Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Fascinující podívaná se naskytla všem, kteří v neděli večer naladili ČT24 v očekávání plodné debaty o klimatické změně a zelené politice v rámci nedávno uvedeného diskuzního pořadu Události, komentáře týdne.
Je to kuriózní formát, který by šel charakterizovat jako o něco kultivovanější Máte slovo. Prvním varovným signálem mohl být už výběr pozvaných mluvčích. V žádném případě nechci zpochybňovat úspěchy režiséra a scenáristy Václava Marhoula, přesto mi jeho kvalifikace v oblasti globálního oteplování a klimatické politiky nějak uniká.
Ale to nevadí, vždyť ne každý musí nutně být vystudovaný odborník, aby měl k tématu co kloudného říci. Bylo by ale třeba se vzdělat alespoň v úplných základech. Nikoliv jen povýšeně poučovat ostatní panelisty a diváky u obrazovek, navíc oproti vědeckému poznání poněkud upravenými čísly.
Kromě Marhoula ve studiu seděl také bývalý premiér a nynější představitel Energetického a průmyslového holdingu Mirek Topolánek. A tak se po skoro celé vysílání místo argumentování konkrétních legislativních kroků řešilo, zda už přeci jen nenastal čas přestat popírat vědecký konsenzus – tedy myšlenku, zda za klimatické změny náhodou nemohou i obyvatelé Země. Aspoň trošičku.
Podle výběru hostů ale nutně muselo jít o dramaturgický záměr. Vždyť expremiérův způsob diskuze o klimatu znají na Kavčích horách vzhledem k četným pozvánkám už určitě moc dobře. Bohužel Topolánkovo jednání s názorovými oponenty, ať na sítích, nebo v přímém přenosu veřejnoprávní televize, vykazuje často podobně nejapné znaky. Každého, kdo s ním nesouhlasí, se automaticky pokusí ponížit.
V druhé polovině programu se proto rozhodl názorovou oponentku, dvaadvacetiletou studentku a influencerku zaměřující se na komunikaci environmentální politiky Rozárii Haškovcovou, oslovit přede všemi familiární zdrobnělinou „Rozárko“.
Haškovcová ho ihned upozornila, že se na takovém častování nedohodli. Zmíněná pasáž pořadu se začala vystřižená rychle šířit po síti X. Načež i sám Topolánek usoudil, že bude strategičtější vznikající kauzu „Rozárka“ vysvětlit. Jenže oním vyjádřením ještě potvrdil, jak záměrně zdrobnělinu použil.
Scestný argument o babičce jmenovkyni nechme stranou, takže – ne, pane Topolánku. Že je žena o 50 let mladší, vás opravdu neopravňuje k tomu s ní jednat jako s dítětem. Expremiér chtěl Haškovcovou infantilní přezdívkou dostat v očích diváka do role naivní malé dívenky, která toho o světě ještě moc neví. A hlavně ji tím znejistit a vzbudit v ní pochyby, zda je rovnocenným partnerem v debatě.
Já jsem jen o půl roku starší než Rozárie Haškovcová. Také se veřejně vyjadřuji k politice, také prezentuji sebe i svoji práci. A vězte, že tyto triky známe všechny moc dobře. Koneckonců zrovna slavím výročí zmínky v jedné věhlasné komentátorské relaci na XTV. Moderátorovi Petru Holcovi jsem se tehdy znelíbila kvůli glose o výletu Tuckera Carlsona do Moskvy pro novou funkci.
Holec, než se pustil do obsahu mého textu, nejdříve zkonstatoval, že jsem mladá a usměvavá. A pak mi zasadil smrtelnou ránu kultovní větou: „Ta holčička je samozřejmě blbá. Usměvavá mladá – jednadvacetiletá, pracující a vysokou školu studující – přesto blbá holčička.“
S vrstevníky o sobě čteme, jak vzpurní a urážliví umíme být. Přitom těmi pravými podrážděnci jste tu celou dobu vy, pane Holče a pane Topolánku.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
