Článek
Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V jednom z minulých vydání Šuplíku jsme se podivovali nad tím, jak si společně komplikujeme život luštěním, jestli psát manikůra nebo manikúra, štrůdl nebo štrúdl, čůrek nebo čúrek a podobně.
A přidali jsme se - a kdyby už nepřibyl nikdo další, tak i postavili do čela - k týmu Kroužek, protože odmítáme pokaždé studovat, jestli je dotyčné slovo v dotyčném významu 21. století spíš domácího, nebo cizího původu - což je doteď základní parametr volby diakritického znaménka uprostřed slova. Ú/ů? Kroužek vítězí, basta fidli!
Proč se z toho dělá taková věda? Asi to souvisí s tím, že si mnoho z nás osvojilo falešnou představu pravopisu jako jádra jazykového pokladu. A s každou školní generací se k ní a ke kultu správnosti zas a znova upínáme. Na jazyku nám záleží, což se ale bohužel zhusta projevuje tím, že si hrozně moc přejeme mít na všechno jasná „pravidla“. A tím, že nelítostně stíráme ty, které přistihneme, že udělali „chybu“. Podstata, hlavně slovní zásoba a její dobré používání, pořád uniká. Protože se hůř „známkuje“.
Jiným příkladem, jak nás svírá křeč správnosti, jsou přídavná jména zakončená na -icí a -ící a jejich patřičné rozlišování. Jazykový reflektor Šuplíku si v rámci své zjednodušující kampaně posvítí právě sem.
Nejdřív stručná pojmologie: „Užitím ‑icí nebo ‑ící se rozlišují přídavná jména s významem účelu a významem děje: Kropicí konev (kropicí = určený ke kropení; přídavné jméno účelové). V dálce se otáčely hydranty kropící pole (kropící = ten, který něco kropí; přídavné jméno dějové).“ Tolik Ústav pro jazyk český.
Na tom se dá, a nakonec i musí stavět. Naplno topící kotel může topit jedině díky čárce nad i. Ale topicí tělísko se má žhavením změnit na topící, tedy dokud se zase neporouchá, ne? Honicí pes se, protože má takové geny a je na lovu přítomen za účelem honění, říká a píše krátce. Ale jakmile se rozběhne, stává se z něj honící pes, anebo je v takové chvíli účel pořád přednější děje? Obdobně viz výše zmíněná kropící kropicí konev, holící holicí strojek, hasící hasicí přístroj.
Dobrá. Tohle jsou jazykové situace, ve kterých se dá zorientovat, a když chceme dostát správnosti, můžeme. A pak se najdou mraky případů, do kterých vstupuje úzus a jazyková praxe takovým způsobem, že o nějaké „správnosti“ nemá moc smysl mluvit. O tom se dá lehce přesvědčit vyhledáváním v útrobách internetu.
Třeba notorický termín „muzeum mučících nástrojů“ je očividně nesprávný, protože jde - věřme - o legální instituci, která obnošené španělské boty prezentuje za účelem očumování turisty, ne kvůli ději praktických ukázek. Ale přihlaste se, kdo z vás by měl za jedna, protože byste napsali „mučicí nástroje“?
A co taková „kořenící směs“? Neměla by být místo čárky s tečkou nad i, protože v maloobchodě (pokud se pytlíček se směsí náhodou neprotrhne) nic nekoření, jen tiše leží na regále a čeká, až si ji někdo koupí, aby pak grilovacím obřadem proměnil účel na děj a kořenicí směs na kořenící směs?
Asi blbost, že. Ale co můžeme pro správný pravopis udělat, to udělat musíme!
Minimálně 9 z 10 zdravotnických příruček zná jen „tišící prostředky“ v dlouhém tvaru. Ačkoli ve významu pravidla 5T by se jim rozhodně mělo říkat krátce „tišicí“, protože jsou tu za účelem tišení a žádný děj první pomoci v tu chvíli neprobíhá.
Plnicí pero? Samozřejmě. Perem se snad plní stránky rukopisu, jinak je účelem plnění jen to, aby pero psalo, a dál už se nic neděje, i když by si to každý autor v tvůrčí krizi přál.
Ale třeba pec ve fabrice má tavení jako účel i jako děj v jednom, nemůžeme si pomoct. Tavicí, nebo tavící?
Lepicí, nebo lepící páska? Vždyť přece lepí, to lepení se děje. Když se něco správně česky omotá vodicím drátem, tak ten vodící drát vodí! Na kytaře se nachází ladicí kolík, ale kolik lidí místo toho asi říká a píše ladící? Všichni, skoro. Tužicí pasta na vlasy - ale ta se přece prodává a kupuje jako tužící pasta! Měřicí přístroj. Nebo měřící přístroj? Kdo změří, co je kdy účel a co děj? Co nám na displeji podtrhne automatický korektor? A jak tímhle materiálem vytrénujeme umělou inteligenci? Bůh suď.
Mlžící systémy (mlžítka) v ulicích se spouštějí, jen když je městská výheň mimo normál - ale myslíte snad, že se jim jinak říká krátce mlžicí, protože to je jejich účel a většinu roku zůstávají na suchu a nemlží? Ani omylem.
Nasekat chyby v češtině, respektive stresovat se tím, abychom je neudělali, nikdy nebylo snazší.
Ústav pro jazyk český uklidňuje, že velící důstojník, královský místodržící a řídící letového provozu zůstávají ve funkcích s čárkou nad i i v době pracovního volna, kdy ničemu nevelí a nic neřídí. Aspoň že tak!
I když, připouští ÚJČ, „jsou případy, kdy je těžké rozhodnout, zda jde o pojetí účelové (řídicí práce), anebo dějové (řídící práce)“, především „ve spojení s abstraktními jmény (proces, funkce, systém, hodnota) a s označeními výkonných orgánů (řídicí komise, orgán, rada, oddělení)“. Odborníci se kloní k pojetí účelovému (pravopis „hodnoticí komise“), i když „ani dějové pojetí zde nelze pokládat za jednoznačně chybné“.
To už by pomalu stačilo. Asi vás naše řídící jednotka nepřekvapí, když shrne: Kromě základního třídění (zářící světla, hořící keř = děj, kreslicí potřeby = účel) si tím nelamme hlavu. A hlavně nemějme strach, že nás někdo kvůli tomu, že jsme netrefili, jestli je něco účel nebo děj, bude vláčet bahnem chyb.
Stanovisko Šuplíku zní: Hrdý uživatel jazyka má naši důvěru. Klidně používejte nad i čárku, jak jen uznáte za vhodné.
Šuplík se otevřeně hlásí k idejím lingvisticko-anarchistické školy a jako takový nemá nejmenší problém vyšlápnout si dokonce i na spořicí účet. Uznáváme, že jde o konto obvykle založené za účelem spoření, a dokud na něm nic neleží, nic se tu nespoří. Takže se oprávněně píše spořicí s tečkou nad i. Ale jakmile vložíte obnos, nastane pohyb, úroky se dějí, peníze se otáčejí, pracují navzdory inflaci, dělají (doufáte) další peníze.
Být bankéři ještě o něco rafinovanější, měli by spořicímu účtu začít říkat spořící účet, to by byl představivost povzbuzující marketingový produkt par excellence! Šuplík nemá námitek. Spořící účet spoří, mlžící systémy mlží, místodržící drží.
Hezký víkend, milé čtenářky a milí čtenáři.
