Článek
Zpěvačka Taylor Swift, v Česku známá také pod přezdívkou Taylor Swiftová, byla časopisem Time vyhlášena osobností roku. To je příhodná chvíle otevřít místo Šuplíku Pandořinu skříňku: přechylování ženských příjmení.
O sporech ohledně přechylování jsem poprvé psal do novin koncem 20. století. Troufám si vzhledem k tomu věřit, že jsem se, aspoň se mi zdá, mezitím dopracoval k nějaké míře nadhledu, neřkuli tolerance. Nebo je to jen obyčejná únava? Každopádně mě přechylovací rozmíšky nechávají chladnějším než dřív, i když je se zájmem sleduju dál.
Spor přechylovat/nepřechylovat nezná a nebude znát celkových vítězů ani poražených. Možná tím větší vášně v něm hořívají.
Třeba je i sdílím, ale nikdy – protože to nejde – ne tak jako ti, kdo vnímají přechylování/nepřechylování jako záležitost identity. Takže ty. Některé ženy. Jde o ženská jména a právo žen jmenovat se, jak je jim libo.
Proto největší skandál kolem přechylování nespočívá v češtině, ale v zákonech. Naštěstí už odezněl, ale teprve od roku 2022 platí, že ženy si mohou zvolit svá příjmení – v českých matrikách, českých dokladech a dokumentech – v nepřechýlené podobě čistě podle svého uvážení, bez jakýchkoli vedlejších podmínek ze strany státu.
Kvůli tomuhle jsme klíčema cinkali. Svoboda.
Skandální je, jak dlouho to trvalo. Přitom poptávka po změně byla. Ale parlament bůhvíproč uctíval božstvo českého mluvnického systému, skloňujícího, a proto přechylujícího, víc než právo jednotlivkyň. Takže se buď nic nedělo, nebo pokrok postupoval po krůčcích. Například v roce 2004 média informovala: „Češky, které se provdají za cizince nebo budou mít trvalý pobyt v zahraničí, si budou moci snáze změnit příjmení na mužskou podobu.“
No hurá (tehdy).
To ještě o dva roky dřív, na dotaz čtenářky „Ráda bych užívala mužskou podobu svého příjmení. Za jakých podmínek je to možné a co pro to musím udělat?“ byl mluvčí ministerstva vnitra striktní: „Ženám, státním občankám ČR, příslušnicím národnostních menšin, je umožněno, aby používaly své příjmení v souladu se spisovnou podobou jazyka národnostní menšiny, ke které se hlásí. A protože ze zákona o právech příslušníků národnostních menšin vyplývá svobodná volba příslušnosti k národnostní menšině, je také skutečně možné, aby se státní občanka ČR například v souvislosti se sňatkem s cizím státním příslušníkem přihlásila k jiné národnosti a následně pak používala příjmení bez české přípony. Nicméně bez tohoto kroku neexistuje jediný důvod, proč by se příjmení ženy (ženy české národnosti a zároveň české státní příslušnice) mělo přechylovat! Zákon číslo 301/2000 Sbírky o matrikách, jménu a příjmení jasně říká: Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. A kodifikovaná spisovná čeština přece příjmení ženy přechyluje!“
Ano, ještě před dvaceti lety – a třináct let po listopadu 89 – vedla cesta k nepřechýlenému příjmení přes to, že dotyčná se napřed úředně prohlásila například za Němku. A pak jí bylo dovoleno jmenovat se, jak si přeje, třeba i bez „-ová“ na konci.
Pojďme si společně poblahopřát, že jsme se z téhle uhozené jazykové diktatury vyhrabali.
Svoboda nositelek toho či onoho jména zároveň neanuluje svobodu ostatních uživatelů jazyka. Myšleno takhle: kdo potřebuje schválně přechylovat i jména, která přechýlená prokazatelně nejsou (Emma Smetana, Michaela Bakala aj.), může si rozmyslet, jestli je to netaktní nebo hloupé, anebo jestli česká mluvnice vítězí i za tuhle cenu.
Zdaleka nejpestřejší polemiky nabízejí jména cizinek, respektive ta, na která si čeština dělá vzhledem k jazykové nebo i geografické blízkosti zálusk. (Přechylovat Su Ťij na Su Ťijová předpokládám ještě nikoho normálního nenapadlo.)
Abych se nezpronevěřil svému údajně tolerantnímu krédu, nedělá mi problém třeba televizní komentář z obřího slalomu, který kaskáda dlouhých otevřených vokálů mění v jednu velkou návštěvu u doktora: „Otevřete ústa a řekněte Á!“ Nejdřív jede Goggiaová, [Godžováá], po ní Brignoneová [Briňonováá], pak Gutová-Behramiová, Gąsienicová-Danielová (podle vzoru Božena Viková-Kunětická, ne Marie Curie-Skłodowská)… Já vím: je to jenom sport a pravidla platí pro všechny stejně…
Zásada, že proslulá jména (Marilyn Monroe) a jména-značky (Coco Chanel) se ani podle mluvnického pravítka přechylovat nemusí, je sice hezká, ale jen dokud nemá taková hvězda (herečka Gina Lollobrigida) praneteř (špičkovou rychlobruslařku, u nás ovšem zásadně zvanou Francesca Lollobrigidová nebo Lollobrigidaová.) A včil mudruj!
Takže na českých internetech existuje Sharon Stone i Sharon Stoneová, PJ Harvey a naneštěstí i PJ Harveyová, a také, ó hrůzo, Yoko Ono i Yoko Onoová. Dohromady se ovšem jedná pouze o tři osoby, tuší rodilí Češi.
Časopis Time ve svém zdůvodnění podle ČTK uvedl: „V rozděleném světě, kde selhává příliš mnoho institucí, našla Taylor Swiftová způsob, jak překonávat hranice a být zdrojem světla. Nikdo jiný na planetě nedokáže tak dobře zapůsobit na tolik lidí.“ Měli bychom jí tu všeobjímající lásku zkusit oplatit – alespoň tak, že nebudeme s jejím jménem cvičit, jak „kodifikovaná spisovná čeština“ káže. Minule to vyhrál Zelenskyj a před ním Musk, a taky jsme je nepřechylovali. Budiž světlo, a gratulki, Taylor Swift!
