Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ono je zase apríla? Dnes se mi poprvé za 20 let stalo, že mne první duben zastihl nepřipraveného. Obvykle jsem příchod svátku vtipálků sledoval už od půlnoci. Hledal jsem překotně, jaké apríly kdo vytvořil, a také nedočkavě četl reakce na parodické články, které jsem publikoval já. Apríl je ale jedna z tradic, na kterou jsem změnil názor o 180 stupňů.
Během svého 15letého působení v magazínu Technet.cz jsem si nenechal ujít jediný apríl. Počínaje tímhle z roku 2008: Google koupil internet, nevhodný obsah z webu zmizí. Psal jsem to celkem suchým jazykem, jen pár vtípků jsem tam nastražil. Přesto jsem nechápal, jak se na to tehdy mohli nachytat i profesionální správcové webů.
Vždyť jsem tam dal i odkaz na Cimrmana, to už snad musí dojít každému…
Druhý den (tedy už mimo aprílové fabulační okno) jsem slyšel v rádiu, jak tuto moji zprávu nějaký redaktor čte zcela neironicky. Mělo mne to vyděsit, ale tenkrát mne to ještě víc utvrdilo v tom, že je důležité apríly psát. Lidé si přece díky tomu uvědomí svou důvěřivost. Jak řekl Mark Twain: „Prvního apríla je den, který nám připomíná, jací jsme po zbytek roku.“
Za svůj nejoriginálnější aprílový článek považuji překreslování slunečních hodin na letní čas. Dodnes si myslím, že se mi tam povedlo trefit tu prchavou kombinaci, která dělá „dobrý apríl“: zpočátku uvěřitelné, na aktuální téma a využívající reálné pozorované absurdity.
Fotomontáže bývaly dříve méně časté, dnes už asi nikoho nepřekvapí.
Nebo jednoduchý nápad „beta karoten… proč brát beta verzi karotenu, já chci plnou verzi“, který jsem přetavil v tuhle aprílovou fabulaci.
Ano, tušíte správně, vtip spočíval v tom, že „prémiový karoten“ byla prostě nakrájená mrkev.
S tímhle aprílem jsem si tenkrát vyhrál. Vytvořil jsem dokonce web CarotenePremium (a tehdy nešlo anglické texty generovat za pár sekund).
Proč jsem změnil názor?
Když jsem v roce 2019 studentům na Karlově univerzitě během přednášky ukazoval tyhle své apríly, smáli se. A bylo to jen na 60 procent ze slušnosti, to já už poznám.
Během následné debaty jsem však dostal otázku: „A nebojíte se, že tím snižujete svou důvěryhodnost?“ Tehdy jsem něco „moudrého“ odpověděl. Ale pravda byla, že mne ta otázka do té doby nenapadla. Proč?
Na aprílech jsem vyrostl. Po celé 20. století plnil apríl důležitou funkci. Připomínal jednou za rok čtenářům, že nemají věřit všemu, co čtou. Slavný je třeba vtípek BBC z roku 1957, kdy tato seriózní televize lidem ukázala reportáž ze „sklizně špaget“.
„Někteří diváci nepostřehli vtipnou stránku věci a kritizovali BBC za to, že tento příspěvek odvysílala v pořadu, který má být seriózním a faktografickým,“ vzpomíná BBC na svých stránkách. „Jiné však zaujal natolik, že chtěli zjistit, kde si mohou koupit svůj vlastní špagetový keř.“
Znáte princip Chestertonova plotu? Je to jednoduchá zásada rozumného konzervatismu. „Neodstraňuj plot, dokud nepochopíš, proč byl postaven.“ Má bránit tomu, aby odstranění zastaralých tradic nenapáchalo nečekané škody.
Plot nevznikne jen tak. Dá práci jej naplánovat a postavit. Lze očekávat, že plnil svou funkci. Před jeho zbouráním bychom tu funkci měli znát a pak posoudit, zda potřeba pominula. Nebo ji třeba dnes umíme naplnit lépe. Jinými slovy: Než se vůči nějaké tradici vymezíme, je potřeba pochopit, proč vlastně vznikla a jakou roli plnila.
Apríl (anglicky „den aprílových bláznů“) v podstatě plnil vzdělávací funkci. Tradice sahá až do středověku, nicméně v kontextu novinářském se ustálila během 20. století. Dával lidem zažít – v bezpečném a kontrolovaném prostředí – moment, kdy na něco naletí a poté si svůj prvotní dojem opraví.
Takové „lekce“ jsou podle mého vhodné i dnes. Je užitečné ukázat, čemu všemu se nedá věřit. Jen se to snažím dělat jinak. Třeba pomocí interaktivního testu:
Ale celková situace se změnila. Novináři už dávno nemají tu důvěru veřejnosti, kterou dříve měli. Z velké části si za to můžeme sami, svoji roli hraje ale i technologická změna. Tvořit a publikovat obsah už může doslova každý.
„Novináři už nejsou jediní, kdo mají možnost šířit informace k velkému publiku. Jsou ale jediní, kdo mohou dlouhodobě věnovat ohromné množství energie pečlivému sledování, systematickému ověřování a promyšleně poutavému prezentování informací,“ napsal jsem do svého prvního článku coby redaktor Seznam Zpráv. Vyšel právě na apríla, ale myslel jsem to vážně.
„V situaci, kdy důvěra v média klesá, polarizace stoupá a nesmysly se šíří celý rok, už apríl trochu hapruje,“ uvědomil jsem si. „V nejhorším se aprílový článek bude šířit mimo svůj původní kontext a může napáchat škody a dále snížit důvěryhodnost novinářů.“
Věřím, že po 14 letech publikace aprílových článků rozumím, k čemu tradice aprílů slouží. Svůj pohled na apríla tedy snad neměním z lenosti nebo proto, že by mne nebavilo ty legrácky vymýšlet. Aprílové články jsem přestal psát právě proto, že jsem jejich fanouškem. Rozumím, proč byly potřeba.
Nepíšu to proto, abych vám řekl, co si máte myslet o aprílových článcích. Chtěl jsem podrobně ukázat, jak jsem změnil názor. Věřím, že změna názoru jiného člověka je jedna z nejtěžších věcí na světě a změna vlastního názoru ještě o něco těžší. Zároveň je to schopnost, která se bude hodit v každé době.
A vzhledem k rapidnímu nástupu nových technologií se nám opravdu bude hodit schopnost smysluplně posuzovat zažité pořádky. A měnit své názory na základě aktuálních dat. Vytvořit fabulaci bude čím dál jednodušší. Ale zaručit se vlastním jménem za to, že je něco pravda, to nebude žádná legrace.
Generativní umělá inteligence na vzestupu
Od listopadu 2022, kdy firma OpenAI představila nástroj ChatGPT, lidé po celém světě experimentují s tím, jak jim generativní umělá inteligence může pomoci.
O tom, co nové nástroje umí, nebo neumí, se diskutuje z mnoha pohledů. Jedná se o skutečnou inteligenci a kreativitu? Výsledky jsou totiž nejen ohromující, ale také bizarní.
