Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
28. říjen máme vcelku úspěšně za sebou, pojďme se nachystat na 17. listopad. Česko čeká druhý „velký“ státní svátek během necelých tří týdnů, což je světové unikum.
(Samozřejmě vůbec netuším, jestli je to světové unikum, ale klidně by to tak mohlo být, a pokud není, stejně je to samozřejmě zajímavé.) Není to náhoda, což tuší každý, kdo něco slyšel o roce 1939, takže to tu nemusím opakovat.
28. říjen a 17. listopad tvoří zvláštní dvojici konkurentů, kteří proti sobě stojí v podobě, kterou kdosi velmi invenční v debatě na síti X nazval jako „svátek státnický“ a „svátek veřejný“, což je asi ten nejpřesnější popis, jaký se dá vymyslet.
28. říjen je den, který patří především politikům. Scházejí se na vyklizeném Vítkově a ve Vladislavském sále, aby popudili tu půlku národa, která je nesnáší, svými projevy a seznamem vyznamenaných. Je to den oficiálních ceremonií a povyšování a celé to připomíná naškrobenou a pečlivě nažehlenou bílou košili, kterou jednou za rok navlékáme, protože se to sluší. A obchody mají zavřeno, abychom si tu slavnostní chvíli pořádně uvědomili.
17. listopad bývá mnohem veselejší. Politici se také snaží ukázat, ale se svým věncem se musí na Národní třídě k podloubí probít mezi davy voličů, kteří tam chodí oslavovat svou nostalgii a často se ji marně snaží předat svým otráveným potomkům, kteří přesně vědí, co ten den zase uslyší. Něco o tom vím, dělám to tak spoustu let.
Celé je to mnohem spontánnější, lidé se potkávají, popíjejí svařák, a kdo to vydrží, může až do desíti do večera řádit na Václavském náměstí na 5,5hodinovém Koncertě pro budoucnost, což je patrně jediná podobně velká akce na světě, kterou může moderovat člověk se všemi myslitelnými logopedickými vadami. A obchody jsou otevřeny.
Z nedostatku jiné smysluplnější zábavy jsem nahodil na síti X anketu, který svátek je lidem bližší: 28. říjen, 17. listopad, nebo ten, který vyjde na všední den? Výsledky od více než sedmi tisíc hlasujících asi nepřekvapí: 52 procent pro listopad, 35 procent pro kterýkoli všední den a pouhých 13 procent pro říjen.
V debatě se objevilo i několik dalších tipů. Na 1. leden coby Den zbytečné kocoviny a obnovy samostatného českého státu v roce 1993, nebo 28. září, Den české státnosti neboli „Den servility a kolaborace“, jak jej kdysi označil Miloš Zeman, což se myslím docela pěkně shoduje s faktem, že právě 28. září slaví bývalý český prezident své narozeniny.
Vítězství 17. listopadu v anketě je docela pochopitelné. Nás pamětníků tu pobíhá ještě celkem dost, a i když už občas od mládežníků slyšíme, ať s tím celým patosem, trikolorami, véčkem z prstů a cinkáním klíči jdeme do háje, nenecháme si ho jen tak vzít.
Což se ukázalo třeba před sedmi lety, kdy levicově naladěná Sněmovna přejmenovala tehdejší „Den boje za svobodu a demokracii“ na návrh poslankyně Heleny Válkové z ANO na „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“, což ještě dokázal zarazit Senát – název trochu moc připomínal jeho předlistopadovou podobu a také Mezinárodní svaz studentstva, smutně proslavenou bolševickou organizaci, v jejímž čele svého času stál pražský partajní boss Miroslav Štěpán.
O dva roky později se ale název měnil znovu, tentokrát na kompromisnější „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“, který platí dodnes, jakkoliv by nejeden příslušník mé generace dal přednost výstižnějšímu „Den, kdy komunisti konečně odtáhli do hajzlu – nebo aspoň někteří“.
Nakonec je to ale jedno. Lidé, kteří vyjdou 17. listopadu do ulic v Praze nebo kdekoliv jinde po celém Česku, vědí přesně, proč to dělají. A stojí jim to za to, každý rok a pořád dokola, protože je to připomínka dne, odkdy si už za svoje vzestupy a pády, úspěchy i katastrofy můžeme víceméně jen my sami a nedá se to na nikoho svádět.
Mimochodem, kdybyste se chtěli i ve sváteční den vidět se Šťastným pondělím, může se nám to povést v čase od 13:10 během živého vysílání Šťastného podcastu pod názvem „Dědečku, vyprávěj“ přímo na Národní třídě v objektu nazvaném DRN. Těšíme se na vás!
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
