Šuplík: Sezona padání ze stolu zahájena, ať už to znamená cokoli

Volby se blíží a v parlamentu nastává sezona padání pod stůl. Ne smíchy, ani údivem. Pod stůl nepadají poslanci ani poslankyně, ani se to neodehrává v parlamentní kantýně. Pod stůl padají jedině zákony. Jeden za druhým.

Děje se to, co tradičně před volbami. Letos mají být koncem září nebo začátkem října a je jasné, že ve Sněmovně leží - nebo se vysloveně válí - spousta zákonů, které se nestihnou projednat. A proto spadnou pod stůl. Pod kterým se budou válet už definitivně, pokud je ze země někdo v nějakém příštím volebním období nezvedne.

Padání zákonů pod stůl se podle odhadů poslanců může týkat až stovek (!) rozjednaných zákonů. To by znamenalo, že Kancelář Poslanecké sněmovny bude muset stoly srazit, nebo přikoupit, protože pod jeden se to všechno rozhodně nevejde. V krajním případě se objedná kontejner do sběrného dvora.

Jako jeden z prvních spadl pod stůl zákon o obalech. Pravděpodobně to čeká myslivecký zákon, cizinecký zákon („Ten se tam válí už docela dlouho,“ říká pirátský poslanec Michálek) nebo zákon o vlastnictví médií politiky. Na hraně stolu leží školský zákon a zákon o náhradním mateřství. Až budeme kolem Silvestra nadávat na petardy, můžeme se zkusit podívat pod stůl, jestli tam nespadla novela pyrotechnického zákona. Ve Sněmovně se válí od srpna 2024.

Padání pod stůl je nejobrazotvornější součástí legislativního procesu. Úplně před sebou vidíme ty hustě popsané listy papíru, jak se zvolna a neodvratně snášejí na podlahu, do zákonodárné stoupy.

Rekvizita stolu je v politice nezbytná nejen proto, aby měly zákony z (redakce Šuplíku ale preferuje předložku „s“) čeho padat. Nějaký návrh, nějaké téma přece napřed musí být na stole, aby ho se stolu (ano, s povrchu stolu, ne zevnitř!) mohl někdo smést (ne „zmést“, to teda fakt pardon).

„Zasednout k jednacímu stolu“ se teoreticky dá, i když tam ten stůl fyzicky nestojí. Ale je historicky ověřeno, že s ním jsou dosažené výsledky kvalitnější. A nemusí být hned kulatý.

Karty na stůl vykládáme teprve v pravý čas. Prachy na stůl dáváme až úplně nakonec. Rozhodně se doporučuje začínat s čistým stolem. A pokud možno také končit, i když padání zákonů pod stůl není zrovna způsob úklidu, kterému bychom tleskali.

Švédský stůl - ne ten z Ikey - představuje oblíbené zpestření kuloárů a vládních banketů, ale jeho význam značně přesahuje ústavní dělbu moci. Pod švédské stoly české zákony nepadají. Poslanci mají tvrdý chlebíček.

Takzvaný zelený stůl nemusí být celý natřený nazeleno, pro naše jazykové potřeby stačí zelené plátno nebo filc, případně vkusný vikslajvantový ubrus. „U zeleného stolu“ se dodatečně rozhodují sportovní zápolení, která skončila nějakým sporem. Výsledek odklepnutý u zeleného stolu je důležitější než fráze samotná a její původ, takže samozřejmě není čas zabývat se ještě tím, proč se to říká zrovna takhle a proč jury nerozhoduje třeba u modrého stolu. Pravděpodobně to souvisí s tím, že stoly v úřadovnách bývaly opatřené zeleným potahem.

Jenže: zatímco se tak nějak předpokládá, že arbitři sportu se u zeleného stolu napřed s celou věcí obeznámí a takříkajíc vědí, která bije, internetový Slovník spisovného jazyka českého uvádí pro „zelený stůl“ jen pejorativní význam: „Rozhodovat od nebo u zeleného stolu“, tím se podle něj myslí „bez znalosti konkrétní situace, praxe“. To už je jiná káva, takže je kupodivu, že proti rozhodnutím vyhlášeným u zeleného stolu - čili „od stolu“ - se 9 z 10 sportovců a bafuňářů nebouří.

Zelený stůl je zjevně víceúčelový. Všechny jeho významy mají na svědomí ti úředníci, co si o něj kdysi leštili své klotové rukávy.

S mimořádným vlivem slova stůl na český jazyk se může měřit ještě tak slovo dům: obchodní, kulturní, rodný, vykřičený, národní, obecní, parkovací, Bílý a spousta dalších. Dům hrůzy, neřesti, pionýrů a mládeže, umění, módy a smutku. Dům U vycházejícího slunce. Nevytáhnout paty z domu, jít a táhnout o dům dál, nesmět někomu do domu. Dům je důvěrnější.

Hezký víkend, milí čtenáři.