Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
O velké překvapení nejde. Otázkou ale zůstává, proč se tento desperát na návštěvu východní despocie vydal. Něco mi říká, že baletní představení v Bolšom těatre tím důvodem asi nebude.
Dlouhá léta ve svých pořadech profesionálně plete hlavy milionům Američanů. Příliš očividně nadržuje Trumpovi a Putinovi a zkrátka si vymýšlí tak moc, až ho jednoho dne přestali vydržovat dokonce i na stanici Fox News. (Mimochodem, tohoto náhlého konce angažmá hluboce litoval i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov).
Po odchodu z konzervativního televizního ráje začal Carlson šířit moudrost prostřednictvím videí na Muskově síti X. Představte si názory blogera Vidláka, ovšem na poměry své vlasti s dosahem alespoň Jindřicha Šídla (promiň, Jindřichu).
Tak bychom mohli ve stručnosti charakterizovat mediální dráhu Tuckera Carlsona. Teď kalifornský „politický komentátor“ přiznal barvu a dorazil tam, kam patří – do Moskvy.
Carlson se jako šiřitel ruské propagandy osvědčil. Ještě během Trumpovy éry s posměchem odrážel jakákoliv obvinění, že by s výsledkem amerických prezidentských voleb v roce 2016 měla co do činění ruská vláda. Poté se u ruského vedení jistě blýskl, když hned v první epizodě svého pořadu na síti X rezolutně prohlásil, že Kachovskou přehradu si do vzduchu vyhodili sami Ukrajinci.
Prezidenta Zelenského pozurážel výrazy jako „upocenec“ (sweaty), „krysák“ (rat-like) nebo „Bidenova loutka“. Byl by zázrak, kdyby se do Carlsona s tak působivým portfoliem v Kremlu nezamilovali, takže se jistě shodneme, že komentovanou prohlídku hlavního města si za tu dřinu zaslouží. Nebo je to celé ještě jinak?
Po zjištění, kde se známý moderátor nachází, začala média ihned spekulovat, zda si do Ruska nepřijel pro rozhovor se samotným Putinem. Carlson domněnky nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Vzkázal jen strohé: „Uvidíme.“
I kdyby ale takový rozhovor skutečně vznikl a následně byl někde odvysílán, pravděpodobně bychom se stejně nedozvěděli vůbec nic nového. Jaká šokující odhalení by asi tak mohl přinést předem pečlivě nazkoušený přátelský pokec o domnělé defašizaci sousedního národa? Ne, na to opravdu nejsme zvědaví.
Pokud ale Carlson na své exkurzi interview s diktátorem nakonec nepořídí, bylo by od vedení státu fér mu jako cenu útěchy alespoň konečně oficiálně přiznat funkci „Dmitrij Peskov pro zbytek světa“.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
