Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Léto je jako Andrej Babiš, když vidí novináře Seznam Zpráv. Hrozně rychle utíká. Červenec je fuč a s ním tedy i polovina každoroční přestávky celého šťastného závodu.
Logicky si v týmu Šťastného pondělí každoročně vybíráme volno v období, kdy se celý svět kolem nás plánovaně na osm týdnů zastaví, v politice se vzhledem ke sněmovním i vládním prázdninám „stejně vůbec nic neděje“ a kdy se nejtřaskavějším společenským problémem stávají strastiplné výjezdy českých občanů k Jadranu.
I toto téma ovšem v posledních letech poněkud ztratilo na atraktivitě poté, co Chorvati nejdřív zákeřně přijali euro a potom ještě úplně nepozorovaně vlezli do Schengenu. Žádné chybování s kunami ve směnárnách, žádné hodinové kolony na chorvatské hranici, opravdu nuda. Snad jen kdyby připlul na Hvar žralok.
Minimálně červenec měl ovšem dost jiný charakter. Na jeden jediný měsíc se svět nejen navzdory našemu plánu nezastavil, ale naopak se stihlo stát na můj vkus tak nějak úplně všechno. Atentát na kandidáta na amerického prezidenta? Odstoupení kandidáta na amerického prezidenta? SPD, Trikolora a Rajchlovo PRO vstupující do koalice? Jančící lidovci při sledování zahajovacího ceremoniálu olympiády?
Tohle nesplňuje kritéria okurkové sezony. A tak jsem si během uplynulých pár týdnů už několikrát vážně položila otázku: O čem bychom psali a točili Šťastné pondělí, kdybychom neměli prázdninovou pauzu?
Horkým kandidátem pro překlopení do scénáře by se hned zkraje našeho volna jistě stal romantický příběh o vzniku nové frakce v Evropském parlamentu. Andrej Babiš podlehl toužebnému vábení z východu a ve snaze dopilovat před blížícími se sněmovními volbami na podzim 2025 svoji image perfektního národovce ochotně padl do náruče ostříleným evropským autoritářům. Plán velkého šéfa se ovšem nesetkal s pochopením u některých novopečených europoslanců z jeho hnutí.
Říká se, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. V hnutí ANO znají spíše verzi: Když Jardu Bžocha na kandidátní listinu píšou, pět let mezi macronovskými liberály v Renew mu slibují a pak ho s klidem předhodí Orbánovi a francouzským náckům.
Měla jsem slzy téměř na krajíčku, když jsem si v rozhovoru s mistrem v ragby a užívání eufemismů Bžochem přečetla, že mu členství v tomto – mimochodem vzhledem k absentování ve výborech zcela bezzubém – uskupení „nevoní“. Vyhlídky na nucenou spolupráci s xenofobními a hrdě proruskými kolegy vážně nevoní, to se shodneme. Začátečnická chyba, celá tahle euroštace, to nedopadne dobře, zeptejte se Teličky s Charanzovou.
A vzápětí se do nové partičky přidal ještě Filip Turek. Romantičnost příběhu v tomto úseku graduje. Odteď bok po boku každé ráno do práce hodlají chodit člověk, který dokázal téměř vyhrát volby na nekonečném opakování motta „zastavím Green Deal“ s člověkem, který ten samý Green Deal svým vlastnoručním podpisem za celou zemi závazně přijal.
Není až dojemné a hluboce inspirující, jak si i přes tyto „drobné“ názorové rozdíly k sobě oba pánové nakonec našli cestu?
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
