Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Jižní Čechy. Když řetězec obchodů s masnými výrobky láká na nápis „Kousek jižních Čech“, a to i v Praze, dojde vám, že na jižních Čechách jako takových musí být něco extra. A taky že ano. Vyspělý potravinový patriotismus je jen jedním z mnoha projevů jihočeské mimořádnosti.
Ostatně, úspěšná kampaň za místní potraviny se jmenuje „Chutná hezky. Jihočesky“, nehledě na to, že to úplně česky a asi ani jihočesky není, protože něco chutná spíš „dobře“ než „hezky“. Ale básník-kreativec je král. Hezkou chuť u dnešního vydání Šuplíku, milí čtenáři.
Marketingový i hrdostní potenciál jižních Čech má prastaré kořeny. Snad žádný jiný kraj Českého království nezdůrazňoval tolik svou odlišnost od ostatku země, své „češství s přívlastkem“, jako končina jihočeská, začíná svou studii na toto téma Martin C. Putna.
Jihočešství existuje, se s tím smiřte. Uvádí ho i Slovník spisovného jazyka českého. Kdo neskáče, není Jihočech.
Martin Kuba opanoval volby i díky tomu, jak usilovně pracuje s jihočešstvím. Slovo „Jihočeši“ válí v ústech jako sousto poctivě uleželého regionálního žvance: „Vzhledem k tomu, že čtyři roky vedu kraj jako hejtman, o většině věcí s Jihočechy mluvím dlouhodobě.“ - „To jsme Jihočechům slíbili a teď je ta chvíle, kdy si můžeme další slib odškrtnout.“ - „V této chvíli budou Jihočeši jediní z celé republiky, kteří budou mít možnost využívat služeb on-line pohotovosti.“ - „…chceme v tom pokračovat i v dalším volebním období tak, abychom Jihočechům přinesli další důležité stavby…“ A tak dále.
V žádném jiném kraji by takhle, nebo alespoň takhle hladce a s takovým gustem politik říkat nemohl. Buď proto, že kraj se jmenuje dle města, což znemožňuje jednoslovné pojmenování všech jeho obyvatel - Ústečáci, Pardubičáci, Olomoučáci, Zlíňáci a Karlovaráci znamenají něco jiného. Anebo proto, že název kraje nevyjadřuje nějakou hlouběji sdílenou identitu: viz Moravskoslezané, Jihomoravané a Středočeši. „Chutná hezky. Středočesky“ je kromě toho slogan k ničemu.
Speciální případ jsou lidé z kraje Vysočina, tam je identita docela bytelná, ale zase chybí patřičné slovo. Vysočiňáci? Vysočinci?
Jihočeský kraj má šťastný název. Jedině Jihočechy může jejich hejtman sevřít v pevném jazykovém objetí. To ale ještě nevysvětluje, proč jižní Čechy tak drží pohromadě: nejen jako značka, ale i jako předmět obdivu.
Rozhodující kvalitou je totiž světová strana: jih. Vzhledem k zeměpisné poloze kolem 50. stupně severní šířky vzbuzuje jižní směr vyloženě kladné asociace. Jih, to je v naší představivosti sluníčko, dolce far niente, život „jako někde na jihu“. Jet na jih (jakoby „k moři“) zní příjemně. Jet na sever (jakoby „drsný“) zní brutálně. Jet na západ už není, co bývalo. Jet na východ se neříká.
Na jih se těšíme a Jihočeský kraj z toho těží. Je zajímavé, že u Jihomoravského kraje magnet jihu tolik neúčinkuje. Ani u jižního pólu.
Hejtman Kuba moc dobře ví, proč nechce z Budějc přestoupit do celostátní politiky: nemohl by pak v Praze říkat „to jsme Čechům slíbili“ ani „Češi mohou využívat on-line pohotovosti“.
Respektive, říkat by to mohl, ale vyznělo by to o dost jinak a hlavně o dost ošklivěji. Kdežto Jihočeši, to pořád ještě národnost není. Mýtický, hrdý i obdivovaný jih si užívá svého „češství s přívlastkem“, do státu ve státě má ještě daleko. Separatistické tendence tu nepozorujeme. Zatím.
