Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Pamatujete, jak chtěl Mohamed Atta, vůdce teroristického útoku na Spojené státy 11. září 2001, vyhodit do povětří budovu Rádia Svobodná Evropa na Václavském náměstí v Praze?
Pokud ne, nevadí. Nikdy se to totiž nestalo, i když o tom Miloš Zeman v listopadu 2001 přesvědčivě vykládal v americké CNN. Již tehdy to při proslavené Zemanově pravdomluvnosti mělo zkušenější pozorovatele dění přivést k přesvědčení, že to nejspíš nebude pravda.
Nicméně, vezměme teď bývalého českého prezidenta a premiéra v ochranu – doba po 11. září přála podobným omylům a tehdejší předseda české vlády vycházel z informací, které mu předaly zpravodajské služby. A i ty se někdy mýlí, zvlášť, když se mýlit chtějí.
Jisté je jedno: Historka o údajném setkání teroristy Atty s iráckým konzulem Ahmadem Samir al-Anim v pražské kavárně v dubnu 2001 se stala pro americkou vládu jedním z důležitých argumentů, proč bylo nutné, aby Spojené státy zaútočily v roce 2003 na Irák.
Nechci dnes tento příběh vytahovat proto, abych snad probudil Miloše Zemana z předjarního spánku. Měl by sloužit jen jako připomínka, co všechno jsme zažili za těch 30 let, kdy Praha hostila světové ústředí Radio Free Europe/Radio Liberty (RFE/RL), nyní zbavené jistoty další existence. „Česká stopa k 11. září“ patří k těm nejpozoruhodnějším událostem.
„Svobodka“, jak se té stanici říkávalo v časech, kdy ji obyvatelstvo chytalo potají na svých tranzistorácích, se v roce 1995 na osobní přání Václava Havla přemístila z Mnichova do Prahy do volné budovy někdejšího Federálního shromáždění (dnes je tam expozice Národního muzea).
Nebylo to úplně ideální místo z vícero důvodů, mimo jiné i bezpečnostních. Což se celkem vzrušeně probíralo o pár let později, kdy z Prahy začaly vysílat irácká a íránská sekce – země, kam měly informace svobodného světa mířit, byly proslavené svou nízkou tolerancí vůči podobnému programu.
Ve všeobecné nervozitě po 11. září 2001 se proto ústředí RFE/RL stalo jedním z nejpečlivěji střežených „amerických cílů“ v celém Česku. Na pomoc ohrožené Praze okamžitě vyjela ze základny v Hodoníně čtveřice obrněných transportérů, bohužel náročnou cestu po dálnici D1 zvládly jen dva.
Přísná bezpečnostní opatření u Muzea platila dalších dlouhých sedm let, než se RFE/RL přestěhovalo do nového sídla na Hagibor. (Když o tom přemýšlím, vzhledem k omezení pruhů to tehdy na rohu Wilsonovy a Vinohradské vypadalo… v podstatě jako dneska.)
Historka o „pražské stopě“ a propojení Iráku s teroristou Attou se celkem záhy ukázala jako smyšlená – Atta v Praze na jaře 2001 nebyl. Tím ale veselé příběhy o jeho údajných návštěvách Česka ještě zdaleka nekončí.
Teprve tři roky po útocích na New York a Washington jsme se dozvěděli tajenku jiné záhady spojené s tímhle hamburským studentem z Egypta, který se změnil v masového vraha. Svou roli sehrály dvě údajné cesty Mohameda Atty do Prahy krátce po sobě – na konci května a pár dní poté na začátku června roku 2000.
Významná je zvlášť ta první ze 30. května 2000, kdy měl Atta strávit pouhých několik hodin v tranzitním prostoru na ruzyňském letišti poté, co sem přiletěl z Frankfurtu. Tenhle neobvyklý pobyt vedl zpravodajské služby k domněnce, že tu Atta nejspíš měl důležitou schůzku, která nesnesla odkladu.
Ještě podezřelejší se pak tato informace zdála v souvislosti s Attovým opětovným příjezdem do Prahy 2. června autobusem z Německa. Dodnes je známo jediné místo jeho pobytu v Praze: Stavil se v herně Happy Days na Florenci. Kde třeba nocoval, dodnes netušíme.
Teprve v roce 2004 vyšla najevo dost neuvěřitelná věc: Onen Atta, který přiletěl na Ruzyň, byl totiž jiný Atta, civilním povoláním pákistánský obchodník. Záměnu způsobila podobná křestní jména, která se lišila pouze počtem písmen „M“ uprostřed.
Skutečný terorista Atta ale ruzyňské letiště skutečně použil: 3. června roku 2000 z něj přímou linkou odletěl do Newarku u New Yorku. Na americké půdě pak začal pracovat na operaci, která o šestnáct měsíců později změnila svět.
To je z dnešního kalendária všechno, kolegům z RFE/RL držíme palce. Snad se ještě najde způsob a finance, jak pražský pobyt důležitého média prodloužit.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
