Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
V průběhu posledních dvou víkendů došlo ke dvěma zdánlivě nesouvisejícím událostem, které mohou mít na postup řešení aktuálního protestu lékařů významný vliv.
O prvním listopadovém víkendu se konal sjezd České lékařské komory (ČLK), na němž byl Jan Přáda, šéf komorové Sekce mladých lékařů a hlavní tvář „mývalího“ protestu, zvolen viceprezidentem komory. O druhém listopadovém víkendu se konal sněm TOP 09, na němž byl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek zvolen prvním místopředsedou strany.
Oba hlavní aktéři současných vyjednávání tedy ve „svých“ prostředích politicky posílili a potvrdili si jakousi formu podpory pro své konání.
Volba Přády viceprezidentem komory (byť až ve třetím kole volby) na jedné straně zřetelně stvrdila většinovou podporu, kterou lékařský protest v nejvyšším orgánu stavovské organizace má. To sjezd ostatně potvrdil i částí svého závěrečného usnesení. Na straně druhé se ovšem z protestu, který vedla komorová Sekce mladých lékařů s podporou ČLK, stal přímo protest oficiálně vedený komorou.
Tento zdánlivě drobný posun má své významné důsledky. Ten hlavní spočívá v tom, že je-li nějaká akce protestem České lékařské komory, pak už v čele protestu nestojí jeho prvotní organizátor Jan Přáda, a to ani v pozici viceprezidenta, nýbrž prezident ČLK Milan Kubek. Ten si s sebou ovšem ze své dlouhé funkcionářské kariéry nese řadu vztahů, politických nevraživostí, křivd a bolístek, které se do jednání mohou propisovat.
Kubek se začal účastnit jednání společně s Přádou a podle vnitřních informací z jednání jej do jisté míry ve střetech zastínil. Projevilo se to ostatně i na tiskové konferenci po zatím posledním jednání na ministerstvu v pondělí, kdy Kubek (údajně navzdory původní dohodě jednajících stran) vystoupil hned jako druhý po ministrovi zdravotnictví, ačkoli původně měla tato role připadnout Přádovi jako vůdčí tváři protestu.
Kubek má přitom úzkou vazbu na šéfa Lékařského odborového klubu (LOK) Martina Engela, který Kubka v čele LOK před lety vystřídal a s nímž Kubek už z pozice prezidenta ČLK úzce spolupracoval na protestu Děkujeme, odcházíme na přelomu let 2010 a 2011.
Když Kubek Přádu na komorovém sjezdu delegátům doporučoval ke zvolení, použil i tato slova: „Jako bych se díval do zrcadla a viděl sebe sama a své kamarády z LOK před 25 lety. Byl bych rád, aby sjezd dal jasně najevo, že to je boj celého lékařského stavu, nejen skupiny mladých nezkušených lékařů.“
Tento drobný „únos“ akce Nebuď mýval provedený dvěma muži, kteří si v sobě nesou trauma nenaplněného „Hegerova memoranda“, jímž skončila akce Děkujeme, odcházíme, se musí v jednáních projevit. Notabene, když proti nim shodou okolností sedí ministr zdravotnictví ze stejné politické strany, k níž náležel i exministr Leoš Heger.
Naproti tomu – a skoro se chce napsat i navzdory všemu – politicky posílil také Vlastimil Válek. Tím, že jej delegáti sněmu TOP 09 vybrali jako stranickou dvojku (vystřídal Tomáše Czernina), dala jedna z vládních stran zřetelně najevo, že způsob, jímž se ministr zdravotnictví staví k problémům svého rezortu – včetně nedostatku léčiv a lékařských protestů – považují za správný.
Taková podpora může Válka do jisté míry zatvrdit či upevnit ve striktnější stranické linii. Je například prakticky vyloučené, že by Válek, jako čerstvě zvolený statutární místopředseda konzervativní strany napravo od politického středu, přistoupil na plošné zavedení platových tabulek pro zdravotníky ve všech nemocnicích včetně krajských akciovek a soukromých zařízení. Což je jeden z požadavků, které do jednání vnesli odboráři kolem Martina Engela a šéfky Odborového svazu zdravotní a sociální péče Dagmar Žitníkové.
Jinými slovy, posílení pozic na obou stranách současného střetu rozhodně nezvyšuje naději na hladké dosažení dohody.
Na druhou stranu je pravda, že ministr Válek už leccos z požadavků protestujících lékařů splnil. Ve sněmovním systému v pondělí přistála novela zákoníku práce, která ruší „další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví“ a vrací maximální počet dobrovolně odpracovaných přesčasových hodin z 832 na 416. Zavádí také legální možnost 24hodinové práce.
Podle informací Vizity by měl nejbližší sněmovní zdravotní výbor bez větších problémů schválit projednání této novely v rychlém režimu jednoho čtení a ani na plénu Sněmovny se nečekají zásadní problémy. Taková procedura ale neumožňuje podávat k návrhu pozměňovací návrhy, takže pokud by se třeba v úpravě 24hodinových služeb našla nějaká moucha, nebude možné ji během schvalování opravit.
Ministerstvo vyšlo vstříc i požadavkům lékařů na úpravu postgraduálního vzdělávání a slibuje prostřednictvím koordinátorů vzdělávání ve velkých nemocnicích kontrolovat, zda nejsou mladí doktoři nuceni do práce přesčas výhrůžkami ohledně jejich předatestační přípravy.
Jednání v tuto chvíli drhnou hlavně na penězích. Tam je zatím neprostupná bariéra. Zdá se, že panuje shoda na tom, že od roku 2025 by se mělo odměňování zdravotníků řídit zvláštním zákonem (o jeho podobě se příští rok povedou ohnivé diskuze), ale co bude s odměnami od začátku příštího roku, to se stále neví.
„Mývalové“ navrhují zvýšení tarifu v platových tabulkách, ale do toho se ministerstvu nechce. Místo toho přišlo s návrhem jakéhosi „nepodkročitelného platu“ lékařů podle dosažené kvalifikace. Ten se zase nelíbí nespokojeným lékařům.
Oba nástroje každopádně dosáhnou pouze tam, kam dosáhne přímá moc ministerstva, tedy do přímo řízených organizací, primárně do fakultních nemocnic. A to se zase nelíbí odborářům, kteří si hýčkají svůj zmíněný sen o plošných tabulkách všude. Ten ovšem, i kdyby o něm ministerstvo bylo ochotné diskutovat, což spíš není, rozhodně nelze splnit do začátku prosince, protože jde o velký kus legislativní práce. Takže drama pokračuje, další kapitola by měla být napsána příští týden.
Jak se protest blíží svému vrcholu, otevírá se mnoho složitých otázek, na něž zatím chybějí odpovědi. Napadá mě jich nejméně pět.
1. Není uvnitř všech jednání skrytý neřešený rozpor? Ani počet přesčasových hodin uvedených v zákoníku práce, ani lepší organizace vzdělávání, ani výše lékařských odměn nezmění nic na tom, že český systém na excesivní přesčasové práci stojí. Zatímco o dodržování zákoníku práce se mluví velmi, o organizaci práce v nemocnicích se mluví málo. Nakonec tedy vlastně požadujeme po stávajícím systému, aby v něm bylo odvedeno stejné množství práce při nižším počtu přesčasů. To bez dalších zásadních kroků prostě nevychází.
2. Co přesvědčí lékaře, aby uvěřili slibům? Vzhledem k tomu, že mnoho dojednaných kroků se bude muset odehrát až v příštím roce, je zjevné, že v řadě případů se budou lékaři muset spokojit s politickým příslibem. A vzhledem ke zkušenostem s přísliby obsaženými v „Hegerově memorandu“ je pochopitelné, že důvěra lékařů v ochotu politiků plnit sliby je malá. Najde se silnější forma slibu, než je memorandum?
3. Nechtějí tentokrát lékaři splnit hrozbu? Většina dosavadních lékařských protestů skončila před samotným vyhlášením stávky nebo podáním výpovědí a mnoho starších doktorů je dodnes přesvědčeno, že skončila vlastně polovičatě. Že si politici vždy koupili ukončení hrozby za pár ústupků a mlhavých slibů. Dalo by se proto pochopit, kdyby tentokrát lékaři chtěli nechat svůj protest skutečně „zabolet“. Takříkajíc vymáchat politiky (a pacienty) nikoli ve výhrůžkách, ale v situaci, kdy zdravotnictví skutečně začne citelně kulhat, aby je tím přinutili k větší aktivitě a rychlejšímu plnění slibů. Zvláště když to, čím „vyhrožují“, je dodržování zákona. Otázkou takového postupu je, zda návrhy šité horkou jehlou v krizové situaci nebudou mít kvalitativní trhliny.
4. Jak bude po ukončení protestu vypadat návrat „mývalů“ do kolektivů? V aktuálním protestu je zapojena necelá polovina sloužících lékařů a zhruba čtvrtina všech lékařů v nemocnicích. Mnohým z těch, kteří zapojení nejsou, současný systém vyhovuje, protože nabízí dobré a flexibilní možnosti atraktivního přivýdělku. Konečná dohoda může těmto lékařům například vzít možnost sloužit oblíbené a dobře placené víkendové 48hodinové služby. Jsou si Kubek a „mývalové“ jisti, že jednají v zájmu všech lékařů, jak tvrdí? Nezaseje jejich protest dovnitř lékařského stavu nevraživost?
5. Dokáže dohoda, která protest dříve nebo později ukončí, skutečně změnit systém, nebo to zase bude jen mír až do příští války? Má-li mít aktuální protest skutečně smysl, měl by vyústit v hluboké změny v organizaci, struktuře a možná i objemu nemocniční práce. Takové reformní návrhy v momentálních jednáních nepadají. Pokud je cílem zlepšit pracovní prostředí pro nastupující generaci mediků a lékařů, pak to nespasí cuknutí platovými tabulkami ani koordinátoři vzdělávání v nemocnicích.
Odpovědi neznám. Bez nich bude ale těžké se dobrat kloudného hodnocení kvality a úspěšnosti celé protestní akce. Ať už skončí před prvním prosincem, anebo si v předvánočním období vyzkoušíme, jaké to je, když nemocniční péče opravdu znatelně zakopne.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
