Článek
1. Do eurovoleb 2024 se přihlásila i koalice PŘÍSAHA a MOTORISTÉ. Oficiálně si to píšou velkými písmeny, my se s dovolením budeme držet pravidel čs. pravopisu. Motoristé, plným jménem Motoristé sobě, je totiž nejsobečtější název politické strany, jaký tu pamatujeme, a tak stojí i za pozornost jazykové hlídky. Jak to někoho může napadnout, říkat si „Motoristé sobě“, a tvářit se, že chce pro blaho všeho lidu řídit (sic!) nejdřív Prahu, a teď už celou Evropu?
Bylo by adekvátní, aby ten, kdo se mezi motoristy nepočítá, stranu nazýval „Motoristé jim“. Což by byla přirozená odpověď na aroganci politických motoristů.
Při pohledu na program se nicméně zdá, že správný název zní „Motoristé se spalovacím motorem a velkou českou vlaječkou na kapotě sobě“. Jak k tomu ale přijdou ti ostatní, a hlavně naše milovaná řeč, když si pojem „motoristé“ pro sebe uzurpuje jedna partaj? A kde se bere to sebevědomí, zatímco „Chodci sobě“, „Cyklisté sobě“ ani „Cestující v MHD sobě“ ze slušnosti žádnou stranu nezaložili, jednoduše proto, že by jim to přišlo blbé?
Jedno z vysvětlení spočívá v tom, že si za to můžeme sami: Tím, jak auto-motostředný jazyk používáme. A už nám to dávno přijde normální. Informacemi z dopravy se automaticky myslí zprávy ze silničního provozu. Dopravní zácpa je automaticky zácpa na silnici, protože jinde moc k vidění nejsou. Dopravní nehoda rovná se automobilová nehoda. Když se někde, dejme tomu kolem Barrandovského mostu, schyluje k problému, tak slyšíme a čteme že „řidiči musí počítat s kolonami“, jako by se v autech nikdo jiný než řidiči nevyskytoval a jako by se dění na vozovce netýkalo ani cestujících v hromadné dopravě, ani života podél silnic.
Falešná identifikace dopravy s motorismem vyhovuje logice médií tím, že silnice představují proměnlivý, akční svět. Ustavičně se tu něco nepředvídatelného děje. Kdežto na tom, že vlaky jezdí tou samou cestou a tramvaje cinkají a vy se vezete, není nic napínavého. I proto řidiči a motoristé setrvávají v centru pozornosti.
Úplně kuriózní jsou pak formulace typu „motoristé by se mohli dočkat severní části Pražského okruhu v letech 2031 a 2032“. Jasně, motoristé sobě, nikdo jiný přece nečeká, nikdo jiný ten okruh neplatí, nikomu za barákem nevede. Dočkají se motoristé, budou se moci „projet“, a o to tu běží!
Zaměňování slov občan a motorista je vážná věc, a s Motoristy sobě a Motoristy jim tím spíš. Přísahají na výfuk.
2. Když se zasloužilým pěvcům, sochařům a hercům říká „mistře“, jak se se stejnou úklonou oslovují pěvkyně, sochařky a herečky? A jak tuto otázku, se kterou stoprocentně přicházíte denně do styku také, řešíte vy? Napište mi do komentářů.
3. Ještě jeden kontaktní problém: Co uděláte, když se obsluha v restauraci dostaví k vašemu stolu a hořící samou nedočkavostí dozvědět se, co si objednáte, hlesne: „Tak povídejte!“ Už jste se někdy místo povídání radši zvedli a vypadli, protože vás přešla chuť (na tyhle móresy)? Ne, to mi do komentářů nepište, to si dokážu představit.
Tak to začalo: Přečtěte si 1. díl Šuplíku:
4. Titulky s využitím „masakru“ v přeneseném smyslu jsou tou nejmenší daní za to, že patříme k nejklidnějším zemím světa, takže slovo masakr používáme, jak nás napadne. Ale i tak, nešlo by trochu ubrat? Všichni chápeme, že pomyslný masakr v takovém případě znamená něco jako „no teda!“, „hustý!“ nebo „wow!“, ale vážně by to nešlo jinak? Viz „Muskův masakr“ (velké propouštění), „gólový masakr“, „cenový masakr“, „volební masakr“ (interpretace sečtených výsledků), „Masakr! Vsetín dvakrát vyprodá halu Komety“. Já bych to tak nehrotil, asi fakt stárnu…
5. Naopak sloveso „prozradit“, to je jemná mediální práce. Úplně nepozorovaně slouží jako katalyzátor zájmu publika: Teď vám něco prozradíme. A proto, když třeba moderátor Událostí - to je jeden příklad za tisíc jiných - předává slovo do Branek, bodů, vteřin, ohlásí, že naši hráli nějaký důležitý zápas, a dodá „…jak se jim dařilo, prozradí Vojtěch Bernatský“.
Samozřejmě tu jde jenom o to, že kolega sporťák vám něco řekne, ale „prozradí“ zní daleko lépe. Protože to znamená, že se tutově dozvíte něco, co jste ještě nevěděli. Prozradíme vám tajemství!
Tenhle postup se používá opravdu všude možně, v seriózních médiích i bulváru (neuvěříte, co na sebe prozradil/a, případně práskl/a XY). V komerční i korporátní komunikaci. Sloveso prozradit je fakt vynález, masakr!
6. Ale pozor, je zapotřebí rozlišovat práci se slovy „prozradit“ a „zrada“. Tím druhým otevřel i zakončil Andrej Babiš čtvrteční vystoupení v parlamentu, podle stenografického záznamu takto: „Tak proto je důležité, že máme dnes na pořadu dne tento zrádný - zrádný - migrační pakt, o kterém samozřejmě stávající koalice i za pomoci některých komentátorů budou lhát. Nevěřte jim! Nevěřte jim. Nám věřit určitě můžete. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)“
Že, citujme se, „slovo zrada a jeho deriváty (zradit, zrádci, zrádný, zrádcovský) představuje nebezpečný náklad. Ukazovat na své politické soupeře jako na zrádce, to je škrtání sirkami ve stodole“, o tom jsme v Šuplíku mluvili už před půl rokem. Naše filipika vůči Motoristům je ve srovnání s tím, když někdo demokraticky zvolený ustavičně častuje své demokraticky zvolené protivníky slovem „zrádci“, najednou úplně nepodstatná. Tak zní redakční stanovisko Šuplíku.
7. Zaujal nás titulek „Polovina české populace má názory jak z minulého století, říká exministryně“. Ne proto, že by to v tomto případě nemohla být pravda (šlo o názory na roli žen ve společnosti), ale proto, že jsme si položili otázku: „Co je samo o sobě špatně na názorech z minulého století?“ A doplňující: „A jsme si tak jisti, že je opravdu známe? A že ty naše jsou tak nějak vyspělejší, poučenější, lepší?“
Tenhle díl Šuplíku patřil mezi ty nejpracnější, ale snad to stálo za to:
8. Jak jsme už v minulosti zdůrazňovali, Šuplík se primárně věnuje rodilým mluvčím a v žádném případě nemá být pochopen tak, že si utahuje z češtiny těch, kdo jí perfektně nevládnou nebo si ji přizpůsobili pobytem v jiném jazykovém prostředí.
Takže když třeba skrze média zaslechneme, že hráči po vítězném zápase celebrují (rozuměj oslavují), že to či ono je nepodstatná aféra (rozuměj záležitost, věc) a že něco je evidencí něčeho (rozuměj důkazem), tak jsme s tím nejen srozuměni, ale přímo familiární. Aniž bychom museli napřed switchnout svůj mindset. Naše společné krédo zní: Rozumíme si!
9. U příležitosti obnoveného rozkvětu overtourismu vytahujeme ze Šuplíku loňské sdělení „CzechTourism spustí kampaň zaměřenou na autentickou atmosféru měst V4“. Protože nám připadá, že už v tom spojení těch slov je něco neřešitelného. Vidíme to stejně jako klasik termín „pozitivní, konstruktivní satira“.
Proč, to je jednoduché: Nejpozději tehdy, když bude reklama na údajně autentickou atmosféru úspěšná, se údajně autentická atmosféra promění v „lákadlo“ a s autentickou atmosférou bude šmytec. Být i autentickým i lákadlem dost dobře nejde, to zkoušíte uvařit kostku ledu.
„Lákadlo“ patří mezi Šuplíkem nejobávanější slova i místa. Pobyt, natož ten trvalý, v lákadlech věru nevyhledáváme, ať jde o stezky v oblacích nebo o Český Krumlov v červenci. Jakmile se někde dočteme, že se něco stává lákadlem, rozbliká se varovná kontrolka. Lovci autentické atmosféry musí postupovat tajně! Televizní dokumenty o „skrytých skvostech“ a „objevování neobjevených míst“, to je konečná. Zakázali bychom.
Bohužel přes všechna konspirační opatření stále častěji autentická atmosféra a lákadlo splývají. A na internetech se taví v jedno a to samé klišé. Příkladem jsou třeba i některé úkazy kolem tzv. urbexu, který už není, co býval.
10. „Protest respektuji, ale jeho forma není v tuto chvíli úplně nejšťastnější,“ pravil o jedné odborářské demonstraci ministr Marian Jurečka. Fenomén jazykového upejpání typu „…není úplně nejšťastnější“, „…není úplně nejoptimálnější“ a „…není nejostřejší tužka v penále“ v Šuplíku pozorně sledujeme. Kdo z vlády první v televizi řekne, že tahle forma protestu je tou úplně nejšťastnější ze všech forem, ten má u nás klíčenku. Nebo čerstvě ořezanou tužku. Prostě suvenýr.
Díky za pozornost a hezký víkend.
