Článek
Útok vraha na studenty a profesory filozofické fakulty i kolemjdoucí lidi na Palachově náměstí ochromil úplně všechny. Vyděšení, zoufalí a nešťastní byli i novináři, kteří o dané události museli z podstaty své profese a své role ve společnosti referovat. Být odkázaný na zmatečné a často nepravdivé informace ze sociálních sítí by určitě nechtěl být nikdo.
Neříkám, že v okamžiku, kdy měla média takřka zároveň o tragédii zjišťovat informace a předávat je veřejnosti, která je nutně potřebovala znát, postupovala v každém okamžiku správně.
Původní emoce asi ještě dlouho neopadnou, nicméně s odstupem dvou dnů a při zpětném pohledu je správné říct, že v jistých okamžicích jsme měli postupovat jinak, udělat jiné rozhodnutí a některé z věcí, které zveřejněné byly, nezveřejňovat.
Jak v emotivních chvílích pracovat naprosto bez emocí, jak přesně postupovat, aby nevznikla pochybnost o tom, proč něco zveřejňujeme, nebo naopak nezveřejňujeme, bude bezpochyby i předmětem diskuze v redakci Seznam Zpráv. Mluvit o tom budeme i se členy naší Redakční rady, a to zejména proto, abychom si přesně nastavili standardy postupu v tak dramatické a zoufalé situaci.
Z různých stran teď čteme opovržlivé poznámky, že jsme hnáni touhou po senzaci a po laciných klicích, myšleno vydělávání peněz z reklamy. S naprostou vážností zde uvádím, že reklamy u článků týkajících se střelby a masové vraždy jsme hned ve čtvrtek vypnuli – a toto pravidlo platí nadále. Psát o zjišťování informací jako o hnaní se za senzací považuju za nepochopení novinářské práce a do jisté míry i neúctu k lidem, kteří se prostě a obyčejně lidsky báli – a informace nutně potřebovali znát.
Během čtvrtečního policejního zásahu se na Seznam Zprávách v jednu chvíli objevila fotografie budovy filozofické fakulty s amatérsky označeným místem na římse ve čtvrtém patře, kde byla zachycena skupina lidí ukrývajících se před šílencem. Fotografie opravdu neměla být vydána, byť – naštěstí – byla zveřejněna až poté, co byl střelec, slovy policie, „eliminován“ a studenti na římse už nestáli.
(Konkrétně – fotografii jsme publikovali v čase 15:53, vrah se zastřelil v 15:20. Informaci o jeho konci jsme se dozvěděli v 15:52, policie tuto informaci nicméně potvrdila na síti X až v 15:59.) Bylo chybou, že jsme fotografii zveřejnili dřív. A za to se jménem redakce Seznam Zpráv omlouvám. Vyhrocená situace a rychlost v rozhodování v tomto směru neměly být důvodem k publikaci a nyní ani vysvětlujícím argumentem.
V průběhu dramatického čtvrtečního odpoledne jsme si v redakci Seznam Zpráv s kolegy domluvili pravidla, podle nichž při referování postupujeme. Pravidlem číslo jedna je i to, že o vrahovi nebudeme zveřejňovat plnou identitu. Důvod je známý. Ano, krátce před touto domluvou jsme nedopatřením vydali článek, kde byla identita uvedena – vycházeli jsme z toho, že policie po tomto střelci předtím vyhlásila pátrání a jeho údaje při tom sama zveřejnila. Po půl hodině jsme jméno vraha smazali a důsledně začali používat pouze křestní jméno s iniciálou. Ne proto, že by si masový vrah zasloužil jakoukoliv ohleduplnost, ale proto, aby v našich textech po jeho jméně nezůstávala stopa, kterou by chtěl někdo následovat.
Tyto dvě konkrétní věci jsem cítil potřebu vysvětlit. A zároveň chci za redakci Seznam Zpráv ujistit všechny čtenáře, že při psaní o této tragédii postupujeme s maximální citlivostí a pietou vůči obětem a pozůstalým. Nechceme zveřejňovat nic, co by je zraňovalo. (V žádném z článků jsme neuveřejnili tvář vraha, nepublikovali jsme ani video, které jej zachytilo, jak střílí z balkonu fakulty.)
Jako novináři ale nemůžeme rezignovat na svou práci, která spočívá ve zjišťování a ověřování informací, kladení otázek, co a proč se stalo a zda bylo možné něčemu z toho zabránit. Nechtějme prosím po médiích, aby od této své role upustila a přenechala prostor chaosu, konspiracím a lžím, které od čtvrtečního odpoledne létají po sociálních sítích. Jak devastující vliv takové dezinformace na mínění ve společnosti mají, všichni známe.
Média ve společnosti hrají důležitou roli, která nemizí ani v tak těžké a tragické chvíli, jakou jsme zažili.
Debata o tom, jak správně postupovat, jak přesně rozeznávat, co může někoho ranit a co se prostě v danou chvíli nehodí, je nikdy nekončící proces. Jsem přesvědčen, že i z uplynulých dnů si média vezmou důležité ponaučení. Za Seznam Zprávy o tom vůbec nepochybuji.
