Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Podzim se snad už konečně překulil do své nejkrásnější fáze. Když jsem jel v sobotu odpoledne vlakem, poslouchal Nicka Cavea a černé mraky, z nichž lehce poprchávalo, visely jen kousek nad zemí, věděl jsem, že přichází ta část roku, v níž je nejjednodušší být opravdu šťastný.
Zvlášť když se přidají i další důvody.
Člověk se rád ujistí, že je svět v některých ohledech stále v pořádku a některá pravidla platí. Třeba ta, podle nichž to chodí na české vlastenecké scéně.
Strávil jsem část nedělního večera u pravidelného facebookového vysílání Jindřicha Rajchla, muže, který už sám sebe vidí jako příštího předsedu vlády nebo aspoň místopředsedu a ministra pro národní očistu. Jen se mu u toho malinko rozpadá jeho ambiciózní politická strana PRO, která v průzkumech skutečně NEZÁVISLÝCH agentur atakuje hranici 25 procent volebních preferencí a u těch ostatních zhruba dvou procent. Ze strany odcházejí její někdejší spoluzakladatelé, a dokonce předsedovi kdysi nejbližší spolupracovníci a přátelé.
V Rajchlově vysílání je znova úplně všechno. Což nám umožňuje tak nějak obecněji popsat, jak to v tomto tmavém koutě české politiky pravidelně chodí – a jak to končí.
Velké ego si založí stranu, často poté, co zjistí, že se ve své dosavadní straně, kterou si předtím založilo jiné Velké ego, už s nikým nesnese nebo ho prostě někam nezvolí. (Nechme teď stranou, z čeho se všechny tyhle nové strany platí. Samozřejmě to jsou dobrovolné příspěvky statisíců občanů, kteří touží konečně najít svou vysněnou politickou reprezentaci a kteří si ze stávající nabídky už prostě nemohou vybrat. Mrk.)
Velké ego by nejradši ve své nové straně, která se od té staré obvykle liší pouze názvem a o něco přiostřenější rétorikou, bylo úplně samo. Což ovšem nejde. Takže si začne vybírat lidi, o kterých předpokládá, že jsou celí bez sebe nadšením, že mohou jeho egu sloužit, protože jejich ego a zásluhy jsou mnohem menší.
Velké ego řídí svou novou stranu osvědčenou kombinací výhrůžek a korupce, tedy přesně tím stylem, jímž my ostatní vychováváme své děti a Andrej Babiš řídil celý stát.
Menší ega po nějaký čas plní spolehlivě svou úlohu a nepouštějí se do větších akcí. Občas se jim stane, že od Velkého ega dostanou povolení vystoupit na jejich demonstraci, kde jim publikum rozpumpované Velkým egem a několika panáky zdvořile zatleská. Malá ega tím povyrostou a začnou přemýšlet, jestli mají chuť dál sloužit Velkému egu, které jim dává celkem nepokrytě – a občas i zaslouženě – najevo, že jsou to bezvýznamní pitomci, kterými pohrdá, protože bez něj ani nenajdou v Praze cestu z nádraží na Václavské náměstí.
Menší ega si myslí, že když se spojí, budou mít větší šanci Velkému egu oponovat. Někteří se dokonce domnívají, že to je jejich právo, protože si přece odpracovali svoje a mají na úspěchu Velkého ega své zásluhy. To Velké ego jen přesvědčí o tom, že jsou to opravdu pitomci a ještě navíc nevděční.
Malá ega dospějí k názoru, že už se s Velkým egem nesnesou, a opouštějí stranu. Velké ego je promptně nahradí ještě o něco menšími egy a na rozloučenou, jako důkaz, že si jich opravdu vážil, je ukázkově poplive. Samozřejmě se u toho sám dojme: Jde po něm BIS a ještě má chřipku.
Cítí to všechno jako nůž vražený v zádech, ale ani tak nevěří všem fámám, co teď ze „spolehlivých zdrojů“ slyší, jako třeba že dvě menší ega budou kandidovat do europarlamentu za KSČM. To určitě není pravda. Rozumíte, určitě není pravda, že se jeho oponenti sčuchli s komunisty. Bylo by smutné, kdyby se ukázalo, že to tedy pravda je, vlastně je má stále rád, moc toho spolu zažili.
Velké ego ze sebe dokonce zvládne vytlačit na povel slzu. Zrazen, opuštěn. Až příliš pozdě ve své neskonalé dobrotě pochopil, jak se ho skupinka všehoschopných oportunistů pokusila zneužít. Je to pro něj životní zklamání, chtěl se na to všechno dokonce vykašlat, má to zapotřebí? Nikdy nechtěl být politikem, vždycky jen pomáhal lidem, na kterých mu záleží. A klidně by mohl politiku opustit, už zítra! Ale neudělá to. Od rána mu chodí stovky, tisíce zpráv, aby to nevzdával. Nevzdá to.
Malá ega opouštějí stranu. Zanedlouho v sobě jedno z nich objeví skutečně Velké ego. Zakládá novou, tentokrát už SKUTEČNĚ vlasteneckou stranu, v níž by byl nejraději sám, jenže to nejde, takže se obklopí lidmi, jejichž ego se mu zdá o něco menší, a slavnostně si slibují, že to tentokrát rozhodně nedopadne jako při té minulé strašné zkušenosti s Velkým egem. Kolotoč jede dál.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
