Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Na jedné straně to samozřejmě působí trochu trapně, což si uvědomují i sami iniciátoři protestů. Na první pohled je to totiž skutečně na chlup stejné jako před rokem, když se naplno rozběhl protest „mývalů“. Hledání rozdílů je práce pro fajnšmekry, ale protože za takové si sebe i čtenáře Vizity troufám považovat, pár jich zmíním.
Ten největší: Teď už jde opravdu „jen“ o peníze. Čerstvě vyhlášený protest se koná, protože Ministerstvo zdravotnictví nesplnilo bod dohody z loňského prosince, v němž se zavázalo napsat a prosadit zcela nový zákon o odměňování zdravotníků.
Ten by měl sjednotit výplaty napříč nemocnicemi bez ohledu na to, zda jde o zařízení soukromá, obecní, krajská nebo státní. A sjednotit by je měl podle odborářského výkladu takzvaného Hegerova memoranda z roku 2011, tedy ukotvit základní platový tarif lékaře za základní pracovní dobu mezi 1,5násobek a trojnásobek průměrné mzdy v ekonomice podle dosaženého stupně vzdělání a let praxe.
Formálně jsou v aktuální kampani i další tři požadavky, ale ty jsou tam jen tak, aby to lépe vypadalo. Všechny ostatní body dohody, od jednorázového nárůstu odměn po kulturně a hodnotově orientované požadavky na lepší pracovní prostředí, přívětivější vzdělávání a snížení množství přesčasů, byly plus minus dodrženy.
S přesčasy je pořád leckde kříž, ale podle odhadu šéfa Sekce mladých lékařů ČLK Dalibora Veselého se ve čtvrtině nemocnic situace vysloveně zlepšila, polovina jich s lepší organizací práce nějak bojuje a čtvrtina zatím nezměnila nic.
Tady si pozorný čtenář může všimnout dalšího, drobnějšího rozdílu proti loňskému podzimu. V čele Sekce mladých lékařů ČLK již nestojí porodník Jan Přáda, který mezitím povýšil na viceprezidenta celé komory, ale praktický lékař a sportovní trenér Dalibor Veselý. Z hlediska kultury a racionality vystupování v kontrastu proti vášnivému bubnování odborových předáků zatím, zdá se, jde v Přádových šlépějích.
Je patrný ještě jeden rozdíl – zatímco „mývalí“ kampaň byla přinejmenším na začátku stloukána na koleně a opírala se v první řadě o zápal mladých lékařů a jejich facebookový entuziasmus, letos to berou plně do rukou staří matadoři, kteří před více než dekádou prošli ohněm kampaně Děkujeme, odcházíme.
Hlavními tvářemi nové kampaně Slibem neuzdravíš budou šéf Lékařského odborového klubu Martin Engel, prezident ČLK Milan Kubek a vše se bude odehrávat v režii osvědčené PR agentury Ewing, která před čtrnácti lety přišla s černobílou sanitkou/pohřebákem a dryáčnickým (a účinným) heslem „Náš exodus, váš exitus“.
Jak celá tahle hra dopadne, není jasné. (Tedy upřímně – tipnout bych si dokázal, ale nechám si to na jindy.) Můžeme se ale podívat na širší hřiště, na němž se odehrává, zejména na jeden jeho nový a důležitý prvek.
Odboráři si při všech svých vášnivých slovech uvědomují, že jejich nápad na sjednocení odměn a jejich indexaci k průměrné mzdě bude stát nějaké peníze. Jaké, to nevědí, přičemž obviňují Ministerstvo zdravotnictví, že jim to nebylo ochotné seriózně spočítat. Pracují s rozptylem pět až 50 miliard, nad čímž už jsem se ve Vizitě dříve pozastavoval. Nicméně levné to nebude, to je jasné.
Následuje logická otázka, kde na to vzít. Ještě nedávno by to bylo jednoduché. Odboráři by prostě tlačili na Ministerstvo zdravotnictví, to by zase tlačilo na Ministerstvo financí, aby zvýšilo platbu ze státního rozpočtu za takzvané státní pojištěnce. To býval způsob, jímž bylo možné dostat do zdravotnictví téměř neomezené množství miliard, aniž by někdo nějak moc přemýšlel o tom, co se s nimi stane. Nejlépe to bylo vidět v covidových letech. Jenže tenhle nástroj je pryč a tím je hřiště mnohem zajímavější.
Pro letošní rok poprvé určil výši platby za státní pojištěnce automat podle inflace v červnu roku 2023 (růst reálných mezd, který jinak tvoří druhou část vzorečku, se nekonal, a tedy nezapočítával). Už první nástup valorizačního vzorce byl zajímavý. Červen 2023 byl po dlouhé době první měsíc, v němž meziroční míra inflace klesla pod deset procent. Ještě v březnu činila 15 procent. Nicméně v červnu statistici naměřili 9,7 procenta a o tolik vzrostla platba za státní pojištěnce na rok 2024 – z 1900 na 2085 korun na osobu a měsíc.
Na konci roku 2023 pak statistici změřili průměrnou míru inflace za celý rok na 10,7 procenta, takže zvýšení platby za státní pojištěnce za průměrnou inflací o jeden procentní bod zaostalo.
Letos už se v tak divokých číslech naštěstí nepohybujeme, ale valorizační automat je znovu dost přísný. K červnu, jehož číslo je rozhodující, se meziroční inflace usadila na dvou procentech, ale zároveň se kvůli vysokým hodnotám loňské inflace úředníci na ministerstvu ještě nedopočítali růstu reálných mezd. Takže pro příští rok stoupne platba za státní pojištěnce jen o dvě procenta, z 2085 na 2127 korun, a úhrnem pošle stát příští rok do zdravotnictví podle čerstvého návrhu státního rozpočtu 154 miliard, o tři miliardy víc než letos.
Netroufám si tvrdit, zda je valorizační vzorec správně zvolený – v době svého zrodu byl převzat z automatu pro valorizaci penzí (inflace plus polovina růstu reálných mezd). Důchodový vzorec byl ovšem mezitím upraven (k inflaci se bude přičítat jen třetina růstu reálných mezd). V případě plateb za státní pojištěnce k úpravě nedošlo a po pouhých dvou aplikacích je zatím brzy na hlubší posouzení.
Troufám si ale tvrdit, že je osvěžující, jestliže se hádka o peníze ve zdravotnictví povede bez možnosti tupě sáhnout do peněženek příštích generací a uspokojit protestující skupiny prostým zvýšením výdajů (a dluhů) státu. Peníze na odborářské požadavky bude tedy nutné hledat ve stávajícím balíku.
O jeho rozdělení rozhoduje z velké části Ministerstvo zdravotnictví úhradovou vyhláškou. Její návrh se teprve v pondělí objevil ve vnitřním připomínkovém řízení, ale z dostupných informací se zdá, že má být dost přísná – lékaři a nemocnice by za poskytnutou péči měli dostat zhruba o jedno až dvě procenta víc peněz než loni. Zejména navrhovaný jednoprocentní nárůst úhrad pro nemocnice bude ještě předmětem mnoha hlasitých diskuzí.
Hospodaření zdravotních pojišťoven se nevyvíjí příliš dobře. Šéfka nelékařských odborů Dagmar Žitníková sice tradičně upozorňuje, že na účtech zdravotních pojišťoven bylo v červenci 50 miliard, ale to je spíš rétorická finta. V základních fondech pojišťoven, z nichž se platí úhrady zdravotnickým zařízením (a tedy i prostředky nemocnicím na výplaty lékařů), bylo v červenci zhruba 17 miliard, což je o pět miliard méně než ve stejné době loni a skoro o 15 miliard méně než ve stejné době předloni. Celkový zůstatek na všech účtech pojišťoven v červenci skutečně činil 52 miliard, nicméně loni to bylo 55 a předloni 61 miliard.
Pojišťovny nesedí na žádných balících peněz, které by mohly zázračně pustit do zdravotnictví. Naopak mám k dispozici jeden odhad na základě pololetního hospodaření pojišťoven a vývoje nákladů na zdravotní péči, podle nějž by na konci roku mohl být deficit celého systému hlubší, než vyplývalo ze zdravotně pojistných plánů pro letošní rok. Ty počítaly s deficitem kolem 11 miliard korun, ale zmíněný odhad ukazuje, že konečný schodek by mohl být i dvojnásobný.
Takže tu máme na jedné straně zákonem zavřenou cestu ke státním penězům, hodně přísný návrh úhradové vyhlášky a pojišťovny zápasící s deficitním hospodařením, a na straně druhé odbory dožadující se nového zákona, který by znamenal výrazný nárůst mzdových nákladů v nemocnicích. A tentokrát jim prý „definitivně“ došla trpělivost a další sliby je nezajímají. Tohle bude všechno, jen ne nudný podzim.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
