Strašidlo roku 2024: Pokles kupní síly

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy,“ napsali Karel Marx a Bedřich Engels. Jejich slova platí dodnes, pokud se „komunismus“ nahradí slovním spojením „pokles kupní síly“.

Výsledky voleb v Evropě i Americe v končícím roce přitom ukazují, že stejně jako v případě komunismu, i dnes může být štvanice na strašidlo úspěšná jen do určité míry. Pokles kupní síly, ať skutečný nebo domnělý, totiž dokážou ve svých kampaních využít populisté všeho druhu.

V listopadu vyhrál americké volby Donald Trump. Kampaň postavil na boji s drahotou, kterou prý svou hospodářskou politikou způsobil jeho předchůdce Joe Biden. Analytici přisuzují jeho triumf právě této strategii.

Už v červnových volbách do evropského parlamentu získala radikální a extrémní pravice téměř dvě stě ze 720 mandátů, a vylepšila tím bilanci o polovinu. Následovaly parlamentní volby ve Francii. S pomocí hesla „pokles kupní síly“ získalo v jejich prvním kole 33 procent hlasů Národní sdružení Marine Le Penové. Jejímu triumfu ve druhém kole se podařilo středovým stranám zabránit jen dohodou s extrémní levicí.

Tradiční nizozemské strany ale už nedokázaly zablokovat to, aby Strana pro svobodu vedená populistou Geertem Wildersem sestavila vládu i s protievropskými Rolníky. Odstavit populistického vítěze rakouských voleb Herberta Kickla ze strany Svobodných se zřejmě podaří dohodou poražených konzervativců a socialistů. Ve dvou spolkových zemích východního Německa lze vítěznou AfD udržet mimo vládu jen francouzskou metodou, tedy dohodou středových stran s radikálně levicovou BSW.

Strategii populistů popsal průzkum rakouské státní televize ORF po listopadových zemských volbách ve Štýrsku, které vyhráli Svobodní s 35 procenty. Pro jejich triumf byla klíčová skupina více než 40 procent voličů, které drahota donutila omezit výdaje. Z nich volila populisty téměř polovina. Z tohoto pohledu je vzestup populistů jednoduchou matematickou úlohou. Čím víc lidí trpí poklesem kupní síly, tím výše se dostanou populisté.

V samotném Štýrsku by počet lidí s finančními potížemi nestačil k suverénnímu vítězství, a také proto Svobodní svou kampaň vyostřili o téma migrace. Za vážný problém, který mimo jiné ohrožuje životní úroveň většinové populace, považuje masivní přistěhovalectví z Východu rovněž 40 procent štýrských voličů, a protože kampaň Svobodných byla dost agresivní, přitáhla 60 procent z nich.

Dostatečný potenciál nabízí populistům i současné Česko. „Právě prožíváme za uplynulých 35 let třetí období, kdy je česká společnost opravdu hodně nespokojená,“ uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny ředitel výzkumné agentury STEM Martin Buchtík. „První bylo po nástupu krize v roce 1997 a další při krizi v letech 2011 až 2013,“ doplnil s tím, že také u nás je klíčovým důvodem nespokojenosti inflace, která mnohým způsobila reálný pokles příjmů.

Pokud na pokles kupní síly vsadí v příštím roce například Andrej Babiš a jeho ANO, k tomu přidá protiimigrační rétoriku, pak se zdá, že jeho suverénnímu vítězství a vstupu do vlády těžko někdo zabrání.

Do jaké míry ohrožuje Česko a další země Evropy strašidlo poklesu kupní síly, lze podle převládajícího mínění sociologů odhadnout podle toho, jaké části populace a o kolik příjmy během krize 2019-2023 skutečně poklesly. Údaje Eurostatu ukazují, že v letech 2019-2023 se finanční poměry domácností v EU skutečně zhoršily, ovšem pouze o dvě procenta. Tento pokles přitom zasáhl pouze některé části Evropy, v první řadě velké země Německo a Francii, kde si dnes lidé mohou koupit o šest procent méně zboží než před krizí. Populisté zprava i zleva mají příznivce kde brát.

Ve zmíněném Rakousku kupní síla nepoklesla, nebylo to ani možné, protože pravidla kolektivního vyjednávání zaručují mzdovou valorizaci nejméně o inflaci, a podobně se valorizují sociální dávky. Ovšem pro občany zvyklé na trvalé zvyšování životní úrovně může znamenat vážný problém už jenom to, že kupní síla neroste. Přitom může být hůř. Kdo čte noviny, ten dobře ví, že příliš vysoké nároky zaměstnanců zpomalují hospodářský výkon a sociální výdaje ruinují státní rozpočet.

Přesto jedna část Evropy netrpí. Východní členské státy EU mohou mít různé problémy, pokles kupní síly však většinu z nich neohrožuje. Ve Slovinsku, Chorvatsku a Litvě se dokonce finanční možnosti rodin zvýšily od roku 2019 v průměru o desetinu. Není divu, že také letošní volby v Chorvatsku a Litvě bezproblémově vyhráli konzervativci, resp. sociální demokraté.

Zároveň však platí, že případný pokles příjmů ve státech, které zažily komunismus, a od té doby se snaží srovnat ekonomickou úroveň se Západem, skrývá větší rizika než ve zbytku EU. Na Západě sice mohou populisté vyhrát volby, nikde však nezískali dost hlasů, aby na sebe strhli veškerou moc. Populisté Východu jsou však agresivnější a v zemích, které mají menší demokratickou tradici, dokážou obnovit autoritářský režim. Za příklad se uvádí Maďarsko Viktora Orbána a Slovensko Roberta Fica. Kupní síla v nich během inflace poklesla víc než o desetinu, proto z pohledu větší části populace liberální demokracie zklamala a lék na nejistotu hledá u silných autoritářských vůdců, i když problém s příjmy vyřešit nedokážou.

Dalšími zeměmi ohroženými populismem jsou na východě Česko a Estonsko, přinejmenším z toho důvodu, že se v nich kupní síla – stejně jako v Rakousku – v průměru pouze vrátila na předkrizovou úroveň. Klíčový volební souboj se proto odehraje už napřesrok v Česku.

Přitom další mezinárodní průzkumy publikované letos připomínají, jak by bylo pro Čechy nevýhodné vyměnit liberální režim za model, který stojí na autoritě jednoho vůdce. První větou výzkumu World Happiness Report 2024 (Světová zpráva o štěstí) je oznámení, že „pokračuje sbližování východní a západní poloviny Evropy, když Česko, Litva a Slovinsko jsou na 18., 19. a 21. místě, což přispělo k propadu Spojených států a Německa z minulého 15. a 16. místa na letošní 23. a 24. místo“. Průzkum zahrnuje 150 zemí a srovnává jejich současnou situaci s úrovní štěstí před rokem 2010.

Na otázku, v čem Češi předstihli Američany a Němce, ostatně také Brity a Francouze, odpovídá studie, že v tom, jak šťastný vedou život. Průzkumy se konaly v uplynulých třech letech a neomezily se jen na ekonomickou situaci nebo příjmy. Kromě toho se vyptávaly na sociální zázemí, zdravotní péči, jestli lidé mají možnost svobodně rozhodovat o svém životě, jestli přispívají na charitu a jaké pozitivní či frustrující zážitky měli v minulých dnech.

Výsledky Čechů jsou téměř podle všech kritérií jen o málo horší, než hlásí nejšťastnější národ světa Finové. Proniknout do první desítky šťastných zemí brání pouze „korupce“, tedy každodenní komplikace spojené s klientelismem, případně oligarchickým propojením politiky a hospodářství.

Česko dopadlo nejlépe ze všech států, které zažily komunismus. Přitom platí, že celá skupina zemí, které se před třemi desítkami let osvobodily od levicových diktatur, zažívá jako celek největší vzestup životní pohody.

Státy zamrzlé ještě 40 let po druhé světové válce v reálném socialismu dohánějí hospodářský vzestup, který přinesl vyspělému Západu nebo Latinské Americe poválečný kapitalismus, vzestup má však podle World Happiness Report ještě jeden důvod. Spokojenost občanů roste v zemích bývalých evropských satelitů Sovětského svazu (včetně Pobaltí) dvakrát rychleji než v zemích, které byly přímo součástí Ruského impéria. Důvodem je očividně fakt, že liberální režim otevírá širší prostor svobodě i občanské společnosti.

Liberální demokracie, které vznikly na pomezí západu, otevírají širší prostor svobodě a občanské společnosti než státy založené dále na východ, a kromě prosperity tak občanům zajišťují další bonus. Z deseti nejspokojenějších postkomunistických zemí v roce 2024 patřilo už osm k Evropské unii. Naopak Rusko se z blízkosti první desítky, kde bylo před patnácti lety, propadlo do podprůměru.

Společenské poměry po krizi let 2019-2023 skrývají paradox, který lze v českém případě dobře rozklíčovat. Reálné příjmy v uplynulých letech nepoklesly, jak potvrzuje také Eurobarometr, podle kterého 74 procent Čechů hodnotí pozitivně stav rodinných financí. To je stejný podíl jako před krizí. Kvalitu tuzemského života oceňují i mezinárodní studie. Přesto hrozí, že strašidlu poklesu kupní síly podléháme natolik, abychom dali ve volbách přednost populistům a jejich neliberálním receptům. Tím ovšem ohrožujeme kvalitu života sami sobě i svým rodinám.