Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Pokud se v tomto povelikonočním čase chcete opravdu dobře pobavit, měl bych jeden tip. Podívejte se někdy na výkony Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP), této nikoliv bezvýznamné politické neziskovky, která svůj čas a úsilí investuje do obrany svobody slova, kdekoliv je na světě ohrožena. S několika malými výjimkami, na které obvykle bohužel nezbydou síly.
Jde třeba pravidelně o Rusko, Maďarsko, Slovensko a podobně vzorově svobodné země, kde se žádné tendence k omezování svobody slova vůbec neobjevují. V Rusku nejspíš proto, že tam žádná není, ale člověk ani jedna parta dobrovolníků nemůžou zvládnout sledovat všechno.
V minulých dnech se SOSP zadařilo hned několikrát. Kupříkladu šířením „informace“ o údajném sexuálním skandálu britského premiéra Keira Starmera, který je ovšem establishmentem tak dobře utajen, že o něm zatím nepsal ani krvelačný pravicový britský bulvár, který by labouristovi Starmerovi nejradši vyškrábal obě oči, i když tenhle příběh běží po sociálních sítích už asi dva měsíce.
Je zvláštní, že se tahle ničím nepodložená „informace“ objevila zrovna ve chvíli, kdy se Británie postavila do první řady „koalice ochotných“, tedy zemí, které hodlají podporovat Ukrajinu proti ruské agresi i ve chvíli, kdy si Vladimir Putin už otevřeně z Donalda Trumpa dělá jen legraci.
Asi bych uměl docela přesně původ téhle „aféry“ rozklíčovat, ale dnes by mi bohužel nezbylo místo na druhý fantastický výstup téhle party. Před deseti dny se analytička SOSP Natálie Vachatová rozhovořila na Rádiu Universum o mimořádně oblíbeném tématu bojovníků za svobodu, kterým se stala nedávno prezidentem Trumpem zrušená americká vládní agentura USAID. Pro ty, co snad ještě netuší, o co jde: USAID je… to je příliš složité, prostě něco jako Soros (čti „Séreš“), akorát státní.
Vachatová zjistila, že peníze z USAID šly v minulosti i do české humanitární organizace Člověk v tísni. Je to solidní investigativní výkon – pokud neumíte používat třeba Seznam nebo Google a nezadáte do nich slova „USAID“ a „Člověk v tísni“. Pokud to ovšem zvládáte, šokovaně po pěti sekundách práce zjistíte, že tuhle třaskavou informaci o sobě samozřejmě zveřejnil sám Člověk v tísni.
Tím ovšem ohaře ze SOSP nijak nezmátl. Ti totiž vypátrali i to, že Člověka v tísni kdysi v roce 1994 spoluzakládala Česká televize, což se později v roce 2007 snažila lišácky zakrýt tím, že z názvu organizace zmizela slova „společnosti při České televizi“. Smůla, bastardi, i tenhle pokus o zametení stop dokázala SOSP vystopovat.
Nejpozoruhodnější část interview Natálie Vachatové s moderátorkou Martinou Kociánovou cituji přímo z FB stránky SOSP, aby si snad někdo nemyslel, že jsem to musel pracně fabulovat – takže ano, tohle tam opravdu zaznělo: „Ale pak je tu průnik do umění, kdy oni financují např. filmy… festival Jeden svět, a to je Člověk v tísni… Máme tady film Pan Nikdo proti panu Putinovi, dokument s jasně protiruským zaměřením…“
Náš americký kolega John Oliver obvykle v tuhle chvíli nechá publikum do sytosti vysmát, předstírá, že tomu také sám obtížně věří, a pak řekne něco jako „co to do prd**e melete?“ A pak to přítel John pro úplnou srozumitelnost celé zopakuje jen s několika podrobnostmi, což hned také udělejme:
„Na českém festivalu o lidských právech byl s velkým úspěchem uveden film natočený ruským učitelem Pavlem Talankinem o tom, jak se odmítl podvolit ruské válečné propagandě vyžadované i po učitelích základních škol. Film režíroval dánský dokumentarista David Borenstein, podílela se na něm řada evropských mediálních a kulturních institucí včetně české produkční formy Pink, což se můžete dočíst tady. Světovou premiéru měl na prestižním americkém festivalu Sundance, kde získal zvláštní cenu poroty. Shame on you, učiteli Talankine, tohle není angažované umění, které Kreml potřebuje.“
Asi se shodneme, že takový dokument je rozhodně něco, proti čemu musí SOSP ze všech sil protestovat, protože – ano, kdo najde jeden jediný důvod, proč by měl film o svobodě slova v Rusku kohokoliv v Česku znepokojit, ať se přihlásí v centrále SOSP. Existuje nemalá naděje, že ještě letos dokáže zabodovat v druhém ročníku Cen za svobodu projevu, které organizace uděluje – mimochodem, rozhoduje o nich porota v čele s nominantem hnutí ANO v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání Vadimem Petrovem.
Kopii přihlášky doporučuji poslat na ruskou ambasádu v Praze. I když není úplně jisté, že si to tam někdo přečte, vzhledem k tomu, že někdejší hnízdo ruských rozvědčíků je čtyři roky po vrbětické kauze stále poloprázdné – a snad to tak i nějaký čas ještě zůstane. Zbylý personál ale jistě ocení, že i v Česku se v dubnu 2025 najde skupina upřímných přátel, kteří se nesmíří s uváděním „filmů s jasně protiruským zaměřením“.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
