Článek
Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Milí čtenáři, až se dostanete k tomuto vydání Šuplíku, bude Vepřobraní na pražské Smíchovské náplavce už zkonzumováno. A sezona gastrofestivalů, jak hlásí jeho pořadatelé, tímto tuto sobotu zahájena.
„Vepřobraní“ je alternativní označení pro vepřové hody. Nebo spíš krycí jméno, protože šťouralové by se mohli ptát, jestli je košer uspořádat veřejnou žranici čtyři dny po začátku velikonočního půstu.
No bať, že je. Na food eventy se parametry křesťanských svátků nevztahují. Tlačenka, jitrnice, ovar, prejt, pečená selátka a uzené šunky, hostující husí stehna nebo lokše maštěné husím sádlem, to všechno se na Vepřobraní podává zcela legálně - nejsme přece na hodech, ale na gastrofestivalu! Duchovní potravou se hladovějící musí nasytit někde jinde, a tak to má být. Gastronomie, nebo astronomie, jedno, nebo druhé.
Chytlavý název Vepřobraní připomíná, jak oblíbená a jazykově produktivní ta všechna možná „braní“ jsou. Na počátku bylo vinobraní. Dlouho jen to. Až mnohem později vznikla: Pivobraní. Rumobraní. Trnkobraní. Meruňkobraní. Kávobraní. Klobásobraní. Koláčobraní. Houbobraní. Vajíčkobraní. Dýňobraní. Medobraní a medovinobraní. A bramborákobraní. Člověka pomalu bolí břicho, už jen když to čte, že.
Na seznamu v 21. století realizovaných gastroprojektů nechybí ani knedlíkobraní a zelobraní, čímž pádem je svatá trojice národní kuchyně kompletní. Budiž pochválena!
Naše složeninobraní nicméně varuje, že se můžete ocitnout i na braních, odkud odejdete s prázdným žaludkem - viz knihobraní, pohádkobraní a dřevobraní. I tohle všechno existuje.
Milý a nenápadný, přitom v praxi zásadní je významový posun, který „braní“ postupně urazilo. Vino-braní, za tím ještě cítíme trhání hroznů, sklizeň, ovšemže bohatou, ale také mozoly a pot těch, kdo brali-sklidili. Tenhle rozměr fyzické práce se u jiných braní postupně vytrácí, až se braní redukuje opravdu jen na spotřebu: braní si z pultů a z talířů, případně do úst.
„Braní“ pořád vyjadřuje hojnost nebo rovnou opulentnost, ale na vepřobraní apod. si prostě host/zákazník bere, co přivezli. Nějaká předchozí „sklizeň“ zůstává daleko v pozadí.
Takže vepřobraní má ještě jednu důležitou vlastnost. Pomáhá zastoupit tabu.
Vždyť rozhodně, a ve výsledku by v tom asi nebyl moc rozdíl, by se událost na Náplavce mohla místo Vepřobraní jmenovat Zabijačka. Ta je koneckonců pro vepřové hody conditio sine qua non (česky: Přes to nejede vlak).
Jenže: Ve slově zabijačka je až moc krve, to slovo hovoří až moc upřímně a osudově. Možná jste to zažili: Skutečná zabijačka je syrová a rozhodně se při ní zabíjí živý tvor. Jsme moderní lidé a podvědomě netoužíme úplně znát všechny podrobnosti. Proto tabu, proto prastarý sklon přizpůsobovat tabu naši řeč a myšlení (nejvíc a ve stovkách jazyků je tohle prozkoumané právě na smrti).
Z roztomilého slova vepřobraní leknutí nehrozí - stačí popadnout jitrnici, olíznout umaštěné prsty a korzovat podél Vltavy. Slovo vepřobraní nám předchozí dění nepřipomíná, jídlo je na stole, berte si…
