Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
V domácnostech s jednou televizí muselo být v sobotu večer dusno. Pražské fotbalové derby, hokejové utkání národního týmu proti Norům, galavečer miss a finále Eurovize. Podmínky přímo stvořené pro rvačku o ovladač.
Já jsem dala před sportem i soutěží v objektifikaci žen přednost hudebnímu klání. Eurovizi sleduji roky, hltám ji, a proto musím konstatovat, že švédské Malmö hostilo skutečně podivný ročník.
Každý květen se v době konání Eurovize vynoří skupina lidí, která tuto show odsuzuje a označuje ji přinejmenším za pokleslou zábavu. Je ale zajímavé, že internetoví komentátoři, kteří se proti Eurovizi vymezují nejhlasitěji a kteří se dušují, že by se v žádném případě na tuto přehlídku trapného nevkusu dobrovolně nedívali, shodou náhod znají o jejím průběhu nápadně mnoho podrobností.
Sice se možná tváří, že i pouhá existence této estrády je ohrožuje na důstojnosti, nicméně z rukávu se slovy „sice na to nekoukám, ale…“ zpravidla ihned vysypou postřehy o tom, kdo a proč by měl tentokrát určitě vyhrát.
Jsem eurovizní fanynka, ale v jedné věci musím s kritiky soutěže souhlasit. Ano, Eurovize samozřejmě je zpolitizovaná. Organizátor (Evropská vysílací unie, zkratka EBU) se tvrdošíjně schovává za masku apolitičnosti, ale letos se více než kdy dřív projevilo, jak chybné a naivní je hru na „jakože nic“ a geopolitické vakuum hrát.
Politiku přece logicky nelze z události, při které se na jedno místo sjede 37 delegací z různých zemí, vytěsnit. Politiky se nejde zbavit, obalamutit ji, zamknout do jiné místnosti, a až bude po všem, zase ji pustit zpátky.
Aby kontroverzí zejména s účastí Izraele nebylo málo, letos vůbec poprvé došlo k diskvalifikaci soutěžícího přímo v den finále. Na pódiu v Malmö se v sobotu večer nesměl předvést Joost Klein, reprezentant Nizozemska. EBU umělci zakázala vystupovat kvůli blíže nespecifikovanému incidentu, kterého se měl dopustit v zákulisí s kameramanem. Celý případ slovního napadení vyšetřuje švédská policie.
Zde se ovšem neztotožňuji s většinovým eurovizním publikem, rozhodnutím EBU opravdu dopálená nejsem a nic jako spravedlnost pro Joosta (#justiceforJoost) určitě nepožaduji. Kleinovi totiž připadlo jako dobrý nápad v létě 2022 odehrát koncert v Petrohradě. Pokud se po začátku invaze na Ukrajinu rozhodl dobrovolně překročit hranici Ruské federace, pak mu diskvalifikace z evropské soutěže rozhodně patří.
Česká reprezentace (zpěvačka Aiko s písní Pedestal) sice tentokrát do finále nepostoupila, což je škoda, ale berme to pozitivně. Alespoň nás Česká televize pro tento rok ušetřila živého komentáře v podání Jana Maxiána. A to určitě škoda není. Člověk holt nemůže mít v jeden rok všechno.
O následujícím 69. ročníku Eurovize zatím víme jen to, že jej v květnu 2025 pro zbytek Evropy a Austrálii a (pravděpodobně) i Izrael uspořádá jedno ze švýcarských měst. Můžeme doufat, že u nás mezitím dojde ke slíbenému navýšení koncesionářských poplatků a Česko se bude moci soutěže opět účastnit. Česká kulturní scéna má totiž zajisté světu co nabídnout, ale bez rozpočtu se to něco nabízí dost těžko.
A také se upřímně těším na další rýsující se eurovizní geopolitickou nehodu, která nás na švýcarské půdě určitě čeká. Nevěříte? Do soutěže se chce poprvé hlásit Kosovo.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
