Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Co se to propána na Slovensku zase děje a kam až to může dojít?
Je fascinující sledovat, jakou rychlost dokázal Robert Fico a jeho vláda zařadit v posledních týdnech při destrukci demokracie – a že se zrovna nezdržoval už od chvíle, kdy na konci roku 2023 znovu po vítězných volbách převzal moc.
Teď je země na naší východní hranici ve stavu, kdy o občanských protestech na náměstích Fico mluví jako o „pokusu o státní převrat“ organizovaném a financovaném pochopitelně ze zahraničí. Rétorikou roku 1988 vyhrožuje „republiku si rozvracet nedáme“, což přesně dělá den za dnem sám.
Konec legrace – tohle člověk čeká od běloruského prezidenta Lukašenka, ne od předsedy vlády členské země EU a NATO. (Vyčerpávající souhrn všeho, co se v uplynulých dnech na Slovensku stalo, si poslechněte v pondělní epizodě podcastu 5:59.)
Fico si vždycky zakládal na image silného a rozhodného vůdce a při vzpomínce na naše jediné osobní setkání v březnu 2017 na sjezdu ČSSD v Brně musím potvrdit, že to fungovalo.
Jenže teď na Slovensku vládne jiný Fico – nemá už 40 procent jako v roce 2012, kdy byl schopen složit sám jednobarevnou vládu s většinou v parlamentu. Dnes už zřejmě není schopen složit žádnou většinovou vládu, protože ta jeho stávající o většinu minulý týden přišla. A to se kvůli jejímu vzniku na podzim 2023 spojil nejen se stranou Hlas, což je v podstatě sestava odpadlíků z jeho Směru, které kdysi odvedl dnešní slovenský prezident Peter Pellegrini.
Pro pochopení současného dění na Slovensku je podstatnější Ficův druhý koaliční partner, Slovenská národní strana – kdysi nacionalistická politická strana, dnes volné sdružení vlivných internetových pošuků vyžívajících se v konspiračních teoriích.
Jeho nejviditelnějšími představiteli jsou předseda strany a bojovník s flaškou vodky a překážejícími semafory Andrej Danko a ministryně kultury Martina Šimkovičová, kterou jsme ve Šťastném pondělí charakterizovali jako „spojení Jaroslava Foldyny a Barbie v základní výbavě“.
I s jejich pomocí Fico patrně usoudil, že veřejnou debatu nejlépe ovládnete, pokud její legitimní součástí, navíc pokrytou autoritou „vládních představitelů“, učiníte cokoliv a kohokoliv – třeba vládního zmocněnce pro vyšetřování pandemie covidu a dlouholetého parťáka Šimkovičové Petera Kotlára, který s vážnou tváří tvrdí, že očkování vede ke změně DNA.
Nebo známého antisemitu a neonacistu Daniela Bombice, kterého teď mají úřady Velké Británie, kde se několik let skrýval, vydat ke stíhání na Slovensko. V jeho webovém pořadu v minulosti vystupoval nejen sám Fico, ale třeba i ministr vnitra a předseda vládní strany Hlas Matúš Šútaj Eštok.
V téhle atmosféře „všechno je možné“ se Ficovi daří nejlépe. Do světa vypouští jednu konspirační teorii za druhou, padají v nich slova jako „zahraniční poradci“, „gruzínské a ukrajinské brigády“, „ze zahraničí financované nevládky“ a samozřejmě Soros, protože tenhle ďábel nesmí chybět v žádném podobném příběhu. Zvlášť když skoro polovina Slováků loni ještě věřila, že se 94letý americký byznysmen a filantrop pokouší zpestřit si důchod ovlivňováním současné slovenské vlády.
Ficova taktika je z české perspektivy až zoufalá, jenže se proti ní obtížně brání. Člověku se chce jen dokola opakovat: „Počkejte, nemůžete přece s vážnou tváří pronášet tyhle absurdní nesmysly a prohlašovat občanské protesty za státní převrat, když jste sami v opozici svolávali demonstrace, nazývali na nich prezidentku Zuzanu Čaputovou ‚americkou ku*vou‘ a ponoukali lidi, ať vezmou vidle a lopaty a vyrazí směrem k parlamentu.“
Odpověď bude pronesena s vážnou tváří: „To jsou informace Slovenské informační služby.“
Zkusíte to ještě jednou: „Myslíte tu Slovenskou informační službu, kterou řídí syn poslance vaší strany Gašpara?“
Co uslyšíte? „Slovenská informační služba je vysoce respektovanou zpravodajskou službou spolupracující s podobnými agenturami členských států NATO i EU.“ Což vás zrovna neuklidní, ale co se na to dá říct?
Fico zavřel svou mysl a celé Slovensko v nekonečném proudu paranoidních myšlenek, které sice nijak nedokazuje, ale vy je nemůžete vyvrátit ani potvrdit. A hlavně: Iniciativu stále drží on. Co když pozítří řekne, že se Ukrajina spolu se Sorosem a Bolkem Polívkou rozhodla bombardovat Slovensko? Nestane se to, ale jeho věrní voliči mu to budou věřit a ještě ocení, že tomu pravděpodobně včasným varováním zabránil.
Slovenská demokracie se v roce 1998 dokázala s velkou dávkou štěstí ubránit Vladimíru Mečiarovi, který se ji snažil v předchozích čtyřech letech v podobně bizarní koalici se SNS a Sdružením dělníků Slovenska doslova ukrást. I on předváděl neuvěřitelné věci, i on vyhrožoval svým politickým protivníkům, i on zneužíval zpravodajskou službu, která tehdy dokonce unesla prezidentova syna Michala Kováče mladšího. I za Mečiara mířilo Slovensko do mezinárodní izolace.
Ale i Mečiar nakonec prohrál volby, s nedůstojnou plačtivostí zazpíval před kamerami poslední píseň „Neublížil som“ a už se nikdy nevrátil. Slovenští demokraté doufají, že to s Ficem dopade stejně, a my bychom jim v tom měli držet palce. Slovenský předseda vlády ovšem zrovna teď vypadá, že se nachází ve stavu, kdy je připraven vzít s sebou do tmy i celou zemi.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
