Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Minulý týden celá země dopekla, takže celá země už může žít tím skutečně podstatným. Výročím 200 let Bedřicha Smetany. Ani se neopovažujte tvrdit, že to u vás doma neslavíte. No proto!
Slavnou mnemotechnickou pomůcku BrPrDaLiDvěHuTaČeVi jsme si prosvištěli už v jednom z minulých Šuplíků. Dnes se odpíchneme od klasika samotného. Protože, jak správně uvádí oficiální turistický portál Prague tečka eu, tento „tvůrce nejnárodnější“ se narodil, respektive byl pokřtěn jako Fridrich. Do litomyšlské matriky ho ovšem zapsali jako Frydrycha, ukázkový dobový česko-německý hybrid.
Takže ve skutečnosti opěvujeme Fridricha Smetanu. Právě tohle kompro vysvětluje, proč tvůrce nejnárodnější musel po roce 1989 opustit oblíbenou tisícikorunovou bankovku, na které ho vystřídal adekvátnější František „Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom ho vytvořit“ Palacký. Naše měna, naše pravidla: Fridrich na české tisícikoruně nemá co pohledávat, o tom žádná. Naštěstí tehdejší autority kolaps oběživa v tichosti odvrátily dřív, než to na něj prasklo.
Smetana není zdaleka sám. S pravou identitou Bedřichů a Friedrichů obcujeme v podstatě, jak nás napadne. A ani jiná cizí jména nám nejsou svatá - už asi tak tisíc let a něco. Tak když z cizinců jednou děláme našince, proč nám jindy nevoní? Buďme důslední. Díky tomu si pořídíme (adoptujeme) nové kamarády a budeme je důvěrně oslovovat - hezky česky!
Takže samozřejmě, když Karl Marx se u nás zásadně jmenuje Karel Marx (a Karl May zase Karel May), musí jeho komplicem být analogicky Bedřich Engels (a Old Shatterhand). Kdežto jiní filozofové (Karl Popper, Karl Jaspers) ani spisovatelé (Charles Dickens) na český titul Karel honoris causa nárok nemají.
Zuby si odjakživa brousíme na jména panovníků, viz naposledy král Karel III. Ale zase ta podivná nedůslednost, proč tedy dějepisem pořád obíhá Fridrich a ne Bedřich Falcký, proč Fridrich a ne správně česky Bedřich Barbarrosa? Nebo s tímhle výtečníkem kamarádit odmítáme? Přepište dějiny. (Ne celé: Bedřich Hrozný byl český vědec, s carem Ivanem Hrozným ani jinými feudály není v příbuzenském poměru, pozn. red.).
Méďa Béďa? Velmi správně. Médi Fricka, natož Freddieho, toho by se děti bály. Nejen děti.
Jan Werich jak známo říkával „Karel Chaplin“, bohužel v tomto trendu zůstal osamocen. Takže se v závěrečných titulcích neuchytil ani Bedřich Fellini, ani Jiří Clooney, ani Jan-Pavel Belmondo. Škoda. Není v tom ještě jedna výzva pro rodinné stříbro nezastavitelného českého dabingu?
Pozor: Vavřince z Arábie (Lawrence of Arabia) podle vzoru Řeka svatého Vavřince (Saint Lawrence River) ani podle vzoru kocour Vavřinec nepřekládáme, protože ten Lawrence z Arábie není křestní jméno, ale příjmení. Dvakrát škoda!
Ale když už v češtině existuje Tomáš Alva Edison, tak proč ne také Jindřich Ford ani Štěpán (na Slovensku domácky Pišta) Jobs, no řekněte sami? Proč v našich zprávách nevystupuje Voršila von der Leyen? Proč se tak upejpáme a nepraštíme do toho v duchu našich nejlepších tradic? A ambic?
Asi tak jako naši předkové, když se - pravděpodobně z antikatolických a vlasteneckých pohnutek - přejmenovávali z Ignáců na Hynky. Nejznámějším případem je Karel Hynek, zpočátku v němčině básnící Ignác (Versuche des Ignaz Mácha). Až na to, že Ignác a Hynek netvoří párovou německo-českou dvojici, jak se mnozí domnívali, protože Hynek je podle dostupných jazykovědeckých informací ve skutečnosti počeštěný Heinrich, takže vlastně druhý Jindřich, ne český překlad Ignáce. Neříkali jsme snad, že s těmi jmény zacházíme, jak nás napadne?
No a, co má být? Navážíme se do velikánů, v jednom kuse. Proč bychom se netěšili?
