Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý pátek reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Významnou část naší investigativní agendy z posledních týdnů by bylo možné shrnout pod jeden zastřešující slogan: Jak definitivně ztratit důvěru v akademické tituly. S dalším příspěvkem do tohoto neformálního seriálu nám tentokrát „pomohl“ poslanec za Okamurovo hnutí SPD PhDr. Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M.
Ne, nejde o multioborového intelektuála odněkud z Harvardu. Jak popsali kolegové Adéla Jelínková a Lukáš Valášek, všechny ty zkratky před i za jménem má Hrnčíř buď z druhořadých slovenských vysokých škol, nebo je získal blíže nespecifikovaným „studiem“ po internetu. Jde ale i o to, že snazší cestu k vysokoškolskému vzdělání zprostředkovával dalším lidem. A to třeba i ve spolupráci se soukromou univerzitou Collegium Humanum z Varšavy, na jejíhož rektora nedávno zaklekla polská policie.
Připomeňme, že vhodné podmínky pro byznys s tituly pomohli už před dávnými lety vytvořit sami politici, když rozšířili spektrum profesí, kde se ve veřejném sektoru striktně vyžaduje vysokoškolský diplom. Moc nescházelo a byl žádán i po každé uklízečce, co vytírá podlahy na ministerstvu.
A když se podařilo vybudit poptávku, nabídka se tomu dokázala rychle přizpůsobit. Dnes máme v Česku vedle asi třicítky veřejných či státních vysokých škol podobný počet soukromých institucí zaměřených na profesní vzdělávání. Netuším, jak moc to pomohlo celkové úrovni vzdělanosti, ale obchodníkům, jako je pan Hrnčíř, bezpochyby ano.
Jen ty tituly mezitím ztratily na lesku. A není to jen v důsledku popsaného boomu. Kde jsou ty časy, kdy většina lidí věřila, že třeba každý, kdo má na vizitce či předvolebním billboardu uvedeno MUDr., musí být úctyhodný člověk? Případy MUDr. Davida Ratha, MUDr. Jaroslava Bartáka či z poslední doby MUDr. Jana Cimického ukázaly, že nám to žádnou garanci neposkytuje.
A vidíme to i na nedořešené kauze kolem pražské nemocnice IKEM nebo na aktuálním případu kolem ústecké Krajské zdravotní, kterou sleduje kolega Radek Nohl. Jak tento týden popsal, byl to i exředitel severočeské nemocniční firmy MUDr. Petr Malý, kdo podle policistů stál u kořenů tohoto rozsáhlého korupčního skandálu.
Ano, titul může výrazně vylepšit „kádrový profil“, zvláště při náborovém pohovoru, ale o kvalitě a skutečných schopnostech člověka stejně nic nevypovídá. Ani když jde o profesora nebo docenta. Bohužel se ukázalo, že i někteří vysokoškolští pedagogové si před lety zvolili jednodušší cestu kariérního růstu.
Popsali jsme už dříve několik případů politicky exponovaných osob (doc. Tuleja, prof. Nerudová, doc. Havlíček), které v raných fázích své kariéry neváhaly publikovat v pochybných zahraničních žurnálech, kde jejich rádoby vědecké texty zjevně neprocházely tvrdou oponenturou.
Náš poslední publikovaný případ – děkana z Masarykovy univerzity v Brně, prof. Jiřího Špalka – potvrzuje, že úplně čistý štít nemají ani mnozí současní akademičtí funkcionáři.
Lidí s podobnými kaňkami ve vlastní minulosti je určitě daleko více a mnozí se třesou, aby to na ně nikdy neprasklo. A můžeme se jen dohadovat, nakolik komu publikace v tzv. predátorských časopisech pomohly či nepomohly v habilitačním či profesorském řízení. Ale sotva se v akademickém prostředí najde někdo, kdo by se v tom chtěl vrtat, když jde i o lidi z jeho okolí a vše je stejně už vesměs promlčeno.
Ptal jsem se v minulých dnech nového ministra Marka Ženíška, zda by jím řízená Rada pro výzkum, vývoj a inovace neměla mít ve svých řadách někoho zaměřeného čistě na dobrou vědeckou praxi a publikační etiku. I takové návrhy totiž padají.
Ministr zatím jen přislíbil, že chce i ve spolupráci s kolegou ze školství Mikulášem Bekem „některé patologické jevy v systému postupně narovnávat“. Uvidíme, zda akademické tituly ještě někdy získají zpět ztracený lesk.
Co jsme také zjistili
Lajna na záchodcích v parlamentu. V Poslanecké sněmovně někdo tajně šňupal kokain. Mělo se tak dít na toaletě v lednu 2023. Bylo to v době nekonečných obstrukcí opozice, tudíž připadá v úvahu, že se takto neznámá osoba snažila vybudit vlastní tělo k větší výkonnosti. Jak ale zjistil Vojta Blažek, vedení policejní ochranky nález drogy, který zaznamenali její lidé, po celou tu dobu tajilo. Neinformovalo o něm ani předsedkyni dolní komory Markétu Pekarovou Adamovou, ani vedoucí sněmovní úředníky. Teď případ prověřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů.
Stehlíková se nemusí omlouvat. Padl rozsudek ve sporu bývalého prezidenta Miloše Zemana a lékařky Džamily Stehlíkové. Exprezident neuspěl se žalobou a Stehlíková se mu nemusí omlouvat za to, jak v době jeho hospitalizace komentovala jeho zdravotní stav. Jako klíčový se nakonec ukázal posudek znalkyně. Zeman požadoval jako satisfakci omluvu a jeden milion korun.
Vůdce fanatický na pořádek. Kristina Ciroková sledovala soud, který se týká takzvané kutnohorské sekty. Během hlavního líčení se dvěma ženami, které svého vůdce – gurua Richarda Šiffera – nakonec zabily, zazněly i některé pikantnosti z jeho každodenního života. Například že byl velmi náročný na pořádek, vyžadoval „až fanatické“ mytí podlahy, speciální mytí vany několika procesy po sobě nebo velmi časté mytí oken.
Průlom pro české rybáře? Český rybářský svaz nakonec dobrovolně uhradil 660 tisíc korun majitelům pískovny mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Ti se s rybáři několik let soudili kvůli tomu, že písník běžně využívají pro členy svazu, ovšem nic jim za to neodvádějí. Rybáři se nejdříve bránili, nakonec však zaplatili. Advokát majitelů usuzuje, že jde o průlomový případ a mohou následovat další podobné soudní spory.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
