Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
A už je to zase tady. Příběh je vcelku jednoduchý. Lidovecký poslanec Šimon Heller (ano, to je ten, co na téma gay svazků pronesl nezapomenutelnou moudrost „hovězí je hovězí a kuřecí je kuřecí“, haha) navrhl na státní vyznamenání dlouholetého frontmana Sudetoněmeckého krajanského sdružení (česky „landsmanšaftu“) Berndta Posselta.
Není samozřejmě jisté, že pan Posselt metál v říjnu od prezidenta Pavla dostane, spíš bych si tipnul, že ne, i když i prezident loni na návštěvě v Bavorsku ocenil Posseltův přínos na zklidnění česko-německých vztahů.
Nicméně v českých vlasteneckých kruzích vypuklo po Hellerově návrhu obvyklé zděšení zvolna přecházející k návrhům na všeobecnou mobilizaci. Mdloby se jako obvykle, když slyší spojení „sudetští Němci“, pokoušely o Jana Zahradila z ODS. Hlavní roli si ale pro sebe tentokrát uzmul předseda SPD Tomio Okamura: „Pan Posselt a jeho organizace jsou pohrobci německých nacistů, lživě přepisují dějiny a usilují o vrácení majetku v ČR po právu zabaveného tak jako jinde v Evropě na základě postupimské dohody,“ řekl Okamura Seznam Zprávám.
Ano, šlo by to vyřídit jednoduše a prostě Tomio Okamuru ignorovat. Nicméně tahle situace je natolik pikantní, že se hodí k tomu něco dodat. Ano, v české politice skutečně existují jedinci, kteří se – abych použil jejich slovník – paktují s mentálními „pohrobky nacistů lživě přepisujícími dějiny“. A jedním z nich je osobně Tomio Okamura.
Jeho SPD zasedá v jedné frakci Evropského parlamentu s německou AfD – Alternativou pro Německo. A Okamura se ani nijak netají osobním přátelstvím s jedním z jejich lídrů, poslancem Bundestagu Petrem Bystroněm, mužem, který nerad přijímá příliš velké bankovky z ruských trezorů.
AfD, podle průzkumů dnes druhá nejsilnější německá strana, kterou zároveň kvůli extremistickým tendencím dlouhodobě sleduje německá tajná služba, dlouhodobě žádá zrušení Benešových dekretů, což už je dnes v podstatě mrtvé téma i pro většinu „sudetoněmeckých politiků“ včetně Posselta. Co na to Okamura, který nám naposledy loni v listopadu dramaticky sliboval, že SPD prolomení Benešových dekretů nikdy nepřipustí?
Tím ovšem jízda Okamurových německých přátel historií zdaleka nekončí. Spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová loni na otázku, proč neslaví vítězství nad nacismem, odpověděla stručně: „Nechtěla jsem oslavovat porážku své vlastní země.“
A šéfka stranického think tanku Desiderius-Erasmus-Stiftung Erika Steinbachová ji vzápětí doplnila: „Spojenci nechtěli Německo osvobodit, ale spíše ho porazit. A udělali to důkladně, v rozporu s veškerým mezinárodním právem.“
No. Kdyby byl Tomio Okamura ochoten odpovídat na nějaké ty nepříjemné otázky, pravděpodobně bychom se dozvěděli něco o tom, že zrovna s tímhle názorem SPD samozřejmě nesouhlasí, prosím vás, SPD byla vždycky antifašistická, jo, vy prolhané špíny ze Seznam Zpráv, ale my se ho ani ptát nebudeme, protože není na co.
Tomio Okamura si ve skutečnosti ani nic opravdu nemyslí, v nic nevěří, jen ochotně kdykoliv plácne cokoliv, co mu napoví jeho populisticko-xenofobní instinkt.
Nedávný sjezd Okamurovy SPD poctili svou návštěvou, respektive zdravicí bývalí čeští prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus – dva politici, kteří na sudetoněmecké kartě a Benešových dekretech postavili několik svých volebních kampaní. Ano, je to stejný Václav Klaus, který se už v roce 2016 prohlásil za fanouška AfD a stranu naposledy podpořil na předvolební akci ještě loni.
Tomio Okamura má velké učitele.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
