Článek
Glosu Šuplík si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Policisté a policistky jsou připraveni nepovolit vjezd na dálniční tělesa vozidlům, která nesplňují zákonné požadavky,“ oznámila policie na svých internetových stránkách před nedávnou demonstrací zemědělců. A nám v Šuplíku to, jak se tak jakoby v uvozovkách říká, takzvaně udělalo den. Vítejte, milí čtenáři.
Den nám to, jak možná tušíte, udělalo tím, že autoři tiskové zprávy výslovně zmínili zvlášť policisty a zvlášť policistky. A to je správně, protože v akci byli jak muži, tak ženy, což by pouze souhrnné slovo „policisté“ úplně dobře nevystihlo.
Ano. Řeč je tu o legendární Achillově patě českého jazyka, generickém maskulinu. To jsou všechna ta podstatná jména mužského rodu, která ale zahrnují muže i ženy. Což často vede k tomu, že ženy jsou v řeči - a potažmo v praxi - jaksi neviditelné, a čím dál víc lidí cítí, že je to chyba, nebo to cítí přímo jako příkoří. Cesta k nápravě en bloc neexistuje, jedinou možností je drobná jazyková práce a cit. Pereme se s tím, jak se dá. Někteří. Posuďte sami.
Už jen na předchozích několika řádcích narazíme na tři nesrovnalosti.
Za prvé, nejde o žádné „autory tiskové zprávy“, protože jsou pod ní podepsané dvě policistky.
Za druhé, proč se agrojízdě říká „demonstrace zemědělců“, jako by byla čistě pánská? Jasně, že traktoristů je mnohem víc než traktoristek, ale copak v zemědělství nepracují a nepodnikají také zemědělkyně nebo zemědělnice? Samozřejmě ano, akorát jako rolnice, farmářky nebo selky. Jenže teď to vypadá, jako by byli jen nespokojenci, a žádné nespokojenkyně.
A za třetí a s omluvou, milí čtenáři… a milé čtenářky.
Hledání zlaté střední cesty mezi tím, jak zaznamenat muže i ženy, a zároveň si řeč neúnosně nekomplikovat, to není jednoduchý proces. Není.
Je řada případů, kdy je bez diskuse namístě korigovat generické maskulinum ženským rodem. A zaplaťpánbu se to objevuje: nejen studenti a studentky, kolegyně a kolegové, senioři a seniorky, ale také zasahující policisté a policistky, tleskající lídři a lídryně, ocenění filmaři a filmařky.
Nejde až tak o nějakou - tuším, že tohle nejzmermomocňovanější slovo 21. století používám v Šuplíku vůbec poprvé - korektnost, ale jednoduše o adekvátní jazykové zachycení skutečnosti. Adekvátní, a proto korektní.
Tuhle „námahu“ bychom si rozhodně mohli dávat častěji. Mluvit a psát o platech „učitelů a učitelek“ i „nepedagogických pracovníků a pracovnic“. Takže, a to je právě ta otázka, škrty dopadnou na „školní kuchařky a kuchaře“, stejně jako na „uklízečky a uklízeče“, „školníky a školnice“? Varoval jsem vás, že to nebude jednoduché…
Teď zase jednodušší příklad: v případě „úspěchů českých vědců, sportovců, umělců atd.“, rozhodně je, pokud opravdu nejde jen o muže, žádoucí dodávat i vědkyň, sportovkyň, umělkyň. Nemáme jen znamenité odborníky, ale i odbornice.
Na druhou stranu myslím, že asi nevadí zůstávat u slov „turisté“ nebo „lyžaři“, najmě když máme na mysli jejich tisíce, nebo ještě víc. Tj. když řešíme, kolik kam přijelo zahraničních turistů nebo že lyžaři marně vyhlížejí sněhovou nadílku. Jestli nejde o ryze ženský protest, pak se můžeme spokojit s jeho „účastníky“, respektive s „demonstranty“. Případně přítomnost mužů i žen zahrnout do neutrálních „demonstrujících“, podle vzoru naši pracující, vážení cestující a náhodní kolemjdoucí.
Možnosti kloudně vyjádřit, že jde i o ženy, nabídne čeština skoro vždycky - záleží na tom, jak nám připadá přiměřené je využívat. Moc bych se třeba přimlouval, aby zprávy ze silniční dopravy nezmiňovaly jen „řidiče“, kteří mají počítat se zdržením v kolonách, a tak dále. Volantem točí stejně tak „řidičky“ a asi 44 procent majitelů (ajaj, sic!) řidičských průkazů jsou ženy.
Ale popisovat množinu jiných účastníků a účastnic silničního provozu jako cyklisty a cyklistky, chodce a chodkyně…? To asi ně. Ano, dá se jim říkat „pěší“, ale je to takové bezbarvé, že.
V řadě případů, obávám se, přes generické maskulinum moc nejede vlak. Například u národů (Češi, Poláci, staří Řekové), u náboženských (křesťané, husité, puritáni) nebo politických (komunisté, lidovci, osmašedesátníci) konfesí. Kde udělali soudružky a soudruzi z NDR chybu?
Výjimečně je ženský rod už obsazen jiným významem. Pokud jsou mezi zvoníky i ženy, dá se jim zvonky, zvonice nebo zvoničky úspěšně říkat maximálně tak v přátelském zvonickém kroužku. Podobně slovo společnice nevyjadřuje - cítíme-li kontext nelichotivého přívlastku „placená“ - přesně to samé jako slovo společník.
Rozhodně máme i řemeslnice a opravářky, ale není jich moc, takže se neříká „o řemeslníky a řemeslnice je dneska nouze“. Naproti tomu, podivná je jazyková absence žen v odborovém hnutí, kde se to hemží „odboráři“, jako by všechno bylo jen maskulinní OS KOVO. Odborářky, a dokonce i odborářské vůdkyně (předačky) pochopitelně žijí mezi námi také, zahrňme je do řeči. Tam, kde to má smysl. Není třeba zdůrazňovat zvlášť horníky a hornice.
Za mě až nepatřičné je, když se generické maskulinum propíše rovnou do názvu nějaké ctihodné instituce. Piráti už s tím asi moc nenadělají, zvykli jsme si. Ale Asociace státních zástupců by doplnění o „zástupkyně“ rozhodně zvážit mohla. Podobně zvláštně působí Mladí lékaři, navíc když čtyři ze šesti členů jejich předsednictva jsou ženy. (Takže nejen lékařky, ale i členky, nicméně formulace „čtyři ze šesti členek jsou ženy“ by vedla k už víckrát popsané závadě na srozumitelnosti sdělení.)
Reportérům ČT do toho, jak si genericky maskulinně říkají, kecat nebudu.
A dále: i z filmu je patrné, že Společenství vlastníků je ve skutečnosti Společenstvím vlastníků a vlastnic. A to tak, že velmi. Nebojme se to dávat najevo víc!
Když jsou vedle lovců i lovkyně (ústřic, perel), tak proč ne myslivkyně? Máme posly dobrých i špatných zpráv, no dobře, ale co když je přinášejí ženy? Kromě toho poslové jara jsou sněženky, nestálo by tady za to dobrý ženský rod vytvořit? Já ho neumím.
Do oblíbené polemiky o slovo „hostka“ (vážení hosté, vážené hostky) se zapojovat nechci, protože nemám proč, ale líbilo se mi, co teď měl v pozvánce pro novináře festival Jeden svět: „Na tiskové konferenci představíme kompletní filmový program, významné hoststvo a zajímavé debaty.“ Hoststvo! Přesně tak – synové a dcery a vnuci a vnučky také nejsou jen potomci, ale potomstvo.
Tak tohle byli náš borec a naše borka na konec, hezký víkend, dámy a pánové!
