Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Jistě, třetí místo pro Filipa Turka (a jeho chuťový ocásek v podobě zbytku kandidátky Přísahy a Motoristů) je překvapivé, stejně jako tolik hlasů pro koalici Stačilo! Pokud se chcete pobavit, zkuste si představit, jak se teď musí tvářit Jindřich Rajchl, který v lednu poslal plánovanou koalici svého hnutí PRO s KSČM Kateřiny Konečné k šípku. Gratulujeme k hezkým dvěma procentům.
Co by ovšem už opravdu nemělo být žádným překvapením, je výsledek Pirátů a STAN v čele s Danuší Nerudovou. Po prvním kole prezidentských voleb jsem tento stav pojmenoval PirSTAN–Nerudová efekt (a doufám, že se tento termín i s přiřazením autorství dostane do učebnic politologie). Tenkrát jsem to myslel spíš jako legraci, ale ono na tom očividně něco bude.
Pojďme si to vysvětlit. V říjnu 2021 kandidovali Piráti a Starostové v koalici, které průzkumy ještě těsně před volbami předpovídaly kolem 20 % hlasů. Výsledek: 15,6 %. V lednu 2023 kandidovala na prezidentku Danuše Nerudová a její preference se rovněž těsně před volbami pohybovaly mezi 20–25 %. Výsledek: necelých 14 %.
A konečně naše aktuální eurovolby, ve kterých měli Piráti a STAN podle průzkumů dostat dohromady opět 20 % (ať už se přelévala jednotlivá procenta k jedné, či druhé z těchto stran).
Výsledek, jak už jistě správně tušíte, byl ani ne 15 %. Jedná se zkrátka už o třetí volby v řadě, kdy tento kout politického spektra (kam si, datoví vědci prominou, bez zevrubnější analýzy dovolím hodit Piráty, STAN i Nerudovou) získal mnohem méně hlasů, než se od něj očekávalo.
Pro nás komentátory je extrémně zajímavou otázkou, proč se průzkumy už poněkolikáté v řadě výrazně sekly. Existují vlastně jen dvě možná vysvětlení: Buď tyto městsko-liberální strany z libovolného důvodu nadhodnocují a jejich voliči existují de facto mnohem víc na papíře než v reálu (zajímavé ale je, že u Spolu se průzkumy trefují celkem přesně).
Nebo jsou politici v této části spektra odborníci na podělávání závěrů volebních kampaní, které už výzkumné agentury ve svých prognózách ani při sebevětší snaze nezachytí. Při letmém pohledu na závěrečnou debatu Danuše Nerudové s Filipem Turkem by měl člověk chuť přiklonit se k druhému vysvětlení.
Pro všechny strany tohoto typu jde každopádně o dvojnásobné varování, protože evropské volby jsou naopak ty, kde by měly nad očekávání uspět – vzpomeňte si třeba na 14 % pro Piráty v roce 2019 oproti letošním šesti. Zvlášť oni by si tak měli začít pokládat otázku: Kde sakra jsou ty desetitisíce voličů, které nám ve všech nedávných volbách průzkumy slibují a kteří se nakonec neukážou?
Na rozlousknutí této záhady si mohou najmout třeba Marcela Kolaju. Tuším, že ten teď bude mít celkem hodně volného času.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
