Článek
Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ujasněme si to hned na začátku. A bez cenzury. „Žádná přesná pravidla pro počešťování cizích zeměpisných názvů neexistují.“ Tak zní verdikt Ústavu pro jazyk český. Má recht.
Proto vzhůru na dobrodružnou výpravu. Stačí po nejbližším zahraničí, se zvláštním přihlédnutím k německému jazykovému okruhu.
Dědictví české emancipace 19. století, která přinesla i poptávku po českém pojmenování v originále německých měst, se dnes mydlí s kosmopolitní, unifikující digitální současností. Rozhodně přibývá míst, která český název postupně ztrácejí, až úplně pozbývají. Třeba takový Bělák - Hádáte? To je přece rakouský Villach! - se už definitivně propadl na smetiště archaismů. Roli hraje i jazyková úspornost: čím dál víc lidí říká Graz místo Štýrský Hradec, Chemnitz a ne Saská Kamenice a podobně.
Naštěstí tak jednoduché to není. Nesmí být! Asi nepřekvapí, že náš Šuplík má pro počešťování silnou slabost. Takže když na Google Maps zahlédne parádní název Olešnice nad Halštrovem (německy Oelsnitz/Vogtland, hodinu jízdy severně od Chebu), cítí uspokojení: Tady je svět, tedy alespoň jeho mapa, ještě v pořádku.
Když pravidla neexistují, což je dobře, tím spíš se ke slovu dostávají různé pozoruhodné úzy. Například ten gastronomický - jakmile je město součástí nějaké počeštěné poživatiny, je nezničitelný i sám jeho český název: typicky Kremže (a ne Krems an der Donau), protože kremžská hořčice, analogicky Norimberk podle vzoru norimberské klobásy aj.
Gotha (odkud pochází gothajský salám a kritizovaný gothajský program) je trochu zvláštní případ - český název města se nijak zvlášť neprosadil, ale v 6. pádě je potřeba hlásku „h“ vynechat a psát „v Gotě“, takže k nepatrnému počešťování přece jen dochází.
Nürnberské klobásky ani Nürnberg v češtině neexistují, kdežto sousední Řezno/Regensburg má smůlu. Název Řezno slábne a nepomáhá mu ani historický terminus technicus „řezenské biskupství“.
Cesta po druhé straně Šumavy je vůbec zajímavá. Začneme v Linci (jistěže nikdy v Linzu, viz linecké těsto), přes Pasov (a ne Passau, od vpádu pasovských roku 1611), stavíme se v Regensburgu (bohužel), mineme Landshut (aj, česky Lanžhot, přesně jako ten na Moravě) a končíme v Mnichově (opravdu ne v Münchenu). Klub je přece Bayern Mnichov, ne Bavorsko München. (Zde je ovšem v textu vložen emotikon „tváří se zamyšleně“, pozn. aut.)
Tak dobře. Ještě nebloudíme. Hůř je, když se přesuneme směrem k Aachenu. Zatím snad pořád známějšímu pod jménem Cáchy, koneckonců existuje cášská katedrála s hrobkou Karla Velikého a také cášský mír. Ale také nastupuje Aachen proti Mainzu, člověk by si myslel, že hrají Cáchy s Mohučí, ale sportovní referáty nebo sázkové kanceláře bývají v obou případech jiného jazykotvorného názoru.
Tady už někdo testuje meze naší tolerance. Vždyť jde nejen o názvy, ale také o rody, respektive o pomnožné podstatné jméno. Aachen a Cáchy, Mainz a Mohuč (ta leží u soutoku Rýna s Mohanem, ne s Mainem), to jsou jiná slova! Chodí mohučský biskup na fotbal, pustí ho tam vůbec do domácího sektoru?
Když holt česky „v Aachenu“, tak tedy asi ne v Brémách, ale v Bremenu, a ne v Drážďanech, protože jezdíme nakupovat do Dresdenu, jo? Bitva národů u Leipzigu, konference vítězných velmocí byla v Potsdamu a kávový servis z meissenského porcelánu, přepište dějiny!
Různorodý je úzus podmíněný českou názvoslovnou obdobou. Köln se jednoduše nazývá Kolín (a Köln nad Rýnem by byl trochu divoký hybrid), kdežto Rostocku nikdo neříká Roztoky, ačkoli by klidně mohl - asi že by se to pletlo s těmi našimi u Prahy a jinde.
Braniboři v Čechách? Braniborská brána? Spolková země Braniborsko? Natürlich, ale zároveň jen ti úplně top češtináři nazývají město Branibor nad Havolou, ne normálně Brandenburg… Mimochodem, věděli jste, že Kitzbühel (znáte ze sjezdu mužů) je česky Kobylí? Ano, i s touto ztrátou jsme se asi smířili. Pravděpodobně i se Svinibrodem (Schweinfurt) a univerzitou v Tubinkách (Tübingen). Ale: jiné staroslavné učení pořád sídlí ve městě Lovaň s ň na konci, neříkáme Leuven nebo Louvain jako Vlámové a Francouzi.
Pak jsou tu samozřejmě názvy, které nám nikdo nikdy neodpáře, jako Kostnice (Konstanz) nebo Kresčak (Crécy). Bitvu u Crécy-en-Ponthieu tady nikdo nezná už od roku 1346.
A pro parádu si čeština na svém území musí ponechat i zvukomalebné Mylhúzy - nic proti francouzskému Mulhouse, ale tohohle slova by byla prostě škoda.
Je otázka, jestli by někdo konečně neměl vynalézt český název i pro města Tanvald (Tannwald, jedlový les) a Varnsdorf (Warnsdorf). Ale uvědomujeme si, že po přechodu státní hranice se v této otázce pohybujeme na tenkém, nebo možná už úplně roztátém ledě. Hezký den, milí čtenáři.
