Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Milý učitel z jedné pražské střední průmyslovky mě pozval na besedu s jeho žáky. Strávili jsme spolu se skupinou asi sta maturantů téměř dvě hodiny debatou o českých médiích a o tom, odkud a jaký obsah s vrstevníky konzumují.
Nešla jsem tam se studenty pohovořit jako arbitr pravdy o stavu žurnalistiky v českých zemích, vždyť jsem starší jen o pár let a v redakci pracuji sotva tři roky. Po školách ani nechodím moralizovat. Stačí se rozhlédnout, abych viděla, že jako „tradiční“ média u mladých lidí na plné čáře prohráváme se sociálními sítěmi. Nejen na sledovanost, kliky a prodeje, ale hlavně na důvěru, kterou do svých infokanálů vkládají.
Taková je ovšem doba a vývoj nezastavíte. Žádný dvacátník už nebude každé ráno běhat do trafiky pro pořád stejný denní tisk, aby se z titulky dozvěděl, co se stalo před 24 hodinami. Zajímavý obsah má ihned na dosah, navíc spíš dává přednost sociálním sítím před zpravodajskými weby. Se studenty jsem tedy neřešila ani tak, kde a co sledují, čtou či poslouchají, ale spíše to, že je potřeba si vždy uvědomit, jaká je motivace daného člověka nám „jeho pravdu“ zprostředkovat.
Jeden z nich se mě zeptal, jestli jsem někdy sama viděla seznam témat, o kterých česká vláda v médiích nedoporučuje mluvit nebo jsou rovnou zakázaná. Jako příklad uvedl reportáž o ubytovávání ukrajinských uprchlíků na Plzeňsku na blíže neurčeném televizním kanálu. Zdálo se mu, že respondentovi někdo tendenčně zkrátil výpověď, aby nezaznělo něco důležitého.
Takovou otázku neodsuzuji a jsem ráda, že se před spoustou spolužáků nestyděl zeptat. Odpověděla jsem, že mohu s jistotou říct, že ve spolehlivých redakcích žádný takový seznam vládou zakázaných témat opravdu nevisí. A že kdyby snad hypoteticky takový přípis z vyšších míst přišel, může si být jist, že by se o politickém tlaku na média ihned dočetl na otvíráku Seznam Zpráv a všech dalších důvěryhodných médií.
Dodala jsem také, že jednu ze záruk, že se nic podobného nemůže nikomu povést provádět v širší míře, máme ve veřejnoprávní České televizi. Proto si ji přece platíme prostřednictvím koncesionářských poplatků, aby nebyla závislá jen na státním rozpočtu. Kladla jsem jim na srdce fráze o hlídacím psu demokracie a měla pocit, že jsem mladou generaci nasměrovala k myšlence, že transparentní a nezávislá ČT za sto padesát měsíčně stojí, jelikož její role je společensky nezastupitelná.
Tento blažený pocit mi vydržel zhruba pět minut. Jakmile jsem se po příjemné debatě se studenty podívala na telefon, vyskočila na mě smršť příspěvků od oprávněně pohoršených novinářů, které mnou před chvílí obhajovaná ČT odmítla vpustit na avizovanou tiskovou konferenci, kde měl ředitel Souček vysvětlit, jak je to s nátlakem rady na jeho odvolání. To přímo srší transparentností.
Tiskové oddělení ČT se snažilo z trapné situace vybruslit tím, že tiskovou konferenci v pasivně agresivním příspěvku na síti X dodatečně překřtilo na „osobní setkání generálního ředitele s médii“. To by ovšem oni vykutálení nevpuštění novináři nesměli mít uložené SMS, kde tentýž den ráno televize zamítnutou akreditaci sváděla na nedostatečnou kapacitu této – podržte se – tiskové konference.
Podrobnosti o této události a slovíčkaření o setkání a konferenci nejspíš k oněm maturantům zřejmě vůbec nedoputují. Kdyby ale i jen zlomek z nich postřehl existenci další z celé série podezřelých kauz kolem ČT, rozhodně to veřejnoprávní instituci na věrohodnosti nepřidá. A to je škoda.
Těším se, až budu zase na nějaké jiné střední škole vychvalovat ČT třeba před těmi studenty, kteří jsou k ní už teď mírně skeptičtí. Budu ji ráda hájit v krušné předvolební době, kdy se z její role stane jedno z témat kampaně, protože vím, že si to zaslouží i přes všechny mouchy, kterých jsou poslední dobou otravná hejna. A protože nechci žít v zemi, která by o takového kultivátora veřejné debaty přišla.
Jen jestli mohu snažně poprosit příslušné činovníky v ČT – neplánujte si zase na stejný den VIP dostaveníčka pečlivě předvybraných novinářů s ředitelem, to už by vypadalo fakt špatně.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
