Šuplík: Léto s karimatkou, remoskou a kaméliemi

Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stopování původu slov přináší překvapivá zjištění –⁠⁠ a to se vyplatí. Například jsem netušil, že křupavý dalamánek čeština upekla jako pain d’Allemand, čili „německý chléb“. Prý za to mohou francouzští okupanti Prahy (v rámci válek o dědictví rakouské, byl hlad). Bonjour, léto!

Královskou disciplínou ovšem je, když se vlastní jméno navždycky propíše do obecného slova. A úplně nejlépe do slova, které označuje věc běžné potřeby. Spotřební artikl.

Například by mě zajímalo, jak kde v zahraničí říkají průtokovému ohřívači vody. Protože nepředpokládám, že by věhlas inženýra Karla Macháčka a jeho značky Karma dosáhl globálních rozměrů. U nás ale v koupelnách hučí jednoduše karma, což člověka nezasvěceného do národní etymologie znepokojuje otázkou, co má stroj na teplou vodu společného s východní spiritualitou a proč na to kápli ausgerechnet Češi. I já jsem býval z karmy zmaten.

Mimochodem, Karma svého času vyráběla i proslulé remosky, které se zase jmenují podle komunálního podniku REMOS aneb revize, elektro, montáže, opravy, servis. Kdo to tehdy poskládal za sebou zrovna takhle, se asi nedozvíme. Ale remoska přežila.

Hobra, a i to se málo ví, pro změnu pochází z Broumova, protože je to akronym z Holzfaserplattenwerk Braunau, takže Továrny na dřevovláknité desky Broumov. Založené v českých Sudetech roce 1930 a fungující s originálním sortimentem dodnes.

Pamětníci budou znát i prostou podlahovou krytinu kovral, což nebylo a není nic jiného než koberce Vratislavice Liberec.

Asi nepřekvapí, že první karimatka se psala jako Karrimat s velkým K, protože to byla v roce 1966 horká novinka britské firmy Karrimor. Stejně jako magnetofon (původně Magnetophon od německé AEG, 30. léta).

O žiletky lidstvo obohatil americký obchodník King C. Gillette a saxofon rozezněl Belgičan Adolphe Sax. Sendviče jdou za hrabětem ze Sandwiche, pralinkám dal v 17. století jméno maršál du Plessis-Praslin a starý dobrý pišingr je jednoduše eponymum vídeňského cukráře Leopolda Pischingera.

A ještě ke všemu se kamélie jmenují podle chudáka moravského jezuity a botanika Jiřího (Georga) Kamela.

O poznání kontroverznější je jazyková stopa Charlese Boycotta (19. století, Irsko) nebo francouzského granátníka Chauvina (19. století, historicky s jistotou nedoložen). Ale jak bychom bez nich mohli bojkotovat šovinisty, aha? (Boycott ovšem nebojkotoval, ale byl sám bojkotován, pozn. red.).

U slova lynčování Wikipedie jako původce uvádí hned tři Lynche, ten nejznámější, soudce Lynch, působil v Americe v 80. letech 18. století. Tady apelativizace proprií, jak se podobné jazykové jevy odborně nazývají, výjimečně předvádí svou temnou stránku.

Náš čas vypršel. Co to ale má společného s deštěm? Nic, protože „vypršet“ znamenalo ve staré češtině také „vysypat se“, takže doslova vypršel i čas, který se nám před očima vysypal na přesýpacích hodinách. A u toho jsme zůstali, i když čas prší z digitálních chronometrů. Hezký víkend, milí čtenáři.