Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Pokud si v poslední době kladete otázku, jakým tématem by se měla Sněmovna ve zbylých pár týdnech do konce své strastiplné existence v tomto volebním období zabývat, jistě vás také napadlo, že by to téměř 36 let po listopadu 1989 měla být problematika propagace komunismu.
A tak se tři koaliční poslanci Martin Dlouhý (TOP 09), Šimon Heller (KDU-ČSL) a Marek Benda (ODS) rozhodli, že by v trestním zákoně měla být propagace komunismu postavena na roveň s propagací nacismu a mělo by za ni hrozit až pět let vězení.
V zásadě proti tomu asi nic nemám. Pokud tedy zapomenu, že něco dost podobného máme v našich zákonech asi tak 35 let a úplně jsem si nevšiml, že by tenhle paragraf plnil věznice nebo aspoň soudní síně.
Není to úplně nepochopitelné v zemi, kde již na konci tohoto roku budeme mít znovu nejen prezidenta, ale dost pravděpodobně i premiéra, kteří byli oba 17. listopadu 1989 členy KSČ. Což se stane poprvé od 10. prosince onoho roku 1989, kdy na funkci rezignoval prezident-kolaborant Gustáv Husák.
Jenže na konci roku 2025 budeme zase v trochu jiné situaci. Komunistická strana Čech a Moravy může být teprve třetí stranou od roku 1990, které se podaří návrat do Sněmovny poté, co z ní vypadla (první byli Zelení v roce 2006 a druzí lidovci v roce 2013). Je to myslím docela poučné.
Když se komunisté v roce 2021 po více než 30 letech očekávání konečně nedostali přes pětiprocentní hranici, byl to pro mnoho lidí další milý bonus k celkovému volebnímu výsledku, který odstavil od moci Andreje Babiše. Po čtyřech letech jsme v situaci, kdy si to celé možná znovu zopakujeme: Babiše i komunisty.
Pokud mají koaliční politici pocit, že s tím nemá nic společného jejich výkon v tomto volebním období, přejeme příjemný spánek a klidně podejte ještě několik podobných návrhů, určitě to pomůže.
Jen bych k tomu podotkl, že to na volební výsledek KSČM patrně nebude mít zásadní vliv. Zvlášť, když už i Kateřina Konečná přišla na to, že dráždit společnost otevřenými odkazy na hanebnou stranickou minulost není ta nejlepší taktika. Proto se dnes komunisté schovávají pod značkou „Stačilo!“ a docela dobře jim to funguje.
Tam, kde komunisté loni v krajských volbách kandidovali pod svým tradičním názvem, vyhořeli (přesně řečeno v Karlovarském kraji). Všude jinde své krajské zastupitele mají, s výjimkou Liberce, kde jim k překonání pětiprocentního kvora chyběla setina procenta.
Pojďme si říct, jak to je. Šance velkolepě zakázat komunistickou stranu v této zemi definitivně vzala za své na jaře 1990, když jsme velkoryse povolili účast ve svobodných volbách KSČ, která velkoryse změnila své logo z hvězdy na třešně a dál už nic. Byla to cena za poklidné předání moci na konci roku 1989 a výraz přesvědčení, že do pár let komunisté prostě vymřou.
V roce 1991 pak mladá demokracie usoudila, že se přece jen musí bránit těm nejhorším kolaborantům s předchozím okupačním režimem, a Federální shromáždění přijalo lustrační zákon, který zjednodušeně řečeno zakazoval prominentům KSČ a udavačům Státní bezpečnosti práci ve státní správě.
Měl platit pět let. Nikdo si tehdy nemyslel, že po 35 letech budeme vážně řešit, jestli není nutné jej nejen dál využívat, ale dokonce ještě zpřísnit. Tento nápad Ministerstva vnitra pod vedením předsedy STAN Víta Rakušana zaměřený na Andreje Babiše a oznámený slavnostně v září 2022 padl letos na jaře definitivně pod stůl. Naštěstí.
Na podzim 2025 pravděpodobně znova zjistíme, jak moc téma „kde jsme kdysi žili a kdo za to může“ zajímá veřejnost. Myslím si, že by jí to opravdu zajímat mělo – je to úkol pro školy a další vzdělávací a osvětové instituce.
O účelnosti využití trestního nebo lustračního zákona jsem v tomto směru bohužel přesvědčen čím dál méně. Působí to jen jako slabost, i když by si ti, co s těmito nápady možná v dobré víře pořád přicházejí, přáli opak.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
