Šuplík: Ilustrovaný sportovní slovník příruční z roku 1944

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Milí čtenáři, možná se ptáte, proč notoricky písmenková redakce Šuplíku letos znovu nepřispěla do žádné ankety o knihu roku. Ani si takovou anketu sama neuspořádala.

Vysvětlení, které vám dlužíme, je prosté a obsahuje přiznání: redakce Šuplíku poslední dobou skoro žádné nové knihy nečte. Pořád nám připadá, že musíme napřed dohnat, co vyšlo dřív.

Je v tom a) zvědavost, b) pocit, že když současnost pořád chroupeme ve zprávách, potřebujeme si ji kompenzovat knihami, které spočívají v minulosti. Minimálně svým datem vydání.

V tom případě ale často moc nezáleží na literární a jiné kvalitě knihy samotné. Respektive, ta získává na pozoruhodnosti teprve tím, když se doplňuje o kontext doby a jazyka, o motivy autorů či vydavatelů, roli politiky, propagandy a tak dále. „Dočítat“ po letech tímhle způsobem to, co stojí černé na bílém, nás zajímá. Ale tím pádem věru nemůžeme číst jen knihy, které jsou „dobré“ a nám se jako takové „líbí“. Je to složitější.

Posuďte sami ukázku „nové“ publikace, která v nás vzbudila výrazné pocity, ačkoli o tom, že by se nám „líbila“, nemůže být řeči. Těžko o ní umíme říct něco jiného, než že nás zaujala. Ne svým samotným obsahem, ale právě jeho „dočítáním“.

Teď na podzim jsme za symbolických 100 korun v jedné antik-stodole na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje pořídili dvoudílný Ilustrovaný sportovní slovník příruční, autoři Karel Tauš a Oldřich Skotal, vydal Průboj - K. Smolka, Brno, červen 1944. Kapesní formát, ale oba díly mají dohromady 900 stránek, takže celkem slušná bichle v zachovalém stavu. (Za stovku nám to přišlo jako láce.)

Vedle data vydání - hrůzy války, i když ty nejhorší až za hranicemi Protektorátu, zuřily pátým rokem a spojenci se právě vylodili v Normandii - je dobré upozornit i na osobnosti obou autorů.

Oldřich Skotal, původním povoláním tiskárenský dělník, později sportovní novinář a za okupace redaktor Moravské orlice a Moravských novin, stanul po válce před Mimořádným lidovým soudem v Brně, který ho obvinění z kolaborace zprostil. Uznal jeho obhajobu, že autorem těch nejtvrdších aktivistických článků, které nesly jeho podpis, ve skutečnosti nebyl, a k jiným byl donucen pohrůžkami. Soud vzal v úvahu i svědectví, že pomáhal perzekvovaným. Z řad novinářů byl ovšem doživotně vyloučen. (Soudní proces i Skotalův pestrý příběh podrobně mapuje pozoruhodná diplomová práce z Masayrkovy univerzity.)

V roce 1957 se Oldřich Skotal stal technickým vedoucím hokejového klubu Rudá hvězda Brno, dnešní Komety. Zemřel v roce 1990.

Druhý autor slovníku, Karel Tauš (1897-1984), nebyl „sporťák“, ale kulturní publicista a kritik. Stejně jako Skotal působil v Moravských novinách a Moravské orlici. Důvěryhodný internetový zdroj ho uvádí i jako spisovatele, básníka, režiséra a klavíristu. Od roku 1962 byl podle stejného zdroje tajemníkem redakce Hudební encyklopedie, pro kterou napsal a redigoval stovky hesel.

Tauš je zároveň podepsán i pod slovníkem cizích slov z roku 1946, který označení „kolaborant“ připisuje těm, kdo „ochotně a nadbytečně horovali pro spolupráci s Němci, kdož svým pracovním nasazením a dobrovolně zvýšeným tempem usnadňovali nacistům krvavé protahování války, ať už pro vlastní hmotný prospěch anebo z opravdové vrozené zrádcovské povahy, nestatečnosti nebo pohodlí, zbabělosti a osobní hlouposti.“

Ukázky snímků z Ilustrovaného sportovního slovníku s dobovými popisky:

Tolik k autorům. Byli to protektorátní novináři, novináři za Protektorátu. Kolaboranti - máme-li právo Oldřicha Skotala po osmdesáti letech hodnotit - ve smyslu oné definice kolaboranta asi ne.

Jejich Ilustrovaný sportovní slovník je na mnoha stránkách tuze poznamenaný tím, jak sport pojímala a využívala nacistická propaganda. Ale na jiných to není poznat vůbec. I to byl Protektorát: udržovat obyvatelstvo v módu „klidu na poctivou práci“ ve prospěch Říše, někdy terorem, jindy nabídkou zábavy. Lidé, měli-li tu možnost, také chtěli vést navenek normální život, přáli si uniknout strachu a pomyšlení na tragédie přítomnosti.

Mezi řádky Ilustrovaného sportovního slovníku pozorujeme dramatický kontrast mezi obyčejnou sportovní zábavou a neobyčejnou ukrutností. Slovník je i zprávou o stavu Evropy rok před koncem války.

Tak na straně 833 pod heslem „Varšava“ čteme: Hlavní město Generálního Gouvermentu, má přes 1 mil. obyvatel. Středisko polského sportovního života. Má krásné stadiony, tennisové dvorce a plovárny. Do Varšavského povstání, při kterém německá armáda město prakticky srovnala se zemí, zbývaly při vydání knížky jen týdny - a zatímco čtenáři slovníkem listovali, ležela už Varšava nejspíš v troskách a po „krásných stadionech“, stály-li tam ještě předtím nějaké, byla definitivně veta.

Sport pojímá slovník místy hodně široce, tudíž třeba na straně 497 narazíme na heslo „Messerschmidt“, což je značka německých letadel, která dosáhla velkého úspěchu při mezinárodním letu Evropou v r. 1932, nicméně dále tu stojí, že „Messerschmidty“ jsou také známé (sic!) jako nejrychlejší a nejlepší stíhačky světa. Jen tak na okraj…

Jak vypadalo před vydáním sportovního slovníku cenzurní řízení, a v roce 1944 by to bez něj asi nešlo, vypadá jako záhada, rozněcující představivost.

Kupříkladu: na straně 98 pod heslem „Boxer“ čteme, kdo se z našich boxerů proslavil nejvíce, a hned na druhém místě nechybí Vilda Jakš. Který byl v roce 1943 sestřelen nad Biskajským zálivem nejspíš právě těmi Messerschmidty ze strany 497.

Je možné, že o Jakšově smutném osudu se autoři nedozvěděli. Ani cenzor ne. Ale boxerský šampion létal u RAF už od roku 1940! Přesto ho slovník neodstavil do zapomnění.

Skoro neuvěřitelná je z tohoto pohledu fotografie - mimochodem dost zdařilá -, na které do cíle vpadávají v popředí Evžen Rošický, za ním Beda Hošek, oba čeští rekordmani na střední trati.

Evžen Rošický, aktivní v odboji, byl přece v červnu 1942 popraven za heydrichiády. A o dva roky později zvěčněn ve slovníku, který zároveň obsahuje hesla jako „Hitler-Jugend“ (str. 277., do HJ jsou desítiletí chlapci a děvčata přijímáni každoročně o Vůdcových narozeninách) nebo fotky typu Ministr E. Moravec, předseda Kuratoria pro výchovu mládeže, přehlíží účastníky letního zotavovacího tábora mládeže, holínky a hajlování included.

To už, připadá nám, je něco víc než paradox. Co přesně, nevíme.

Na str. 791 slovník přibližuje „Švehlův pohár“: Mezinárodní soutěž národních mužstev v kopané byla založena r. 1927. Hlavní trofejí byl pohár, který daroval český státník, nyní již zesnulý Antonín Švehla. Jeden z mužů 28. října a premiérský pilíř Masarykovy republiky nás v protektorátním slovníku jako „český státník“ také překvapil, koneckonců i samo heslo „Švehlův pohár“. Anebo protektorátní cenzuře nerozumíme?

Na druhou stranu, slovník je okupační době poplatný i v detailech, jako když se na straně 85 pod heslem „Běh“ dozvídáme, že o Germánech píší římští historikové, že v běhu postačili svým pádícím koním.

Tradiční látkou našeho Šuplíku je jazyk, a i z tohoto pohledu má slovník co nabídnout. Mimo jiné archaický pravopis už ani ne pro pamětníky, viz basin nebo crawl, připomínající, že dnešní pub crawl značí prostě kraulování alkoturistů po hospodách.

„Mejdan“ (str. 494) slovník uvádí v přeneseném sportovním významu jako zápas, závod. Sic!

„Nářaďovec“ (str. 541) je cvičenec na nářadí. Pomeznímu rozhodčímu se říkalo „pomezní dozorce“, protože přece dozírá na hru s t. zvané pomezní čáry (touch-line). Touché!

V duchu protektorátních notiček: Označení bod se používá také v míčových hrách, je-li dosaženo goalu, kteréžto anglické slovo nyní ze sportovního slovníku vymycujeme. Na str. 233 si u hesla „Footballista“ slovník stýská, že máme-li pro hru samotnou dobrý český výraz kopaná, nemáme dosud českého vhodného výrazu pro hráče této, u nás nejrozšířenější hry. Což platí dodnes - a dávno jsme si zvykli.

Pánové Tauš a Skoták se věnují i divákům a jejich výchově, zaujme například heslo „Huronský“ (podle Huronů, divokého kmene indiánského. Huronský řev značí bouřlivé, hlasité projevy přihlížejících, str. 303.). Zjišťujeme také, co byly „Dowerské prášky“, které patří do každé příruční lékárničky řádných sportovců! (str. 192). Stavicí prostředek proti náhlému průjmu.

Podle heslem „Ženské sporty“ slovník tvrdí, že z mnoha diskusí vyplynulo, že ženy mohou pěstovati sporty, avšak jen disciplíny lehké, které podporují vrozenou ženskou ladnost pohybů a lehkost nošení těla a chůze. Není však radno stupňovati pěstování sportu až k vrcholným výkonům a pořádati dokonce ženské závody.

Knížkou se prolíná představa sportu jako přísně čisté fyzkultury, patronované ve vyšším zájmu státem a oproštěné od nešvarů typu peníze. Dokumentuje to například „Lanaření“: jde o úpadkový zjev ve sportovním životě a rozmohlo se zejména v kopané, která u nás propadla na čas profesionalismu.

Nepřítel jménem „Jazz“ (ano, i tohle heslo ve sportovním slovníku na str. 344 je) byl leckdy zaváděn i mezi sportovce a byly pořádány i závody v takovémto tanci, jež ovšem se sportem neměly nic společného, neboť nejen že tělu neprospívá, ale působí demoralisačně zejména na dospívající mládež.

Slovník také přetéká názvy stále slavných i mezitím přejmenovaných nebo zcela zaniklých klubů. Vzhledem k jeho mezinárodnímu záběru je asi nejpřekvapivějším heslem „Felbabka S. K.“, což byl v roce 1944 příslušník Podrbrdské župy footballové. Dodnes na Felbabce válejí 10. ligu, držíme palce.

A tím zpráva o prazvláštním úlovku z jednoho vesnického antikvariátu končí.