Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Zemí pod Tatrami zmítají na sklonku letošního roku protesty lékařů, které se v mnohém podobají loňské české akci „mývalů“.
Slovenští lékaři podepsali (rovněž po hrozbách hromadnými výpověďmi) v roce 2022 poměrně komplikované memorandum s tehdejší vládou premiéra Eduarda Hegera, které se týkalo mnoha oblastí včetně platů. Silnou podporu tehdy získali také od opozičních stran v čele se Směrem Roberta Fica.
Když ovšem Fico vyhrál na podzim roku 2023 parlamentní volby, přišla snaha o konsolidaci veřejných rozpočtů – a s ní i zpochybnění mzdových závazků plynoucích z memoranda. Namísto bezmála 10% růstu lékařských výplat od ledna příštího roku by mělo dojít k nárůstu jen o tři procenta.
Slovenské zdravotnictví je v základních principech velmi podobné českému, ale v dílčích věcech se liší. Trochu jinak fungují zdravotní pojišťovny (mohou například generovat zisk svým majitelům), jinak jsou nastaveny úhrady péče, zejména nemocniční (úhrady na základě diagnózy podle DRG jsou na Slovensku teprve v plenkách), jinou roli hrají ve slovenském systému silné finanční skupiny, jako je Penta nebo Agel. Proto vypadají trochu jinak i požadavky lékařských odborů.
Důležitým bodem sváru je třeba i to, kde nakonec vznikne nová „národní“ nemocnice. To se nás v Česku, kde jsme se rozhodli nikdy žádnou novou nemocnici nepostavit a donekonečna oprašovat historické areály, rozhodně netýká.
Na druhé straně vedle platů najdeme v požadavcích slovenských odborů i další styčné body s tím, o čem se intenzivně debatuje i v Česku – ať už jde o řešení přesčasové práce, kapacity lékařských fakult nebo změny ve vzdělávání zdravotníků.
Dá se říct, že nebýt podzimních povodní, které zasáhly hlavně Olomoucký a Moravskoslezský kraj, mohli jsme dnes s východními sousedy řešit v podstatě totožné problémy a hrozby. Protože ale čeští odboráři v reakci na povodňové škody své protesty odložili, může nám Slovensko v mnoha ohledech posloužit jako laboratoř. Z toho, co se v ní bude dít, můžeme do jisté míry odhadovat, co se přihodí v Česku zhruba někdy v polovině příštího roku.
Aktuální slovenské protesty jsou o poznání ostřejší, než jsme nedávno viděli v Česku, a to na obou stranách.
Zatímco „mývalové“ podávali „jen“ výpovědi z přesčasové práce a jejich pákou bylo ohrožení služeb během loňského prosince, než se zase naplní fondy přesčasové práce, zhruba polovina slovenských nemocničních lékařů podala v říjnu výpovědi z práce, které nabydou účinnosti prvního ledna. Pákou je tedy v tomto případě hrozba, že od Nového roku bude ve slovenských nemocnicích pracovat o polovinu méně doktorů než dnes.
Protože Lékařské odborové sdružení není spokojeno s průběhem vyjednávání, podalo navíc několik set lékařů už nyní výpovědi ze služeb. Ty mohou v některých případech platit bez lhůt a okamžitě, takže část nemocniční péče se může ocitnout v ohrožení už tento týden.
I ve chvíli, kdy píšu tuto Vizitu, stále probíhají jednání. V pondělí trvala přes pět hodin a výsledek nepřinesla, ve středu se očekává zasedání vlády, na němž by měl přijít nějaký posun, pokud se nemá situace skutečně vyostřit.
Na druhé straně sporů stojí kabinet Roberta Fica a jeho ministr zdravotnictví Kamil Šaško z hnutí Hlas. I tady je to celé vyhrocenější než v Česku. „Dojde k dohodě, pokud si předseda lékařských odborů uvědomí, že nemůže donekonečna vystupovat jako terorista,“ prohlásil Šaškův stranický šéf a také ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok.
Ficův kabinet narychlo protlačil parlamentem novelu několika zákonů, která umožňuje až na čtyři měsíce vyhlásit mimořádnou situaci kvůli ohrožení dostupnosti lůžkové zdravotní péče. Za takového stavu by lékaři museli nastoupit do stávající práce výpověď nevýpověď, jinak by jim hrozil rok vězení – a co je možná důležitější, také záznam v trestním rejstříku, který na Slovensku znemožňuje výkon lékařského povolání.
Pokud by náhodou lékaři chtěli neschopenku, musel by jim ji schválit lékař určený politickým vedením regionu, kterého se mimořádná situace týká.
Je pravděpodobné, že tento zběsilý zákon, který umožňuje uvalit na lékaře pracovní povinnost, znemožnit jim změnu pracovního místa a omezit i uznání pracovní neschopnosti, to vše, aniž by se vláda musela obtěžovat s vyhlášením nouzového stavu, s největší pravděpodobností zruší Ústavní soud. Ale není to jisté a zcela jistě to nebude hned. Zatím bude mít vláda na nespokojené doktory zlý trestněprávní bič.
Jak konflikt mezi slovenskou vládou a lékaři dopadne, v tuto chvíli nevíme, obě strany působí odhodlaně a sázky jsou vysoko. Česka se celá věc týká v několika rovinách.
Mírně sobecký, leč praktický pohled říká, že mnoho naštvaných slovenských doktorů by mohlo najít novou práci u nás. Platové rozdíly už nejsou – právě díky memorandu z roku 2022 – tak dramatické, jako bývaly, ale situace je v Česku v danou chvíli výrazně klidnější, obecná kvalita zdravotnictví je prozatím vyšší, nikdo relevantní tu nehovoří o odborářích jako o teroristech a vůbec tu skoro každý slovenský doktor vzhledem k personální situaci v nemocnicích najde otevřenou náruč. Situace pro aktivní brain drain od našich východních bratří nikdy nebyla lepší.
Celý spor i jeho průběh bude nadmíru zajímat i české zástupce lékařů. Pokud i takový politický drsňák jako Robert Fico nakonec nátlaku lékařů ustoupí, bude to pro tuzemský Lékařský odborový klub stejně jako pro Českou lékařskou komoru velké povzbuzení a premiéra Petra Fialu s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem bude čekat pekelný předvolební rok.
Naopak političtí představitelé mohou sledovat, jak dlouho jejich slovenští kolegové udrží vůči naštvaným doktorům pokerovou tvář a jak daleko lze v krajní nouzi zajít.
Fascinující je dosavadní přístup premiéra Fica. Ačkoli se protestující lékaři dožadují, aby předseda vlády do jednání vstoupil, Fico si od konfliktu drží odstup s tím, že po neúspěšném pokusu o atentát se do hádek s lékaři pouštět nechce kvůli „střetu zájmů“: „Jsem příliš subjektivní a emotivní, pokud jde o toto téma. Nerad bych se pouštěl do rozhovorů s lidmi, kteří mi zachránili život.“ K jednáním je prý plně kompetentní ministr zdravotnictví Šaško.
Stojí za to připomenout, že protest „mývalů“ skončil až po intervenci premiéra Petra Fialy a také ostudném zneužití politického vlivu na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.
Fico dojemně hovoří o vlastním střetu zájmů, ale není vyloučeno, že jako zkušený harcovník reálpolitiky prostě vyčkává, na kterou stranu bude nakonec výhodnější se přidat. Zjednodušeně – zda se mu nakonec více vyplatí hrozit doktorům kriminálem, anebo pohřbít (už druhého) ministra zdravotnictví a lékařům vyhovět.
Ne že by bylo v české kotlině představitelné schválení podobného „otrockého“ zákona jako na Slovensku. Jakkoli jsme za časů covidu zažili hodně šílené legislativní experimenty a jakkoli bylo zmíněné zneužití VZP hodně za hranou, můžeme snad doufat, že česká politická ani právní kultura by se nesnížila k tak okatému a účelovému zneuctění Ústavy, jako jsou nucené práce pro vybranou profesi.
Celá slovenská debata má i několik zajímavých nuancí, které by v Česku neměly zcela zapadnout. Jeden z návrhů ministra Šaška například nabízí lékařům, že platy vzrostou o slíbených 9,7 procenta, ale jenom těm, kteří mají v nemocnici svůj jediný úvazek.
Lékařům, kteří kromě nemocniční práce stíhají ještě další závazky, například soukromou praxi, by nemocniční plat stoupl méně (o 6,4 procenta). Debatu nad takovým nápadem by v Česku, prolezlém praxí „přeposílání“ nemocničních pacientů do soukromých ambulancí týchž lékařů, stálo za to vidět.
Všeobecně platí – pro lékaře i politiky – sledujte a učte se. Osud slovenských protestů do velké míry rozhodne o tom, jak budou vypadat a probíhat obnovené nepokoje českých doktorů v předvolebním roce.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
