Článek
Andrej Babiš tento týden urazil dámu. To když se ve středu v průběhu své několikahodinové slovní směsi v Poslanecké sněmovně – a pokud si není svojí češtinou jistý, je lépe se do takového dobrodružství nepouštět – obrátil na ministra Martina Baxu: „Kdy odvoláte tu bábu z té Národní galerie?“
Takže prý „ta bába“. Tady, a v Babišově případě už byla hůl zlomena dávno, nejde o nějakou politickou kulturu. Ani o kulturu ve smyslu umění. Jen o slušnost, což je taky kultura, protože termínem „kulturní člověk“ se nemyslí jen ten, kdo pravidelně obráží výstavy.
Když politik veřejně nazve ředitelku ctihodné instituce „tou bábou“, je to projev nekulturnosti par excellence. A hrubosti, samozřejmě.
Ředitelka Národní galerie a členka Mezinárodní rady muzeí jistě na oplátku na žádné vernisáži přítomným nesdělí, že by v Parlamentu měl fofrem skončit „ten dědek“. Neřekne, protože je kulturní člověk, a taky pravděpodobně sečtělejší než Babiš. Mimochodem, i o osmnáct let mladší, kdyby to někdo toužil rozebírat po téhle stránce.
Je příznačné, že zmíněná událost se seběhla právě rok po prezidentské volební kampani, ve které se image Andreje Babiše usilovně tvářilo jako milius. Ba jako velice kulturní člověk. Černé na bílém, možná si ještě vzpomínáte: jako „diplomat“. Tak určitě. Lekce z jazykové etikety zdarma.
Bylo by na jednu stranu neodpustitelným omylem, projektovat Babišovy způsoby na nějakou jinou část mužské populace a zobecňovat. Ale na druhou stranu, je prakticky jisté, že o 180 stupňů pootočenou urážku by do sálu Poslanecké sněmovny a kamer nepronesla žádná politička, miliardářka ani žena – a není to jen tím, že momentálně neexistuje nikdo jako „Babiš v sukních“. „Ta bába“ totiž také vyznívá jako výraz machismu a domnělé mužské převahy.
Jeden nepřímý důkaz pro tohle tvrzení: kdyby Národní galerii řídil muž, byl by Babiš prohlásil „kdy už odvoláte toho dědka“? Ne. Pokud by mu to vůbec přišlo na mysl, maximálně by vzal na poslední chvíli zpátečku, a „dědka“ by před mikrofonem spolknul. A ani ty nejjedovatější z jedovatých bab by nezašly dál.
Nejde jen o letoru a zábrany Andreje Babiše, který někdy působí dojmem, že říká, co mu slina přinese na jazyk. Znepokojivá je úvaha, jestli naše kulturní prostředí samo neprospívá tomu, aby se jeden z nejvlivnějších lidí ve státě mohl takhle obořit – na ženu. Takže úvaha „na bábu si troufneme víc než na dědka“.
Hovorovou češtinou kolují dědek i bába s příslušnými nelichotivými přívlastky zcela rovnocenně, a i to – a jak! – patří do kultury. Kulturní člověk rozumí. Slepá bábo, chyť si ho!
