Hlavní obsah

Šuplík: Poctivý tunel do časů, kdy byl svět ještě v pořádku

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Getty Images

Jak se pozná, že řízek je poctivý?

Naše řeč usilovně vyhledává přídavné jméno „poctivý“. Má se tím snad naznačit, že za normálních okolností bývá svět povrchní, odbytý nebo nepoctivý? A chceme se tomu bránit?

Článek

Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Milé čtenářky a milí čtenáři, je poctivé vás předem varovat: tento pořad nejenže product placement obsahuje, ale je jím přímo prolezlý. Protože dnešní Šuplík je o tom, že máloco prodává tak jako slovo „poctivý“.

Nemyslíme tím úplně tu poctivost, se kterou nejdál dojdeš. Studnice lidové moudrosti a řeč marketingu, to jsou dvě různé věci. Zatím.

Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.

Naše úmysly jsou poctivé. Poctivost, o kterou jazykovému koutku jde, je poctivostí návratu ke kořenům a poctivostí strážce tradice před tlakem novoty. Věru, zatímco poctivý chalupářský guláš nebo poctivý lančmít s poctivou bramborovou kaší na (některé z) nás fungují výtečně, tak na analogicky poctivý displej x-té generace a na poctivou zbrusu novou aplikaci by se nalákal málokdo.

Adjektivum poctivý je protiváhou ke slovu revoluční, které má také své pochvalné místo, ale někde jinde. Prezentovat nějaký výrobek jako „poctivou revoluční novinku“ by nedávalo smysl. Tedy pokud nepůjde o nějaký rafinovaný meta-marketing.

Verbální úkaz „poctivé cokoli“ je nejnápadnější v názvosloví gastronomie. Poctivost se cení jako opak rychlokvašenosti a „mcdonaldizace“; což ale ještě nevylučuje, že něco poctivého nemůže být zároveň i „mcdonaldizované“. Protože slovo „poctivý“ požírá móda a mění se v klišé, jehož skutečný obsah je někdy sporný. Anebo víceméně žádný.

Poctivý vývar, poctivý řízek, poctivá krkonošská kulajda, poctivý sulc a poctivé škvarky, poctivá domácká chuť, poctivá farmářská smetana a vůbec poctivá česká kuchyně je samozřejmě OK. I poctivá čína. Akorát že hodnota deklarované poctivosti kvůli inflaci slova „poctivý“ stále klesá . To je, myslíme, poctivé si přiznat.

Mezi přenesenými významy poctivosti - kvalita, důkladnost, svědomitost - má v gastro segmentu klíčovou roli také význam množství. A to až tak, že kalorie rozhodují. Poctivé cokoli musí být nejen vydatné - rozuměj neošizené - ale musí toho být i hodně. Odtud všechny ty poctivé porce, poctivé krajíce a poctivé kusy grilovaného masa. Poctivé sekané nemůže být pláteček, ale pořádný flák.

Protože poctivost prodává, krouží kolem nás poctivá limonáda, majonéza, paštika, selská slanina, řemeslná šunka, instantní polévka (sic!), čokoláda, agentura, farma i restaurace. A taky Poctivej Výčep v Kobylisích, o kterém redakce Šuplíku nemůže říct ani půl křivého slova, protože jsme ověřili, že svému názvu zatím vždycky dostál.

U jídla a pití to tolik nevynikne, ale přídavné jméno „poctivý“ funguje i jako zkratka do tzv. časů, kdy byl svět tzv. ještě v pořádku. Lépe tuto funkci poctivosti dokáže evokovat například motoristická publicistika („poctivá auta bez autopilotů a sci-fi funkcí“, „poctivá tlačítka na palubní desce“, „poctivý zážehový čtyřválec“). A když se to zadaří, také hudební („poctivý český bigbít“, „poctivý heavy metal“, „poctivé blues“, „poctivé rockové album“) a filmová („poctivý thriller“, „poctivá krimi“, „poctivá žánrovka“) publicistika.

Aby nedošlo k nedorozumění - náš Šuplík přeje poctivý důchod všem, co celý život poctivě pracovali (a nejen těm), přestože z toho někteří politici udělali příšernou frázi. Poctivá dřina zaslouží respekt, stejně jako poctivé řemeslo a poctivé potrénování před fotbalovým zápasem. Nebo alespoň poctivá snaha.

Neodolatelně působivé je propojení poctivosti a různých povolání zakončených na -ina. No řekněte: copak může být pekařina, zedničina, řezničina, krejčovina, a „last but not least“, novinařina, jiná než poctivá? Než stará dobrá? Nestříká z těch slov na všechny světové strany fortel?

Poctivá dřevěná podlaha je nejen jednoduše bytelná, ale také má - když si ho někdo chce představit - jistý starožitný, klasický šmrnc. V domě a bytě se tyhle dvě vlastnosti poctivého integrují nejlépe.

Kdežto poctivá facka od zástupce nějaké manuální profese nejen dobře neprodává, ale ani nepatří do marketingu 21. století a slušné společnosti. Ačkoli ve spojení „poctivá facka“ (dejme tomu dělnická nebo selská) pořád cítíme jistou podivnou uznalost za to, jak ji někdo někomu ubalil. Někdo je tu dokonce schopen kvitovat, jak je „poctivé“ násilí efektivnější než spousta slov.

Sentimenty okolo poctivého jsou prostě hluboké a mocné. Musíme se s nimi vyrovnat poctivě.

Související témata:
Poctivost

Doporučované