Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Ve volbách do europarlamentu před pěti lety Zelení kandidovali v koalici s názvem Spojenci pro Evropu. Ta tehdy získala tři křesla, která ovšem obsadili jen politici TOP 09 a STAN. Letos to zkouší pro změnu bez kolegů, ačkoliv samotná lídryně kandidátky, nestranička Johanna Nejedlová, veřejně přiznala nezdařený pokus spojit se pro červnové klání s Piráty. Ti Zelené odmítli, snad jako by měli s kandidaturou v koalici nějakou nedávnou nepříjemnou zkušenost…
Průzkumy veřejného mínění Zeleným šanci na úspěch nedávají, agentura STEM/MARK jim v posledním měření přisoudila jen 0,9 %. Takový výsledek by mimochodem znamenal, že by strana o desetinu procenta ani nedosáhla na finanční příspěvky, které v případě eurovoleb činí 30 korun za jeden inkasovaný hlas.
Peníze přitom Zelení potřebují jako sůl, neboť ani po sněmovních volbách v roce 2021 na podporu ze státního rozpočtu na úhradu nákladů nárok neměli. Skončili tehdy daleko pod hranicí volitelnosti se skromným ziskem jen jednoho procenta. Kromě zdrojů z členských příspěvků jsou teď odkázáni mimo jiné na crowdfundingové kampaně.
Je až s podivem, s jak tristními výsledky se čeští zelení politici a političky ve volbách už několik let umisťují. Historický úspěch zaznamenali v roce 2006, tedy v době, kdy Zelené paradoxně připomínali úplně nejméně za celou dobu své porevoluční existence. Uvnitř strany jako by bylo něco dlouhodobě nefunkčně nastavené.
Ani v době extrémní nespokojenosti s vládou k sobě totiž nedokážou přilákat relevantní počet příznivců. Samotní členové si přitom neviditelnost své strany evidentně užívají – na svém sjezdu začátkem března totiž vložili důvěru do staronových spolupředsedů Magdaleny Davis a Michala Berga. Zvolit si stejné vedení, se kterým už čtyři roky oscilujete kolem dvou procent, zní přesně jako recept na úspěch.
Elektorát, který by o volbě Zelených uvažoval, stejně nakonec „vcucnou“ silnější Piráti s méně dogmatickými postoji třeba v klimatické politice. Pirátské voliče, kteří nesouhlasí se vstupem či setrváním Pirátů v pětikoaliční vládě (předně kvůli některým hlasitým konzervativcům z ODS a KDU-ČSL), úspěšně konejší „rebelské“ křídlo strany ztělesněné zejména europoslaneckou klikou. Ani tací tudíž nemají tendenci k zelené alternativě ve velkém přebíhat.
Zelení pro frustrované vládní voliče zkrátka nepředstavují alternativu, ačkoliv politiku dělají poctivě. Jsou pracovití, transparentně financovaní, aktivní na sítích, přijímají pozvánky do všemožných debat a rozhovorů, nebojí se střetávat se s názorovými oponenty. Ke svému neštěstí ale vystupují pro většinovou společnost příliš radikálně a jako neschopni uzavírat kompromisy. Více než jako relevantní politická síla stále platí spíše za nadšence.
Každým zveřejněným průzkumem a hlavně každým sčítáním hlasů po úplně jakýchkoliv volbách se už několik let ukazuje, že po Zelených v Česku chybí poptávka. Jejich úspěch v evropských volbách, do kterých už zbývá jenom něco málo přes padesát dnů, by proto znamenal velké překvapení. A nejvíc pro ně samotné.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
