Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pro náš Šuplík se jedná o zprávu týdne: Městská část Ostrava-Poruba, metropole slezské sorely, chce i nadále využívat domovníky, protože jejich služby se osvědčily. Domovníci že se osvědčili? No to si pište!
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Zjištění, že domovnictví je užitečné, sice představuje objev Ameriky, ale chraň pámbu, abychom se porubským radním vysmívali. Naopak. Díky za připomínku, že domovníci postupně vymřeli a že tu jejich institut, kdysi běžná součást spokojeného bydlení a sousedského života, schází. A z jeho obnovení se musí dělat „projekt“.
Některé Ameriky je prostě zapotřebí objevit v 21. století znova. Takže i zaměstnání domovníka.
Vlastně jediné, zato dost nebezpečné úskalí spočívá v tom, že existuje markantní rozdíl mezi domovníkem a domovnicí. Přesněji řečeno: Nemyslíme tím sám výkon domovnického povolání (a může to být povolání, ne?), ale asociace, jaké slova „domovník“ a „domovnice“ vzbuzují.
Domovník je ukázkové generické maskulinum: podstatné jméno mužského rodu, jehož významem v množném čísle se zahrnují muži i ženy. Viz řidiči, lékaři, politici a - domovníci. Domovníky, na rozdíl od horníků, jistě mohou být a jsou i ženy, takže ženský rod je samozřejmostí. Ale Poruba asi podvědomě tuší, proč o domovnicích raději nemluví.
Kulturní stereotyp domovnice, to je jedovatá až zlá baba. Zatímco kulturní stereotyp domovníka je rozšafný chlápek, co zná život, možná trochu pije, ale to k jeho bytosti přece tak nějak patří. Kdežto životním posláním domovnice je šířit klepy a sekýrovat nájemníky. Zdraví jen ty vyvolené.
Dobře, uznáváme, že tohle je snad až příliš černobílá studie. Ale také jsme předeslali, že jde o kulturní stereotypy, ne o relevantní sociologický průzkum v porubských činžácích nebo jiné destinaci. (Pro zájemce o důkazy: obraz domovnice v české pop-music viz zde, zde a zde.)
Že má slovo domovník o poznání lepší zvuk než slovo domovnice, za tím si v redakci Šuplíku stojíme.
Nijak neskrývaným smyslem naší analýzy není špatnou pověst domovnic hlásat a potvrzovat, ale naopak zdůraznit, že jsou to hloupé předsudky. Domovníci a domovnice si zaslouží plnou, nejen jazykovou rovnoprávnost. Které se jim zatím nedostává.
Zpochybňovat a rozrušovat nadvládu generických maskulin je správné. Nejde to jen v několika málo případech, jako jsou „nepřátelé“ (snad se ani nebudeme pokoušet o slovo „nepřítelkyně“) nebo „kmotři“ (ve smyslu mafiosové, i když nějaké „kmotry“ možná také existují). Ale to je už jiný, pravděpodobně nekonečný jazykový příběh.
Domovníci i domovnice přispívají k teplu našich domovů společně, dopřejme jim uznání i spravedlivý podíl na jejich zásluhách.