Článek
Před dvěma dny se stalo na filozofické fakultě čiré zlo. Útočník zabil už předtím svého otce, dokonce si náhodně vybral za svůj cíl minulý týden i muže s kojencem. Všechny nás šokovalo, že se něco takového může stát i v naší poklidné zemi, která vévodí v žebříčcích bezpečnosti. Osamělý střelec je noční můrou každého, kdo se věnuje ochraně druhých lidí.
Všechna čest patří zasahujícím policistům a záchranářům. Bez jejich rychlého zapojení by bylo obětí pravděpodobně mnohem více. Naše společnost opět pocítila svoji křehkost. Cítíme hrůzu, vztek, hluboký smutek a snažíme se pochopit, co se v posledních dnech odehrálo.
Stalo se prostě čiré zlo. Žádný metafyzický Satan, žádný virus, který je součástí našeho světa, ale nelidské zlo, jaké si dokážeme udělat jen my lidé navzájem. Z předvánočního shonu a touhy po pokojných svátcích mě vytrhly v centru Prahy houkající modré majáky a následně přicházející zprávy o přibývajících obětech.
V těchto dnech jako křesťan slavím to, že se Bůh stal člověkem, jedním z nás. Docela se Bohu divím, že se to rozhodl udělat. Sotva se narodil, už z něho byl uprchlík před mocným diktátorem. Rád bych si představoval jesličky a oslíka s kravičkou, ale teď spíš vidím, jak ho odsoudili v politickém procesu a skončil jako zločinec na kříži. Tak moc se nám přiblížil, že na sobě zažil to nejhorší, čeho jsme schopní.
Copak je Bůh bezmocný, že se dějí takové věci? Nebo ještě hůř. Je mu úplně jedno, co si tu mezi sebou děláme? Věřím v Boha, který vstupuje do našeho světa. Věřím v jeho moc, i když opravdu nerozumím tomu, jak a kdy se projevuje. Snažím se jeho působení pochopit skrze Bibli. Málokdy otevírám knihu Zjevení, ale teď je to namístě. Byla kdysi napsána pro útěchu těm, kteří zažívali bolest a pronásledování. Pro nás z ní vyberu dvě nadějné myšlenky.
První je, že Bůh zničí všechno zlo v ohni (Zjevení 20,10 - Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok.). Všechna ta ohnivá jezera a kotle pro hříšníky s čerty z pohádek nejsou od toho, aby na věky trýznily hříšníky. To je naše lidská představa o pomstě. Bůh nezápasí s ďáblem jako sobě rovným protivníkem. Bůh v tom ohnivém jezeře právě všechno zlo ničí. Zlo totiž nemá budoucnost. Víra mi dává naději, že veškeré zlo bude potrestáno, i když na mnohé zločince je naše spravedlnost krátká, nebo jí utekli. Věřím tomu, že se ohnivému Božímu soudu nevyhnou.
Druhá nadějná myšlenka je ta, že každá slza bude setřená z očí (Zjevení 21,3-4 Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.). Myslím teď na všechny oběti, jejich příbuzné a přátele. Nedokážu si ani letmo představit hloubku jejich zoufalství. Přesto si pro sebe zachovávám naději, že Bůh přináší útěchu. Věřím, že přijde okamžik, kdy se se svými ztracenými blízkými opět setkáme.
