Článek
Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Používat slova, u kterých si ani rodilí mluvčí nejsou úplně jisti, co přesně znamenají, je česky řečeno vošajslich. Jedním takovým je příslovce „vesměs“.
Vesměs vesměs koluje češtinou jako libero, jako žolík, jako slovo – miska s kaší nejistého původu. Co se jím vlastně chce říct, tou směsí zamíchanou do vesměsi? Obrázek ať si udělá každý sám.
Ne že by to bylo pokaždé tak dramatické, slova mívají různé významy celkem běžně a také záleží na tom, v jakém jazykovém kontextu se zrovna nacházíte. Při konverzaci doma u večeře se dá nedorozumění zachránit lehce. Jenže zrovna tam slovo vesměs bohužel vesměs nepoužíváte, protože patří spíš do žurnalistického, politického, prostě oficiálnějšího stylu. Kde je žádoucí mluvit a psát jednoznačně. Bez dvojího výkladu, protože pak informace hrozí omylem. Žádné jasně a kategoricky možná.
Jenže vesměs má právě tu vlastnost, že může znamenat jak „bez výjimky do jednoho, veskrze“, tak i „všeobecně, až na malé výjimky“, a užívá se i ve významu „převážnou většinou“. To už je slušný rozptyl. Tak všichni, nebo prakticky všichni, nebo většina? Jak to máme pokaždé poznat? Záhada. Těžko.
Takže když naši pozornost upoutá například titulek „Zástupci Třebíčska vesměs uvítali rozhodnutí vlády stavět dva bloky v Dukovanech“, základní smysl určitě pochopíme správně: Starostům se to líbí. Ale jestli do jednoho všem, nebo víceméně všem, nebo až na výjimky všem, nebo velké většině z nich, nebo jsou na Třebíčsku prostě rádi tak nějak „všeobecně“ - to si musíme tipnout. Snad všem, ale jisté to není - takže vesměs všem. Asi.
Jubilantka Angela Merkelová je vystudovaná fyzička, prý „na rozdíl od svých předchůdců v kancléřském úřadě, kteří měli vesměs právní, ekonomické či historické vzdělání“. Jak „vesměs“? Proč tam to slovo straší, znervózňuje? Tak měli všichni, nebo někteří neměli, was heisst „vesměs“?
Z tekutých písků se pokusíme zachránit s pomocí jazykových autorit. Načež zjistíme, že autority jsou na tom zhruba stejně jako my. „Věty s příslovcem vesměs nejsou jednoznačně interpretovatelné,“ shrnuje odborný článek v časopisu Naše řeč z roku 1987. „Mluvčí (autor) realizuje ve výpovědi jen jeden z jeho dvou významů, který ovšem nemusí být totožný s významem fixovaným v jazykovém povědomí posluchače (adresáta). Proto mezi účastníky komunikace může docházet k nedorozumění.“ Jsme tam, kde jsme byli. Vesměs všichni, vesměs až na výjimky.
A co slovníky, napovědí? No zdali! Slovník českých synonym (Nakladatelství Lidové noviny, 1994) uvádí pro vesměs ekvivalenty převážně, všeobecně, bez výjimky, do jednoho. Zatímco internetový, neautorizovaný slovník (2024) zase nabízí synonyma téměř zcela, úplně všechno, až na pár výjimek, a také všeobecně, veskrze. Je to vůbec možné? Nebylo by jednodušší slovo vesměs zrušit, nebyl by život rázem snazší?
Podle wikislovníku je prvním významem slova vesměs „ve většině případů“, což se tu dokládá větou: „Účastníci zájezdu byli s kvalitou ubytování vesměs spokojeni, to už se ale nedá říct o stravě.“ Kdežto význam „ve všech případech“ je údajně vyhrazen jen odborné, matematické češtině: „Přirozená, celá, reálná a racionální čísla jsou vesměs nekonečné množiny.“
To je samozřejmě v rozporu s tím, jak vesměs vesměs donedávna interpretovali odborníci, viz zmíněný článek v Naší řeči. Ve Slovníku spisovného jazyka českého naopak vévodí význam „všichni, do jednoho“, zatímco význam „převážně“ se uvádí až jako odchylka, na druhém místě.
Když předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr v roce 1926 na schůzi podle stenozáznamu hlásil, že „udělil dovolené“ poslancům Tayerlemu, Kleinovi a Brožíkovi, a to „vesměs pro neodkladné záležitosti“, určitě tím nemyslel, že se to týká jen dvou z těch tří, ale všech.
Dnes vesměs působí jako takové jazykové alibi. Pro situace, když něco sice hlasitě tvrdíme, ale nevíme to s jistotou a počítáme s výjimkami. Nebo se hodláme pojistit pro případ, že by něco mohlo být i trochu jinak. Nebo si chceme nechat zadní vrátka, kdyby někdo namítl, že všeobecné „ano“ může znamenat i to, že věci nejsou, čím se zdají být.
Mlhavý význam slova vesměs je tím pádem výhodný pro mluvčí a autory, ale tragický pro čtenáře a posluchače.
Titulky jako „Voda v koupalištích v Královéhradeckém kraji je vesměs v pořádku“ nebo „Podílové fondy v květnu investorům vesměs vydělávaly“ připouštějí nejméně dvojí výklad. Pro plavce a investory to může mít katastrofální následky, ale žurnalista bude vždycky z obliga: Copak jsem vám neříkal, že „vesměs“? Cha chá!
Zdá se, že vnímání slova vesměs se může lišit nejen od generace ke generaci, ale i od člověka k člověku, a zůstává jedním z mnoha z příkopů v naší vesměs rozdělené společnosti. Hezkou neděli, milí čtenáři.
