Článek
Nevím, proč se z takzvané umělé inteligence dělá takový hit, ausgerechnet teď. Až se bude psát rok dva tisíce šest / Až za nás budou počítače přemýšlet Olda Říha přece chraptěl už hluboko ve 20. století a Katapult díky tomu vyfasoval Zlatého slavíka. Takže na to, chtít se ptát Co děti? Mají si kde hrát?, je už očividně pozdě.
IT vizionáři se nicméně s křížkem po funuse probrali, tento týden tu troubu strašně rozhicovali a viděli neuvěřitelný věci. „Tady chlapec (náš Elon, pozn. red.) se toho polekal,“ informovali obyvatele Země v otevřeném dopise, kde žádají, aby si vývojáři umělé inteligence dali pohov, než opadá listí (z dubu), protože jinak to celé smrdí průšvihem.
Na to se dá říct jedině: Dobrý den! Vy asi ten Katapult neznáte, co?
Jedni vizionáři se „ptají“: „Měli bychom vyvinout nelidské mozky, které by nás nakonec mohly přečíslit, přechytračit, zastoupit a nahradit? Měli bychom riskovat ztrátu kontroly nad naší civilizací?“ A jiní odpovídají: „Ke zpomalení nedojde. Džin je venku z lahve. Už se ví, co ta technologie dokáže.“
Takže zbývá jediné: zorganizovat plán, jak hodlá lidstvo nepřátelskému převzetí centrálním mozkem čelit. A koho k tomu povolá.
Rozhodující vlastností umělé inteligence (řečené AI, nezaměňovat s doménou Anguilly ani Amnesty International) je, že ustavičně kyne a je čím dál inteligentnější. „Už jen tím, že se zvětší, tak umí víc a víc. A není jasné, kdy se tento trend zastaví,“ varuje nás oxfordský vědec Jan Kulveit před jazykovými modely AI. „Mají už schopnosti, které jsou nebezpečné a budou pravděpodobně ještě nebezpečnější.“
Z toho vyplývají východiska obranné strategie živých bytostí: Nemá smysl čekat, až nekonečně učenlivou hydru nakrmíme informacemi k prasknutí, nýbrž musíme proti ní postavit opak: přirozenou hloupost. Ale vlastní, o kterou nesmíme a naštěstí ani nemůžeme přijít!
Vyhrotit boj s umělou inteligencí jejími zbraněmi by nutně vedlo k tomu, že člověk bude brzy inteligentní jako semafor, hrnec nebo 5G a umělý jako vánoční stromeček, osvětlení, chrup a hmota. Zadělali bychom si na umělý problém, nebo ještě něco horšího. Ani umělci, ani inteligenti by neměli šanci.
Inteligence je slovo s kladným nábojem. Bereme ji jako dobrou samu o sobě, čím víc inteligence a čím vyšší IQ, tím lépe, tak o ní smýšlíme a hovoříme. Aby se ze své trajektorie sklonila, musíme na ni zavěsit nějaký přívlastek, například říct o někom, že je „mdlé inteligence“. Nebo si ulevit, že „každý alespoň průměrně inteligentní člověk přece musí pochopit, že…“. Jinak je v inteligenci pevně zabudovaná kvalita, což platí i pro její odrůdy: sociální, emoční, pohybovou, herní a tak dále.
Když o někom sportovní komentátor řekne, že má „basketbalové IQ“, myslí se tím automaticky pochvala, že to IQ je značné, čili že dotyčný nebo dotyčná si na palubovce počíná chytře a úspěšně. (Že by o nějakém fyzicky disponovaném, ale dost jednoduše hrajícím borci v televizi prohlásili, že má „nízké basketbalové IQ“, respektive jde o primitiva, je nepředstavitelné.)
Inteligence běží zapřažena do služeb pokroku a jediné historicky doložitelné zkrocení inteligence se týkalo inteligence jako společenské třídy. Aby si naši inteligenti v 50. letech zas tak nevyskakovali, říkalo se jí zásadně „pracující inteligence“ a státu „svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence“, vyjmenovaných přísně a pouze v tomto pořadí. To je minulost, po níž zbyl neoficiální most Inteligence v Praze-Braníku.
Svůj obdiv zatím – ale je vůbec jiná možnost? – vztahujeme i na inteligenci umělou. Tudíž hrozbu, že AI to tady jednou začne řídit se vším všudy a my do toho nebudeme mít co kecat, těžko můžeme odvrátit tím, že umělou inteligenci přechytračíme, my Češi se nebojíme říct rovnou přečůráme, to už vůbec. To je neproveditelné.
Nemusíme hned mluvit o tom, že se přirozená hloupost (PH) postaví do čela vzpoury, nebo alespoň tichého odboje. Ale že po ní začne být velká sháňka, na to můžete vzít jed. Lepší a autentičtější odpověď na pobyt na uměle inteligentním panství lidstvo nemá. Inteligence vítězoslavně odchází jinam, nám zůstává nevyčerpatelný, věčný zbytek.
Takže ta strategie: Buďme hloupí, ale sví. Inteligenti, ne umělí inteligenti. Je to tak rafinovaně podstřelené, že by si toho AI nemusela všimnout, pozřít to a náš plán se strojově naučit.
Jinak řečeno, schyluje se k souboji titánů: Umělá inteligence versus Zdravý selský rozum. Čím hloupější sedlák, tím větší brambory: V tom spočívají naše vyhlídky. Vyhrajeme!
Co je to Šuplík a k čemu je dobrý
Ve svém sloupku Šuplík pozoruje Jan Lipold, jak mluvíme a píšeme.
Šuplík na Seznam Zprávách vytahujeme každou neděli. Některé předchozí si můžete přečíste zde:
