Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Průběh letošních povodní se z pražských Holešovic hodnotí docela pohodlně. Nic se tu nestalo. Na rozdíl od roku 2002, kdy třetinu našeho poloostrova na pravém břehu Vltavy zalila voda a proměnila jej spolu se sousedním Karlínem v „město duchů“, jak znělo oblíbené dobové klišé.
Nebydlel jsem tu tehdy ještě, takže neumím posoudit, jak ke zprávám o blížících se deštích přistupovali starousedlíci, kteří ještě v gentrifikované čtvrti od těch dob vydrželi. Každopádně jsme všichni mohli najít důvody k jistému klidu: Holešovice chrání už skoro 20 let protipovodňové zábrany, které jsme sice ještě nikdy pořádně naštěstí nevyzkoušeli, ale asi věříme, že k něčemu byly.
Což sice není žádná jistota, ale aspoň něco. A mám dojem, že kolektivní pocit, že stát, jeho úřady, instituce a samosprávy dobře vědí, co dělají, co a jak organizují a jak informují, panoval v téhle zemi po celý uplynulý týden. Tedy od chvíle, kdy meteorologové oznámili, že se bohužel musíme chystat na třetí obří povodeň za posledních 27 let.
Jakkoliv mám obvykle tendenci suverénně hodnotit věci z rychlíku, neumím říct, že všechno všude fungovalo na 100 procent – ale z rychlíku to vypadalo, že tak minimálně z 84 procent ano. A i když jsem si to číslo právě vymyslel, kdy jste naposledy měli pocit, že tenhle stát funguje na 84 procent?
Četl jsem o víkendu na sociálních sítích mnoho postřehů, jaké štěstí máme, že v čele země právě v tuhle chvíli stojí – stejně jako v případě ruského útoku na Ukrajinu – tahle vláda, a ne kabinet v čele s Andrejem Babišem jako v době jiné mimořádné krize: covidu.
Pokud jde o Ukrajinu v únoru 2022 (a od té doby vlastně pořád), souhlasím a podepisuji – možná až časem doceníme, jak důležitou roli tady Češi sehráli, ten příměr s „boxováním ve vyšší váhové kategorii“ je docela výstižný.
Ale i když si člověk dovede živě představit, jak by spontánní Andrej Babiš s Karlem Havlíčkem možná osobně rozváželi pytle s pískem po Moravskoslezském kraji nebo to aspoň slibovali, přijdou mi úvahy, jak by se jeho administrativa vyrovnala s povodněmi, dost mimo.
Protože prostě přesně nevíme, jak by to vypadalo. Člověk by měl mít spíš tendenci věřit, že by stát a všechny jeho mechanismy fungovaly bez ohledu na to, kdo zrovna stojí v čele vlády. Vzpomínky na covidový chaos jsou sice stále živé, jenže po čtyřech letech bychom už mohli být schopni připustit, že na rozdíl od velké vody, kterou přece jen už z minulosti známe, byl neznámý virus, z nějž byl celý svět totálně vyděšený, přece jen jinou výzvou.
A jsme si opravdu jisti, že by tehdejší opozice, dnešní koalice, zvládla situaci lépe? Upřímně: Já při pohledu na dosavadní výkon Fialovy vlády až tak moc ne.
Ale hlavně se to už nikdy nedozvíme. Tedy doufejme, myslím, že válka, uprchlická vlna, energetická krize a povodně jsou na jednu vládu a nás ostatní už tak dost.
Současné povodně ještě nekončí a nikdo teď přesně neví, co všechno se bude dít, až voda klesne, jaký dopad to bude mít, včetně ekonomického. Každopádně v posledních dnech odvedlo ohromné množství lidí ve všech možných sférách společnosti mimořádnou práci, což je v podobných situacích docela obvyklé. A většina věcí, na které spoléháme, také opravdu fungovala. To vůbec není špatná bilance.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
