu, oba úhly pohledu nesčetněkrát vystřídal, celkově ale převažovala spíš skepse.

Dnešní příběh snad ale patří do optimistické kategorie. Přes všechny notoricky známé prvky v něm lze vidět i pár nových aspektů, které vyvolávají naději, že situaci českého zdravotnictví začnou vnímat i lidé, na nichž skutečně záleží.

Minulý týden oznámila svůj vznik Platforma pro udržitelné zdravotnictví. Definují ji dvě základní věci – deklarace základních cílů a seznam institucí, které byly ochotné se k této deklaraci přihlásit.

Deklarace začíná vcelku obecným vyjádřením usilování „o změnu českého zdravotnictví v zájmu zajištění jeho udržitelnosti a dostupnosti a kvality zdravotní péče i v dalších dekádách“. Nic, co bychom neslýchali už léta. Šestice „společných cílů“ je ale odvážnější.

Hned prvním cílem je „vytvoření prostředí, které bude motivovat subjekty působící ve zdravotnictví prostřednictvím regulované rovné soutěže ke zvýšení efektivity systému“. Je to trochu kostrbaté, ale „rovná soutěž“ jednoznačně odkazuje k nakloněnému hřišti, na němž dnes mezi sebou hrají především zdravotní pojišťovny (VZP má jiné podmínky fungování než zaměstnanecké pojišťovny), ale také třeba menší nemocnice proti velkým fakultním (systém úhrad péče zvýhodňuje přímo řízené velké organizace). Rovnání těchto hřišť je třaskavé téma a tohle volání jde za obvyklá obecná vyjádření.

Totéž lze říci o cíli, v němž platforma usiluje „o jasné vymezení a oddělení role státu a systému veřejného zdravotního pojištění a o eliminaci konfliktu zájmů na všech úrovních“. Tohle neradi uslyší jak poslanci sedící ve správních radách zdravotních pojišťoven, tak třeba i úředníci na Ministerstvu zdravotnictví, kteří jednou rukou předstírají řízení největších nemocnic a druhou píší úhradovou vyhlášku, která těmto nemocnicím přihrává peníze.

Také volání po „posílení postavení zaměstnavatelů a zaměstnanců, které by odpovídalo jejich roli majoritního plátce do systému veřejného zdravotního pojištění“ je citelnou kritikou současného stavu, v němž zaměstnavatelé ani pacienti nemají v řízení největší zdravotní pojišťovny sebemenší slovo.

Za zmínku stojí ještě jeden cíl, jímž je „posílení postavení pacientů-pojištěnců formou bližšího vymezení jejich nároku na bezplatnou péči, stejně jako podmínek pro hrazení nenárokových služeb, včetně možnosti volit mezi programy zdravotních pojišťoven s různým rozsahem krytí a sazbou pojistného“.

To je přesně to, na co si netroufl stávající ministr zdravotnictví a místo konkurence zdravotních pojišťoven, kterou má v programovém prohlášení vlády, tlačí na poslední chvíli do zákona pozměňovací návrh o „nadstandardu bez standardu“.

Pro čtenáře Vizity asi nebudou tyto důrazy žádnou velkou novinkou. Vesměs vycházejí z koncepce zdravotnictví, jak ji ještě v pozici ředitele Kanceláře zdravotního pojištění vypracoval Ladislav Švec, dnes zakladatel spolku Zdravotnictví 2030+ a také hlavní iniciátor vzniku platformy a její tajemník.

O této koncepci – postavené především na snaze „dotáhnout“ pluralitní systém zdravotních pojišťoven a přestat si na pojišťovenský systém jen hrát, zatímco hlavní karty dál drží v ruce stát – jsem ve Vizitě psal nejednou.

Důležitou novinkou je, jaké „podpisy“ se pod touto deklarací sešly. Kromě Švecovy iniciativy Zdravotnictví 2030+ a spřízněného sdružení Občan vedeného Švecovým souputníkem z posledních let Pavlem Vepřekem se k deklaraci platformy přihlásilo několik dalších silných subjektů.

Kromě podobně zaměřeného think tanku Ministr zdraví jsou to i pacientské organizace zastoupené Národní asociací pacientských organizací a Hlasem onkologických pacientů. Zajímavá je i účast organizací spojujících mladé lékaře. Konkrétně iniciativy Po medině, ale hlavně agilního spolku Mladí lékaři, který mimo jiné sehrál zajímavou roli na začátku předloňských „mývalích“ protestů, než se věci ujala Sekce mladých lékařů ČLK a posléze si celou akci přivlastnili odboráři. Pro veřejný a politický „výtlak“ celé platformy je ale jednoznačně nejdůležitějším signatářem Svaz průmyslu a dopravy.

Tento výčet je důležitý, protože kam ve zdravotnictví paměť sahá, takto široká koalice různých zájmů kolem volání po systémové reformě nikdy nevznikla, nebo aspoň nebyla takto otevřeně deklarována. Když se k cílům jdoucím za obvyklé prázdné politické floskule o „dostupném a kvalitním zdravotnictví“ postaví vedle aktivistických spolků a think tanků i velké zaměstnavatelské sdružení a pacientské organizace, dává to platformě potenciál stát se relevantním hráčem v nadcházejících debatách.

Musí ale samozřejmě přijít několik „ale“.

Příběh Platformy pro udržitelné zdravotnictví je pozoruhodný. Den před tiskovou konferencí, na níž byl její vznik oznámen, se konala jedna ze série konferencí Česká elita pod hlavičkou SZ Byznys věnovaná stárnutí populace a zdravotnictví. Na ní vystoupil mimo jiné také šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.

Ve svém vystoupení prohlásil, že zdravotnický systém není připraven na demografickou změnu, která ho čeká. Řešením by podle něj bylo například dotáhnout český pojišťovenský systém. Zároveň Kabátek volal po vzniku platformy, na níž by se zdravotní pojišťovny mohly dohadovat se zaměstnavateli na formách zapojení firem do preventivních programů.

Nicméně na vzniku Platformy pro udržitelné zdravotnictví, která má nápadně podobné systémové ambice a „platformu“ přímo v názvu, se VZP nijak nepodílela. Nepočítáme-li skutečnost, že právě Kabátek se zasadil o to, aby Ladislav Švec skončil v čele Kanceláře zdravotního pojištění, protože šéfa největší zdravotní pojišťovny už delší dobu provokoval svým „aktivismem“.

Do celé debaty tedy vstupují také osobní animozity, nevraživosti a nedůvěra různých aktérů. Z podobných důvodů není pod deklarací platformy podpis Hospodářské komory.

Ta vyhodnotila Platformu pro udržitelné zdravotnictví jako příliš širokou a teoretickou a soustředí se na drobnější lobbistickou práci hlavě v kooperaci s expertem a členem NERV Pavlem Hroboněm a také s šéfem Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislavem Duškem.

V této spolupráci vzniklo známé usnesení vlády, které vyžadovalo po ministru zdravotnictví, aby vydal na letošní rok úhradovou vyhlášku, která umožní pojišťovnám hospodařit vyrovnaně (což se nakonec nepovedlo a všechny pojišťovny letos opět skončí v deficitu). Ambice dostat tento požadavek přímo do zákona je prozatím u ledu. Ze stejné dílny pochází snaha podepřít dohodovací řízení o úhradách na příští rok lepšími datovými analýzami – výsledek bychom měli vidět už brzy.

Také mezi šéfem ÚZIS Duškem a tajemníkem platformy Švecem panují napjaté vztahy, protože Švec v Kanceláři zdravotního pojištění založil projekt měření ukazatelů kvality, čímž do jisté míry lezl do zelí právě Duškovi, který podobně zaměřené projekty vytrvale sliboval spustit na půdě svého ústavu.

Kvůli těmto a dalším drobným osobním konfliktům je tedy úsilí o změnu systému poněkud dvoukolejné, a ačkoli na základních cílech by se zřejmě všichni aktéři celkem snadno shodli, vzájemná nedůvěra je nutí mířit k nim po vlastních cestách.

To ale nakonec není to nejdůležitější. Nejdůležitější v této době je, aby diskuze o zdravotnictví a jeho budoucnosti kvetla a v co největší možné míře se v nejbližších týdnech a měsících dostala do hlav politikům a potažmo i lidem, kteří budou mít na starost výrobu volebních programů. Protože žádná změna se neodehraje, pokud si ji nevezme za svou někdo z demokraticky zvolených zástupců. Nakonec se systém formuje v parlamentu, nikoli na platformách a diskuzních fórech.

Čím více politiků získá dojem, že si před volbami nevystačí s pustými frázemi, a čím více voličů po nich bude chtít alespoň náznak konkrétních změn, tím lépe.

Že to nebude jednoduché a že se velká část předvolebního boje odehraje spíš na TikToku než nad jednotlivými pasážemi volebních programů, to je jasné. Jakkoli nás ale budou všichni politici přesvědčovat o tom, jak je české zdravotnictví skvělé, úžasné a špičkové, pravdou je, že systém postupně koroduje a bude potřebovat změnu – větší nebo menší, hlubší nebo méně hlubokou, ale nějakou změnu ano. A bylo by fér na ni voliče připravit, protože jestli má taková změna za něco stát, pacienti si jí nutně musí všimnout.

Protože pak jsou tu ještě jiné návrhy, jichž se zatím ujímá především prezident České lékařské komory Milan Kubek, ale občas už mu přizvukuje i šéf VZP Kabátek a další ředitelé pojišťoven. Ten nápad spočívá v tom, že se zvýší přísun peněz do zdravotnictví zvýšením pojistného. Co se s penězi v systému děje, se samozřejmě musí řešit také, ale až pak.

Až tohle naplno uslyší zaměstnavatelé, dostane možná debata o zdravotnictví nové grády. A možná se zrodí silnější poptávka po systémových změnách a nápadech, které se primárně snaží pracovat s penězi, které do zdravotnictví plynou nyní. I tak je jich dvakrát víc než před osmi lety.

Jak silnou roli bude v předvolební vřavě hrát Platforma pro udržitelné zdravotnictví, se uvidí. Jisté je, že vznikla v dobré době, kdy má šanci získat si pozornost. A pokud dokáže využít potenciál plynoucí ze sdružování několika různorodých zájmových skupin, mohla by v českém veřejném prostoru vydržet i v dalších letech.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.

Doporučované