Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Ještě na jaře 2021 to vypadalo, že by si měl nejudatnější „babišobijec“ a lídr koaliční kandidátky Ivan Bartoš preventivně vybírat ministry a sobě premiérské sako. Jenže o pár měsíců později místo historického triumfu Piráti zchudli o 18 mandátů a nakonec rok před zdárným finišem oplakali všechny své stranické ministry a utekli z Fialova kabinetu.
Přitom mohli strávit docela fajn čtyři roky ve své komorní partě, kdyby si jen trochu víc vážili příležitostí, které jim voliči zdánlivým oslabením nadělili. Vždyť mohli po celé funkční období jezdit jedním společným osobním automobilem, hodovat u jednoho stolu, při troše fantazie čerpat výhod rodinných vstupných či si jeden po druhém vždy na rok zkusit šéfovat poslaneckému klubu. Místo toho zvolili válku.
Výsledkem celého jejich letitého počínání tedy je, že je teď úplně všichni koaliční i nekoaliční partneři ze srdce nenávidí a oni ještě o něco víc nenávidí je. Rozhodně to nejsou mimořádně přívětivé startovací podmínky pro somrování o hlasy voličů, kteří umějí napočítat alespoň do 101.
Na základě letmého pozorování politické scény a posledních průzkumů nyní skutečně neexistuje jediná relevantní strana, která by byla Pirátům jako koaliční partner dost dobrá. A podobně tato rovnice funguje i opačně – nedá se tvrdit, že by některý politický subjekt jakkoliv bažil po spolupráci s Piráty.
První nepřítel Pirátů se zrodil už ve volební noci 9. října 2021, kdy ve volebním štábu bryskně rozluštili záhadu brutálního debaklu. Kromě důvodného proklínání Babišova ANO, které si na nich pochutnalo ve vylhané kampani o ubytovávání uprchlíků v chatkách, Piráti začali plivat oheň na hnutí STAN, se kterým kandidovali ve dvojkoalici.
Ačkoliv žádný Pirát nikdy nepředložil důkaz o oné domnělé „kroužkovací kampani“, tedy neférovém tažení Starostů, kteří měli za zády svých tehdejších parťáků škemrat o preferenční hlasy, jsou rány, které se nehojí. Možná už se mezi sebou znesváření poslanci na malostranských chodbách alespoň zdraví, ale STAN je pro jistotu navždy na blacklistu.
Po handrkování se s bruselským křídlem strany, zda do středopravicové vlády vůbec vlézt, v sérii prodělaných křivd pokračovali dál. Poté, co Fiala strávil celé léto popoháněním Ivana Bartoše, aby laskavě doručil digitalizované stavební řízení, premiérovi se svěřencem pro digitalizaci jednoho dne definitivně došla trpělivost a osudovým telefonickým hovorem zapříčinil velmi dramatický pirátský odchod z vlády.
Od loňského září se proto na seznamu soků Pirátské strany kromě opozičníků a STAN vyjímá i ODS, potažmo celá koalice Spolu. Je tady vůbec někdo, s kým by byli Piráti svolní spolupracovat? Ať počítám, jak počítám, pokaždé se doberu stejného jednoznačného výsledku – není.
Jedinou možností, jak vládnout, je aktuálně pro Piráty získat sólovou většinu, a nemuset se tak domlouvat vůbec s nikým. To se sice v české historii ještě nikdy nikomu ani zdánlivě nepovedlo, ale to nevadí, někdo zkrátka musí být první. Dejte tomu pár týdnů a se skromností jemu vlastní s touto myšlenkou lídr Zdeněk Hřib jistě vyrukuje na billboardy. Nic jiného mu totiž v obklíčení nepřátel nezbývá.
Pak se z Pirátů konečně stane ta pravá protestní strana, na kterou celé roky antisystémoví voliči čekají. A motto nejbojovnější kampaně všech dob už mají otestované: Pusťte nás na ně!
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
