Článek
Potěšilo mě, že pan Šídlo ve svém humoristickém seriálu věnoval pozornost i mé maličkosti. Byl bych sice raději, kdyby mě pochválil, ale třeba se i toho časem dočkám. Přesto jsem za jeho text vděčný, protože možná pobídne hojné čtenářstvo Seznamu k četbě mých snadno dohledatelných článků, z nichž pan redaktor citoval.
Pana redaktora bych nejprve pokáral, že nesprávně uvedl název výzvy Mír a spravedlnost, kterou jsem spolu s Janem Kavanem a Matějem Stropnickým inicioval a která vzbudila značný mediální ohlas.
A teď moje reakce:
Stejně jako v řadě svých publikovaných textů bych chtěl zdůraznit, že ruská agrese proti Ukrajině je bezpochyby zločinná a neospravedlnitelná (podobně jako řada podobných agresí v posledních nejméně padesáti letech). Značný díl zodpovědnosti za ni ale nese i západní dlouhodobá hazardní politika ignorování ruských bezpečnostních obav. V tom jsem se rozhodně nemýlil – mýlili se hlavně ti, kteří jsou za tuto politiku zodpovědní.
Často se setkáváme s názorem, že dřívější evropská (zvláště pak německá) politika úzké ekonomické spolupráce s Ruskem byla chybná. Ano, byla chybná, ale jinak, než se to obvykle prezentuje. Měla totiž být doprovázena diplomacií respektující i ruské bezpečnostní zájmy, která mohla válce předejít (nerozšiřovat NATO a jasně odmítat snahy o vstup Ukrajiny).
Přečtěte si sobotní Šťastné slovo Jindřicha Šídla:
Ano, ani já jsem nevěřil, že k tomu ruskému útoku dojde; omluvou mi budiž, že tomu nevěřil ještě několik dní předtím ani ukrajinský prezident (škoda, že pan Šídlo tento fakt ve svém článku nezmínil).
Panu redaktorovi se nelíbí, že jsem „mírový aktivista“. Ignoruje, že k co nejrychlejšímu uzavření příměří a zahájení jednání vyzývají dlouhodobě představitelé mnoha významných států, ale třeba i papež, generální tajemník OSN i řada význačných západních vojensko-politických analytiků a komentátorů. Pustí se pan Šídlo i do jejich kritiky?
Všestranná podpora napadené Ukrajiny se pochopitelně jeví jako zásadový a morální postoj, kdežto volání o příměří a zahájení diplomatických jednání je mnohými nahlíženo jako bezzásadové kapitulantství.
Jsem přesvědčen, že tento názor je morálně chybný proto, že bagatelizuje válečné zabíjení, mrzačení a ničení. Podle mého názoru mělo být příměří uzavřeno již po několika dnech nebo nanejvýše týdnech po osudném 24. únoru 2022. Však také přímá i nepřímá jednání v březnu a dubnu onoho roku probíhala, avšak skončila pravděpodobně pod vlivem amerického slibu téměř neomezených dodávek zbraní napadené Ukrajině s perspektivou jasného vítězství nad agresorem. Přijetí této strategie ukrajinským vedením považuji za zásadní chybu vedoucí ke zpustošení napadené země, potenciálně milionům mrtvých a zmrzačených a případné eskalaci s globálními katastrofálními důsledky. Dosažení kýženého vítězství Ukrajiny se stále více jeví jako iluzorní – je sice možné, že při dostatečných západních dodávkách nebudou Ukrajině docházet zbraně, ale bojeschopní vojáci. A to ze zřejmých důvodů mnohem dříve než Rusku.
K uzavření příměří a jednání nakonec stejně dojde, ale bohužel do té doby zahynou a budou zmrzačeny další tisíce, ne-li miliony lidí. Škoda že vlivní komentátoři, jako je i pan Šídlo, tohle ignorují. Doporučuji jim, aby si poslechli Krylovu Píseň neznámého vojína.
