Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Před rokem jsme na stránkách Seznam Zpráv upozornili, že premiér Petr Fiala (ODS) opomenul přiznat milionové konto v Podnikatelské družstevní záložně (PDZ). Z její kanceláře v pražské Celetné ulici na nás v tu chvíli začalo vyskakovat tolik kostlivců, že jsme kampeličku pracovně přejmenovali na Záložnu staré ODS. Tak vysoká koncentrace osob spojených s předfialovskou érou nemohla být náhodná.
V kombinaci s výrazně uzrálými obchody, které záložna zajišťovala, to stavělo i premiéra do nepříjemného světla. Kamil Bahbouh, tehdejší neoficiální šéf této finanční instituce, se proto tehdy pokusil zatáhnout za záchrannou brzdu. Ta mu, jak se nyní vyjevilo, zůstala v ruce.
„Pro některé novináře je zřejmě důležitější opakovat donekonečna, že v kampeličce byla porušována pravidla o praní špinavých peněz, než aby se zabývali tím, co bylo opravdovou podstatou uložených a v zásadě symbolických pokut,“ hlásal loni v dubnu na webu Forum 24 Bahbouh a pokračoval: „Záložna si za poslední léta prošla několika hloubkovými kontrolami. Tvrdit, že se tam ve velkém praly peníze a že se na to v takto malé instituci i přes ty kontroly nikdy nepřišlo, to je další velká nelogičnost celého toho mediálního příběhu. S logikou si ale zjevně nikdo moc hlavu neláme.“
Nyní už můžeme konstatovat, že nám Kamil Bahbouh křivdil. Hlavu jsme si nad konturami netransparentních obchodů lámali dlouho a důkladně. To, že jsme v nich nenašli logiku, ale nebyla naše chyba. Nenašli ji totiž ani kontroloři České národní banky, kteří záložně v minulých dnech sebrali licenci a poslali ji do likvidace kvůli hrubému a opakovanému porušování pravidel proti praní špinavých peněz.
A i když auditoři z ČNB jednotlivá pochybení kampeličky popisují koženým, úředním newspeakem, těm třem slovům – praní špinavých peněz – se při překladu do civilního jazyka vyhnout nelze.
Nejčastěji používané instrumenty v záložně ukazují dle kontroly ČNB spíš na velkoprádelnu než na solidní bankovní podnik. Stínový bankéř Bahbouh dokládal milionové finanční transfery směnkami sporné či přímo nulové hodnoty. A to ve velkém.
Prováděly se i kšefty s uměleckými díly, které umožňují velkou kreativitu při cenotvorbě. Nešlo přitom o drobné. „U transakcí v celkové výši cca 140 milionů korun, jejichž předmětem byl prodej umění mezi klienty, nebyly zajištěny dostatečné podklady o prověření původu prostředků, za které klientka nabyla soubor uměleckých děl,“ poznamenali si kontroloři centrální banky u jednoho z řady zkoumaných obchodů a připomněli, že obchody s uměním nesou specifická rizika z hlediska praní špinavých peněz „kvůli obtížím v identifikaci hodnoty a vlastnictví těchto předmětů“.
Ponor do kritické zprávy ČNB slibuje i další rekvizity ze světa dlouhých a nečistých peněz. Obchody s africkými či blízkovýchodními politicky exponovanými osobami. Stamiliony vybírané či vkládané v hotovosti, zcela v rozporu se zákonem proti praní špinavých peněz. Stojí za to si ono číslo připomenout. Za tři roky klienti PDZ vybrali 668 640 000 korun! V hotovosti, bez digitální stopy. To je v době elektronicky propojeného a přísně monitorovaného bankovního světa možné označit za svého druhu majstrštyk.
Uprostřed tohoto zdrcujícího reportu figurují jména hned dvou poradců premiéra Fialy, jak nyní zjistil a popsal kolega Janek Kroupa. I oni obchodovali s pochybnými směnkami a také jejich převody neměly viditelný „ekonomický důvod“.
Až jednomu vrtá hlavou, jak je možné, že tahle hawala na steroidech mohla tak dlouho v centru Prahy poklidně fungovat. Jistě, mohli bychom vtipkovat, že kampelička sídlí na dohled od ČNB a že pod svícnem bývá největší tma. Ale realitu lze těžko vměstnat do otřepaného přísloví.
Jistou úlohu v nedopsaném příběhu PDZ nejspíš sehrály tajné služby, jimž nedostopovatelné bankovnictví mohlo v lecčem také posloužit. Jenže dodnes neznáme dokonale ani roli samotného Petra Fialy.
Nevíme, kde a jak Bahbouh a spol. jeho jménem žonglovali. Nevíme, jestli se neangažovali i dříve vlivní političtí činovníci ODS a klienti podniku z Celetné. Do jiného světla se mimochodem dostávají i dary, které prošly záložnou a přitekly do think tanku Pravý břeh, s nímž je těsně spojena ODS i sám Fiala. Zkrátka spousta otázek a bílých míst, na něž je ještě třeba hledat odpověď.
Po zveřejnění zprávy ČNB můžeme říci najisto jen to, že Petr Fiala se ocitl ve vysoce rizikové, dalo by se říci přímo radioaktivní společnosti.
S čím jsme si také lámali hlavu
Parkování a lekce zdarma. Vedení pražského magistrátu se rozhodlo, že bude rozdávat lekce papalášismu zdarma. A to společně s parkovačkami, které zdarma udělilo vyvoleným, jejichž jména tají. Kolegové Kristina Ciroková a Vojtěch Blažek postupně zužují okruh „podezřelých“ (zatím se dopátrali k tomu, že neomezené parkování po celé Praze mají tři vybraná auta Poslanecké sněmovny) a já věřím, že nakonec ukážou na konkrétní řidiče.
Příliš rychlý trest. Pražská krajská soudkyně Jana Nováková dle Vrchního soudu až příliš brzy vynesla rozsudek nad Ivanem F., který se podle obžaloby dopouštěl nejhrubšího násilí na dvou malých chlapcích. Otřesný případ sledujeme už několik měsíců, poslední zvrat jsme ale opravdu nečekali.
Hodinářská práce. Korupční skandál v ústeckých nemocnicích má vskutku detektivní pokračování. Vyšetřovatelé zkoumají značkové hodinky, které zabavili u obviněného manažera a podnikatele. Jak konkrétně se stíhaným skutkem souvisí, zjišťuje Radek Nohl.
Kuřata bez dotací. U Nejvyššího soudu padlo poslední slovo v dotačním sporu, v němž se firma Vodňanské kuře z holdingu Agrofert domáhala státních peněz na modernizaci provozu porcování kuřat. Soud se zastal fondu, který tvrdil, že v době, kdy byl Andrej Babiš premiérem, by poskytnutí dotace bylo v rozporu se zákonem o střetu zájmů.
Očištěné jméno. Vratislav Mynář se po několika letech dočkal zprošťujícího rozsudku soudu. Hradní kancléř Miloše Zemana čelil obžalobě z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie při stavbě penzionu v Osvětimanech. „Beru to jako satisfakci a očištění mého jména,“ řekl po rozsudku. Proč padl v první instanci zprošťující verdikt, vysvětlují kolegové Radek Nohl a Tomáš Svoboda.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
