Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Třetí český prezident si ale stále říká o pozornost, naposledy knihou o „Spiknutí“ spočívajícím v úspěšné snaze lékařů Ústřední vojenské nemocnice zachránit mu na podzim 2021 život. Tohle dílko jsme už zrecenzovali v minulé epizodě Šťastného pondělí, takže tentokrát se můžeme zaměřit na jinou událost roku 2021, v níž Zeman jako obvykle sehrál ostudnou roli.
Mluvíme o ruském útoku ve Vrběticích, respektive o odhalení, že za dvěma výbuchy na podzim roku 2014 stála ruská rozvědka GRU. O sedm let později, v době, kdy se země vzpamatovávala z nekonečného zimního lockdownu, to premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili na dramatické večerní tiskové konferenci v sobotu 17. dubna.
Nechme teď stranou detaily. Ministr vnitra Vít Rakušan tehdy v Otázkách Václava Moravce sdělil, že zhruba do měsíce policie a státní zastupitelství uzavřou vyšetřování, takže se patrně dozvíme o něco málo víc, než tušíme teď. Údajní pachatelé, proslavení ruští zabijáci Miškin a Čepiga, vyznamenaní krátce po útocích osobně Vladimirem Putinem tituly „Hrdinové Ruska“, se pochopitelně před český soud nikdy nedostaví.
Už dnes si ale každopádně můžeme být jisti, že akce Vrbětice patří mezi nejdůležitější momenty české polistopadové historie. Bez přehánění. Země, která si dvakrát zvolila svým prezidentem otevřeně proruského politika, si najednou dovolila vyčistit ruskou ambasádu, která fungovala jako zpravodajská centrála pro střední a východní Evropu, což sice věděly všechny polistopadové vlády, ale žádná nenašla způsob, jak to řešit. Pohled na kolektivně odlétající ruské „diplomaty“ z ruzyňského letiště musí dodnes v člověku vzbuzovat hrdost.
Česko se vzápětí ocitlo na prestižním seznamu nepřátel Ruské federace, tehdy ještě pouze dvoučlenném spolu s Američany. Tenhle úspěch jsme myslím málo ocenili – oficiálním nepřítelem státu, který se už chystal k útoku na Ukrajinu, jsme se stali mnohem dřív, než to bylo cool.
Z dnešního pohledu jsou samozřejmě pozoruhodné politické reakce na tehdejší odhalení. Za Babišovu vládu a tajné služby se postavili politici dnešní vládní koalice, na druhé straně pak zůstali ti, kteří „ruské stopě“ nevěřili nebo věřit nechtěli: předseda KSČM Vojtěch Filip, Tomio Okamura, Václav Klaus – a Miloš Zeman, který pochopil, že teď už se hraje vabank.
A tak v neděli 25. dubna 2021, po týdnu mlčení, pronesl v TV Prima svůj patrně nejhanebnější projev, jehož smysl byl jediný: Maximálně zpochybnit to, co národu sdělili Babiš s Hamáčkem.
Zeman, který se zmateně domníval, že pod něj jako pod vrchního velitele ozbrojených sil spadá i policie (nespadá, pochopitelně), v nejlepší tradici ruské propagandy „kdo ví, jak to všechno bylo, ničemu nevěřte“ vytáhl jakousi druhou verzi výbuchu způsobeného „neodbornou manipulací s výbušným materiálem“, což mu prý měla sdělit tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová.
Zeman věděl, že je v defenzivě, takže v projevu připustil, že by Rusko – „pokud je toto podezření oprávněné“ – muselo za útok zaplatit, třeba neúčastí v tendru na dostavbu Dukovan.
Nicméně klíčová byla až poslední pasáž projevu, v níž nešlo přeslechnout srozumitelnou výhrůžku: „Pokud naopak toto podezření bude vyvráceno, pak z toho vyplývá, že šlo o zpravodajskou hru, která může mít vážné důsledky pro náš vnitřní politický život. Počkejme tedy bez hysterie a spekulací na výsledky vyšetřování a potom teprve rozhodněme.“
Jenže svět za zdmi Lán už byl v tu dobu úplně někde jinde a „druhá verze“ zakopaná bezpečně pod zemí, čemuž mimochodem dost pomohl i premiér Babiš. Rosatom vzápětí vyletěl z tendru na Dukovany. Bylo jasné, že nejdůležitější úkol svého druhého volebního období – spolu se zpochybňováním všech důležitých institucí země a všeobecným rozesíráním čehokoliv – už Zeman nedokáže „doručit“.
Necelý půlrok před sněmovními volbami, kde měl mít ještě naposledy v rukou vývoj v zemi, bylo jasné, že Zeman politicky skončil. Že se pak ke všemu ještě přidalo prezidentovo zdraví, které ho den po sněmovních volbách v říjnu 2021 fakticky vyřadilo ze hry, je věc druhá.
Od dubna 2021, dva roky před faktickým koncem mandátu, se z Miloše Zemana stala v podstatě smutná (kdyby ho někdo chtěl litovat) osamělá figura, donucená nakonec v únoru 2022 dokonce i odsoudit Putinův útok na Ukrajinu. „Kdyby“, jak známo, nemají cenu, ale význam celého vrbětického příběhu vypadá v tomhle světle ještě úplně jinak.
V březnu 2023 opustil Miloš Zeman, patrně nejúspěšnější český polistopadový politik, definitivně úřad prezidenta a nastěhoval se do svého bungalovu v Lánech. Letos v září oslaví 80. narozeniny, k nimž mu již dopředu přejeme beze stopy ironie pevné zdraví a spoustu dalších let, během nichž si bude moci vychutnávat svou pověst muže, který toho sice dokázal hodně, ale to nejdůležitější nakonec naštěstí nezvládl: prodat Česko Moskvě.
Zpětně viděno, měli jsme dost štěstí.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
