Článek
Jednou za čas je užitečné ohlédnout se a prolistovat si, co jsme dříve publikovali.
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Druhý lednový týden jsme vydali text, který zkoumal bílá místa policejního zákroku proti vrahovi Davidu K. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Shrnuli jsme je tehdy do šesti otázek. Ta hlavní, obsažená i v titulku, zněla: „Mohli policisté vytušit, že se střelec chystá vraždit? Kdy se dozvěděli, že zabil svého otce?“
Pražský policejní šéf Petr Matějček na tiskové konferenci opakoval, že v centru Prahy hledali sebevraha. A nejen on. „Držel bych se toho, že jsme to v 16:12 relevantně potvrdili,“ kličkoval například i jeho náměstek Vojtěch Motyka před opakovanou otázkou, jestli policejní zásah neměl směřovat proti sebevrahovi, ale spíš možnému vrahovi.
Už tenkrát nám to nešlo do hlavy, když hodinu a půl před střelbou našli tělo mrtvého otce Davida K.
Za naše pochybovačné texty jsme schytali strašlivou čočku. Od čtenářů i některých politiků. „Nekonečné rýpání,“ onálepkoval kritické články třeba senátor Václav Láska a já musel naši práci v pravidelném sloupku obhajovat.
Mimo jiné jsem napsal, že „zveřejněné videozáznamy dokládají mimořádné nasazení, odvahu a duchapřítomnost policistů, kteří zasahovali ve spleti fakultních chodeb“. Ale že „to nemůže znamenat generální pardon pro vše, co zásahu na fakultě předcházelo“. Obojí platí bezezbytku i dnes.
Tento týden jsme se totiž dostali k protokolům, které dokládají, že už 100 minut před střelbou hlídky věděly, že hledají podezřelého z vraždy. Těžce ozbrojeného otcovraha. Nikoliv mladíka uvažujícího o sebevraždě.
Úřední záznamy sepsali přímo policisté, které jejich nadřízení vyslali po Davidovi K. pátrat. „Hlídka měla prověřit výskyt muže jménem David K. podezřelého z vraždy svého otce v rodinném domě v obci Hostouň,“ shrnuli svůj úkol nadstrážmistr a dva podpraporčíci.
Není to první vážná pochybnost. Fakulta se už dříve ohradila proti tvrzení policejního generála Matějčka, že má zastaralý kamerový systém, který neumožňuje rychlé vyhledávání. A teď tady máme další doložené mlžení, což je řečeno ještě velmi eufemisticky. Pražský policejní šéf se zkrátka zamotává.
Klidně to může být jen komunikační neobratnost. „Nepřesná interpretace“, jak se to snaží zachránit policejní píáristé. Jenže každá další taková nepřesnost může v součtu pošpinit zásah jako celek.
Pohled do zpětného zrcátka pro nás znamená, že jsme v lednu kladli správné otázky. Rýpali jsme správným směrem, chcete-li. Nemám z toho žádnou zvláštní radost. Jen se potvrdilo, že veřejná kontrola je i v takto společensky a lidsky citlivých kauzách nezbytná. Zvlášť když vnitřní policejní kontrola i Generální inspekce bezpečnostních sborů dost často nevidí a neslyší. Jak už víme, nenašly přece žádné zásadní pochybení, žádný přešlap.
Jak jsem připomínal už minule, od „nezásahu“ při masové vraždě v Uherském Brodě před devíti lety předvedla policie civilizační skok. Snad se poučí i tentokrát. Je to v zájmu nás všech.
V čem jsem se také rýpali
Tajemství obálek. „Význam některých příběhů se ukazuje až po čase,“ říká kolega Janek Kroupa v naší nové podcastové minisérii Zpověď korupčníka. Vrací se v ní k případu korupce, která vedla až do kanceláře pražského primátora. Rozhodnutím voličů (a zákulisních dohod) toho samého, který ji obývá i v tomto funkčním období. Podcast je dle mého cennou sondou do polosvěta politických poradců, kteří obchodují s vlivem svých šéfů. Doporučuji k poslechu.
Falza v IKEM. Když jsme loni otevřeli kauzu IKEM, kdekdo věděl, co by kriminalisté měli vyšetřovat a co by naopak měli pominout. Jak zjistil Vojtěch Blažek, vyšetřovatelé mají nově v rukou expertizu, podle níž jsou dokumenty, jimiž se v případu žongluje, falešné. Znalci dokonce odhalili i to, kdo falza vyrobil a kdo v počítači na listiny zkopíroval podpisy. Což ještě více podepřelo – dříve napadanou – policejní verzi příběhu. Samozřejmě nelze vyloučit, že někde leží ještě jiné, pravé dokumenty. Ale proč by je vyděrači nevyužili už dříve a své oponenty tlačili do rohu padělky?
Zakleknutí FAU. Alena Schillerová musela u soudu vysvětlovat, proč měla jako někdejší náměstkyně ministra financí Andreje Babiše důvěrné dokumenty z daňového řízení týkající se firmy FAU. Tato společnost je známa z tajně pořízené nahrávky, na níž Babiš mluví o jejím „zakleknutí“.
Zakleknutí Babiše. Francouzské úřady pokročily v prověřování případu, v němž zjišťují, za jakých okolností si Andrej Babiš přes řetězce offshorových společností v minulosti koupil vilu s pozemky v Mougins na jihu Francie.
Zakleknutí Zítka. Jako první jsme v pondělí informovali, že byl na Slovensku zadržen dezinformátor Pavel Zítko. Kde se schovával a kdo mu pomáhal, zjišťovala Kristina Ciroková s Radkem Nohlem.
Rajchl na tenise. Zjistili jsme, že už druhý bývalý spolupracovník šéfa strany PRO Jindřicha Rajchla byl poslán do vězení za vyvedení lukrativních pozemků z tenisového klubu. Ten protizákonně ovládly tři rodiny – Rajchlova a jeho dvou odsouzených kolegů.
Červíček volá policii. Dohru má i případ ministerského exnáměstka Antonína Stanislava, který jsme odstartovali minulý rok. Královéhradecký kraj, vedený bývalým policejním prezidentem Martinem Červíčkem, nyní podá policii podnět k prošetření hospodaření domova pro seniory Tmavý Důl, kde Stanislav paralelně řediteloval.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
