Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
S nadcházejícím podzimem a související sezonou respiračních chorob naberou opět na síle zprávy o nedostatku některých léků. Zároveň vyvrcholí jednání o úhradách na příští rok, kolem nichž lze čekat velký rámus. A svůj kus pozornosti budou chtít i nemocniční lékaři, kteří budou účtovat s dohodou, jež ukončila loňský protest „mývalů“.
A všechny tyhle projevy budou ještě zesilovány prostřednictvím ozvučné desky předvolebního období – za necelý měsíc tu máme krajské a senátní volby a rok poté volby sněmovní. Právě volbám do krajů bych chtěl věnovat dnešní Vizitu.
Kraje totiž hrají z pohledu zdravotnictví důležitou roli. Povinnost zajistit dostupnost péče sice zákon ukládá zdravotním pojišťovnám, nicméně při přechodu na krajské uspořádání před čtvrt stoletím dostaly kraje mimo jiné významnou regulatorní pravomoc udílet „licence“, přesněji řečeno oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
Úplně laicky to znamená, že pokud si chcete otevřít ordinaci, potřebujete požehnání krajského úřadu. A to vlastně víc než dohodu s pojišťovnou. Protože i bez smlouvy se zdravotní pojišťovnou to můžete v konkurenci zasmluvněných zařízení zkusit, ale bez štemplu z místně příslušného krajského úřadu nikoli.
Kromě této pravomoci mají kraje na starost také péči o „své“, tedy krajem zřizované či vlastněné nemocnice a v neposlední řadě také sociální služby. Souběžně s tím, jak se mluví o regionálních nerovnostech v dostupnosti různých zdravotních služeb, by tedy zdravotnictví mělo být docela zásadním tématem krajských voleb. A také je – s různou intenzitou v různých regionech a u různých kandidujících stran.
Nemám ambici poskytnout kompletní přehled všech krajských programů všech stran. Jednak by se to do jedné Vizity nevešlo a jednak některé strany ani necelý měsíc před volbami nepovažovaly za nutné nějaký program zveřejnit. Takže spíš jen pár střípků ze zajímavých lokalit.
V případě hlubšího zájmu a většího množství volného času velmi doporučuji sledovat projekt Štěpána Ryšavého Programy do voleb, který poskytuje velmi dobrý, nebál bych se říct bezmála veřejnoprávní servis.
Z pohledu zdravotnictví jsou zajímavé především kraje s problematickou dostupností péče. Podle dat ÚZIS jde především o Ústecký a Karlovarský kraj.
Nepočítáme-li specifický Středočeský kraj s jeho silnou gravitací do Prahy, má Ústecko v přepočtu na obyvatele nejnižší počet ordinací praktických lékařů. Zatímco v Královéhradeckém kraji připadá na 100 tisíc obyvatel 58 ordinací a průměr ČR činí 52,8, v Ústeckém kraji činí tato hodnota 49,5.
Když dojde na dostupnost náročnější než primární péče, vyniká v nepříjemných statistikách Karlovarský kraj. Je to jediný region (opět s výjimkou Středočeského kraje) bez vlastního komplexního onkologického centra. Ideálem onkologické péče je, aby centrovou péčí, zejména péčí takzvaného multidisciplinárního lékařského týmu, prošel každý onkologický pacient. Tohoto ideálu nelze dosáhnout, protože někteří pacienti budou vždy léčbu odmítat nebo budou například kvůli komorbiditám ve stavu, v němž centrová léčba již nebude dávat smysl.
Nicméně – v Praze podle dat ÚZIS projde léčbou v onkologickém centru v metropoli 94,2 procenta onkologických pacientů. Následuje Plzeňský kraj s podílem 87 procent. Žebříček krajů uzavírá právě Karlovarsko, kde se k centrové péči dostane jen 45 procent pacientů s rakovinou. V Praze je onkologických center pět, v Karlovarském kraji ani jedno.
Vybudování karlovarského onkocentra je téma už delší dobu, slibuje jej i ministr Vlastimil Válek. A čteme o něm i v programech stran kandidujících do krajského zastupitelstva. ODS s podporou TOP 09 láká v programu na rozvoj Karlovarské krajské nemocnice a zřízení onkologického centra a traumacentra. Hnutí STAN, které obhajuje hejtmanství, má „vybudování komplexního onkologického centra“ rovnou jako první bod programu.
Tahle díra v péči ovšem není jediná. Mapy dostupnosti služeb vypadají velmi podobně i v případě dalších typů specializované péče. V Karlovarském kraji, podobně jako na Ústecku, také citelně ubývá praktiků pro dospělé i pro děti.
Na to, jak konkrétní, měřitelné a palčivé jsou problémy regionálního zdravotnictví, trpí dosud zveřejněné krajské volební programy (podobně jako ty celostátní) velkou vágností a obecností. Slibují se hory doly, je to samé „zajistíme“, „prosadíme“, „je nutno řešit“ a „zabezpečíme“. Konkrétních návrhů je minimum. Nedostatek lékařů chtějí kandidáti řešit hlavně rozšířením motivačních programů, tedy nabídkami peněz a ubytování lékařům, kteří by byli ochotni v kraji pracovat.
„Nabídneme odborné stáže a startovací byty pro mladé lékaře a zdravotníky, se zvláštním důrazem na pokrytí agendy dětských lékařů,“ slibují na Karlovarsku Piráti. „Zvýšíme dotace na podporu ordinací praktických lékařů v menších obcích,“ hlásá tamtéž ODS. „Motivačními programy pro lékaře a zdravotníky stabilizujeme do tří let personální situaci ve zdravotnictví. Stipendijní program pro lékaře přivede do Karlovarského kraje desítky praktiků, pediatrů a dalších lékařů ročně,“ věří si Starostové. Za posledních pět let přitom v kraji v celkové bilanci ubylo 17 ordinací praktiků a 12 ordinací pediatrů.
Na Ústecku jsou velkým tématem nedávné skandály v tamní společnosti Krajská zdravotní, která spravuje několik nemocnic a dalších zařízení. Toho ve svých programových dokumentech využívají opoziční strany jako koalice Stačilo!, v níž jsou v tomto kraji sociální demokraté, komunisté a národní socialisté, nebo hnutí Přísaha. Oba subjekty shodně slibují hloubkovou analýzu kauz.
Koalice Stačilo! se celkem pozoruhodně vymezuje proti problémům s nedostatkem léků a slibuje občanům Ústecka léky zajistit, „i kdyby to mělo znamenat založení vlastní distribuční společnosti“. Stejný subjekt (v obměněném složení) má ostatně zajímavé nápady i v jiných krajích. Na jižní Moravě například hodlají podporovat obnovu okresních a krajských ústavů národního zdraví.
Obecně odrážejí krajské programy paradox českého uspořádání, v němž mají kraje – podobně jako třeba zdravotní pojišťovny – poměrně silné kompetence, ale už ne konkrétní nástroje ani jasně definovanou odpovědnost. A tak se krajské samosprávy více či méně úspěšně potýkají s nedostatkem peněz na údržbu vlastních nemocnic a v některých případech s pozvolným rozkladem dostupnosti různých typů péče.
Zázračný nástroj na zastavení odlivu lékařů ze strukturálně postižených regionů zatím nikdo nevymyslel. Proto se v programech dokola opakují slova o ještě větších dotacích a motivačních programech, které ale podle mnoha zkušeností narazily na své limity.
Pokud komunistická koalice Stačilo! nevrátí po krajských volbách kromě OÚNZů do života také direktivní umístěnky pro absolventy medicíny, budou kraje prostě muset zařídit, aby se v nich doktorům pracovat chtělo. A to platí jak pro praktiky a pediatry, tak i pro osazenstvo budoucího karlovarského onkocentra.
Což není žádná finta z arzenálu zdravotnických pravomocí, ale prostá snaha o zvýšení kvality života v regionu. Tak, aby si absolvent medicíny uměl představit nejen to, že bude pracovat na malém městě nebo vesnici a bydlet v nabídnutém bytě. Ale také, že tam založí nebo si tam přivede rodinu, manželka či manžel najdou v dosahu dobrou práci a děti slušnou školu. Tyhle podmínky dodnes v mnoha částech mnoha krajů naplněny nejsou. A to je hlavní důvod, proč se tam mnoha lidem včetně lékařů nechce žít a pracovat.
Bez tohoto základu nebudou fungovat žádné doplňkové nápady, jako jsou motivační programy nebo část specializačního vzdělávání absolvovaná u „vesnických“ doktorů. A v tomto základu jsou pravomoci krajských politiků mnohem silnější než v samotné oblasti zdravotnictví. Protože k čemu vlastně je možnost spravovat nemocnice, na které sotva máte peníze, a rozdávat licence lékařům, kteří k vám stejně nechtějí?
Jakkoli jsou tedy zdravotnické programy aspirantů na místa v krajských zastupitelstvech vesměs plytké, vylepšit situaci ve svém kraji může zkusit každý z nich. Když půjde nahoru infrastruktura, pracovní příležitosti, ale hlavně základní a střední školství, zdravotnictví se nakonec přidá.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
