Článek
Při vší hrůze současné situace na Ukrajině je svým způsobem povzbudivé v Česku sledovat, jak krize nejen odhalují systémové slabiny, ale vyvolávají také znatelné pohyby směrem k jejich potlačení nebo vyřešení. Teď je to dobře vidět na tom, jak se český stát snaží vypořádat se situací, kdy na jeho území přichází velké množství kvalifikovaných zdravotníků ze země mimo EU.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo poměrně přehledný návod, podle nějž se ukrajinští lékaři i nelékaři mohou alespoň částečně zapojit do práce v českém zdravotnictví tam, kde je to užitečné, aniž by docházelo k porušování evropských norem a českých zákonů. Je to byrokraticky pořád dost obtížné, ale aspoň už pro zdravotnická zařízení, která chtějí potenciál ukrajinských uprchlíků částečně využít, existuje solidní metodika, která může boj s přísnou administrativou trochu usnadnit.
Při jistém zjednodušení lze říci, že před ukrajinským lékařem nebo zdravotníkem kvalifikovaným pro nelékařské povolání (například sanitář, zdravotní sestra, porodní asistentka, ošetřovatel a další) stojí před plným zapojením do českého zdravotnictví tři kroky.
Prvním je získání souhlasu k výkonu tříměsíční „odborné praxe“. Tento souhlas lze získat relativně snadno – bez nostrifikace diplomu či dokladu o studiu, pouze s prokázáním zdravotní způsobilosti (lze získat lékařskou prohlídkou v Česku) a prokázáním trestní bezúhonnosti, která se týká úmyslných trestných činů spáchaných v souvislosti s výkonem zdravotnického povolání.
V tomto bodě ministerstvo docela sympaticky snížilo byrokratickou laťku, takže nepožaduje po uprchlících výpis z ukrajinského rejstříku trestů, ale spokojí se s čestným prohlášením.
Druhým krokem je získání povolení k delší „odborné praxi“ na dobu až jednoho roku. Pro toto povolení je už ale potřeba předložit nostrifikaci vzdělání, kterou vzhledem k situaci na Ukrajině nemusí být snadné vyřídit. Nicméně tříměsíční praxe bez nostrifikace k tomu dává jistý prostor.
Obě tato povolení vydává ministerstvo a praxe probíhají vždy pod dohledem a vedením plně kvalifikovaného pracovníka, přičemž zákon vyžaduje, aby jeden pracovník dohlížel nejvýše na jednoho „praktikanta“, a to na veškerou jeho zdravotnickou práci.
Třetím krokem je získání plné způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání prostřednictvím aprobační zkoušky. Tady zatím problémy a překážky, o nichž jsem podrobně psal v jedné z minulých Vizit, přetrvávají, nicméně ministr Válek alespoň v televizním vystoupení naznačil, že by rád trochu polidštil průběh samotného přezkoušení. Dnes například skládají cizinci během jediného dne čtyři státnice, na které mají medici na českých školách čtyři různé termíny.
Otázkou je, zda si Válek sám v této věci trochu nezkomplikoval situaci, když náhle a bez velkého vysvětlování odvolal Romana Škulce, ředitele takzvaného „doškolováku“ neboli Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ).
Právě IPVZ má na starost mimo jiné i aprobační zkoušky zahraničních lékařů a vypisování kurzů odborné češtiny, které jsou pro složení zkoušek důležité. Škulce přitom do čela institutu jmenoval ministr Adam Vojtěch teprve před necelým rokem. Teď se bude na jeho místo opět vypisovat výběrové řízení. Nakolik bude snadné vymýšlet změny v administraci aprobací s provizorním vedením instituce, v tuto chvíli nevíme. Ale příliš promyšleně tento Válkův personální krok navenek nepůsobí.
Byla by přitom škoda, kdyby slibné drobné krůčky směrem k využití potenciálu dřímajícího v kvalifikovaných uprchlících zpomalila nebo překazila nějaká Válkova osobní msta.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba vysvětlení zkratek názvů lékařských spolků, informace o odprodejích nemovitostí v majetku ČLK nebo zajímavé tipy na čtení z českých i zahraničních médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
