Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Aniž by jmenoval, hovořil Petr Fiala v premiérském svátečním proslovu k národu o „prodavačích strachu“.
„Rok 2025 bude rokem rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, zda si budeme věřit, rozvíjet všechny příležitosti, pomáhat si a trpělivě pracovat na tom, aby se nám žilo lépe. Nebo zda se necháme znechutit a vydáme se směrem k východnímu autoritářství, kam nás posílají prodavači strachu,“ pronesl kromě jiného předseda kabinetu.
Podle Havlíčka mluvil Fiala o ANO
Bezděky možná použil termín pro politiky, kteří bývají ve své profesi nezřídka nejúspěšnější. Byť zpravidla krátkodobě. Strach je totiž mimořádně mocný politický nástroj.
Jak připomíná vědecký magazín Vesmír, „strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na útěk, nebo na konfrontaci s jeho příčinou. V takovém případě se strach může rychle změnit ve vztek a agresi. Dopad obav na postoje a chování jednotlivců má své dalekosáhlé důsledky i z hlediska fungování celé společnosti.“
V Česku se tématu strachu a obav v populaci dlouhodobě věnují kontinuální výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu AV ČR.
Tři pětiny Čechů se bojí
Vzpomeňme některé závěry výzkumu, které o nás, Češích, vypovídají mnohé. S trochou odvahy lze na jejich základech stavět odhady, jak se budou lidé-voliči napříště politicky chovat.
Obyvatelé, kteří mají různé obavy, v naší zemi soustavně převládají. Po roce 2020 se podíl respondentů s obavami mírně zvýšil na úroveň tří pětin. Osciluje někde mezi 60 až 70 procenty, kde se drží v posledních třech šetřeních z let 2021 až 2023.
Množina členů „ustrašené společnosti“, jak Vesmír pojmenoval svou stať, se samozřejmě v čase mírně mění. A stejně tak se průběžně různí zdroje strachu.
Z mnoha podkategorií proto – při vědomí, že se tím nutně dopouštíme jistého zjednodušení komplexního problému - vyberme pro ilustraci tři, které nyní asi nejvýrazněji znějí veřejným prostorem.
Peníze, migrace, válka
1) Peníze. „Zdražování nebo inflace byly jednou z hlavních obav v šetření z roku 2022 s podílem 19 %, k čemuž lze ještě přidat i 8 % dalších, kteří uváděli specificky zdražování energií nebo energetickou krizi, ale v letech 2015 až 2019 se jejich zastoupení v odpovědích respondentů pohybovalo jen na úrovni 2–3 % a historicky dříve dvoucifernou hodnotu dosahovalo pouze v letech 2007 (19 %) a 2008 (11 %), kdy rovněž inflace zřetelně zrychlila a kdy se do výdajů občanů začaly promítat regulační poplatky ve zdravotnictví, jehož vývoj rovněž v roce 2007 zařadilo 12 % dotázaných mezi své obavy,“ uvádí CVVM.
2) Migrace. „Migrace v rámci vyjadřovaných obav zaznamenala pokles až mezi roky 2016 a 2018 z 31 % na 21 % a pak znovu mezi roky 2019 a 2021 z 21 % na 9 %, do značné míry zásluhou epidemie covidu-19, která z jedné strany jiné problémy výrazně překrývala a z druhé strany vedla v rámci protiepidemických opatření k uzavírání hranic a omezování pohybu lidí, což příliv migrantů do Evropy alespoň dočasně omezilo. V posledním šetření z roku 2023 se ale objevil určitý náznak opětovného vzestupu migrace mezi uváděnými obavami,“ píší badatelé z Centra pro výzkum veřejného mínění.
3) Války. „Válka (strach z ní) po poklesu z 22 % na 12 % v roce 2016 následně do roku 2019 znovu mírně rostla, v roce 2021 zaznamenala sice pokles na 11 %, ale v následujících dvou letech hlavně pod vlivem ruské invaze na Ukrajinu vzrostla na 34 % v roce 2022 a 43 % o rok později, kdy se do výsledků šetření bezprostředně promítala už i eskalace situace na Blízkém východě po útoku Hamásu na Izrael a izraelské odvetě v Gaze.“
Tato tři témata bezpochyby sehrají klíčovou roli v kampani před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny.
Vesmír v dané souvislosti připomíná historické paralely.
„Že (například) v americké historii nejde o žádnou novinku, dokládají některé notoricky známé případy, jako byla poválečná vlna strachu z ‚rudé hrozby‘, která vedla k éře mccarthismu, nebo situace první poloviny šedesátých let, kdy se v souvislosti s karibskou krizí zvýšily obavy z jaderné války, což se kromě jiného promítlo ve volební prezidentské kampani roku 1964, v níž republikánského kandidáta Barryho Goldwatera protistrana vedená prezidentem Lyndonem B. Johnsonem s úspěchem vylíčila jako někoho, kdo by rozpoutal jadernou válku.“
Pohled Ivana Gabala
Spojené státy, připomínají autoři, nejsou v tomto ohledu výjimečné. Strach a obavy hrají významnou roli ve všech současných společnostech a zásadním způsobem ovlivňují volební rozhodování.
Je proto dobré mít nejen před volbami na mysli, že – jak soustavně připomínal slovutný psychiatr a filozof Viktor E. Frankl –, rozhodnutí motivovaná strachem nebo vztekem nevedou prakticky nikdy k dobrým výsledkům.
Naopak.
