Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když si opozice brousí zuby na platech politiků, tak je to „bezprizorní populismus“ (podle parlamentního stenozáznamu míněno „bezprecedentní“, inu, stane se). Když předseda vlády v televizi několikrát zopakuje, že jestli ho lidé zvolí, dočkají se platů jako v Německu a Rakousku, tak je to „odvážná pozitivní vize“.
Obě interpretace pocházejí od politiků ODS a je klidně možné, že jsou obě pravdivé. Jenom se v tom potřebujeme trochu líp vyznat.
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Faktický rozdíl: zvýšení nebo zmrazení poslaneckých platů, ať tomu říkáte populismus, nebo odpovědný přístup, se dá odhlasovat a hotovo. Kdežto na to, jakou sumu spatří na výplatních páskách ostatní občané, mají politici jen omezený vliv. Hlavně v soukromém sektoru (i když Fiala ve svém vizionářském okénku státní a privátní platy nerozlišuje). Jde také o to, že politikům do slibů občas hodí vidle nějaká událost, a vize o rozkvětu a rozkvetlých platech je fuč. Fialova vláda to přece kvůli válce na Ukrajině sama zažila.
Dostatečné investice do moderní infrastruktury a dostatečné investice do ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou by měly být pro každou slušnou vládu povinností. Takže tvářit se, že z nich po dalších čtyřech letech s Petrem Fialou „vyplynou“ německé platy, je poměrně smělé. A jsme u klíčového slova: vize.
S představou Česka jako křižovatky, jak ji premiér vloni rozvedl na skoro stejnojmenné konferenci, se dá souhlasit, nebo polemizovat. Náš Šuplík i zapolemizoval. Ale plán na křižovatkový restart Česka, to vize určitě je. Fiala ji má.
Kdežto německé platy, i když se za ten plánovaný restart rétoricky přivážou na provázku, vizí nejsou. Je to, řekněme, komplikovaně splnitelné přání. Brát ho jako vizi, a tím spíš jako vizi předloženou na výročí 17. listopadu, je trochu smutné. Jako by naše vize musela být počtářská. A jako by z roku 1989 zbyla ze všeho nejvíc lidová fantazie „za Komárka bude koruna jako marka“. Která v sobě zahrnuje i potenciálně škodlivý předpoklad, že se o prosperitu postará dobrodinec-politik a nikdo jiný.
Na druhý den se Petr Fiala ještě jednou pokusil příslib německých platů přemostit se svou reformní ambicí. „Platy jako v Německu? To tady u nás nechceme!“ Je typické, že každá odvážná pozitivní vize u nás hned narazí na zasmušilé kritiky a nesebevědomé pochybovače, vybíráme z jeho příspěvku na síti X.
Že by zasmušilí kritici (propříště nabízíme rovnou slovo „škarohlídi“) německé platy nechtěli, to je nápadný argumentační faul. Nejde o chtění, respektive o přání, ale o to, jak se uvěřitelné reformní vize s nesnesitelnou lehkostí přeměňují do vzdušných zámků.
Zasmušilí kritici by za od boku vystřelené „německé platy“ kritizovali asi každého politika. Tím spíš pravicově-konzervativního Fialu, který si zakládá na své akurátnosti a upřímnosti. Vyčítat těm, kdo mlhavému slibu nevěří, údajnou a údajně typickou pochybovačnost a malomyslnost, to moc upřímně nezní.
Před dvěma lety ministerský předseda v novoročním projevu z obrazovky vzkazoval: „Věci zanedbané v minulosti, nová nebezpečí a současné krize neodstraní ze dne na den žádné kouzlo, nepomůže nám netrpělivost, ani líbivá populistická hesla, která v praxi nikdy nefungují.“ Teď následuje ostrý střih, rok před volbami restart Česka začíná od konce - od platů, které se díky němu mají raketově restartovat.
Příští volby budou podle Fialy i „o tom, jestli tu budeme mít mzdy, jako mají lidé v Německu nebo Rakousku, což nabízím já“. Když za tučných hospodářských let vládl Andrej Babiš, tak zvyšování státních platů a důchodů nazýval sugestivním termínem „investice do lidí“. Žádná překvapení: před volbami přece politici jenom dělají a hlavně říkají to, co je třeba.
